Architektka Marie Švábová z Asociace pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví píše o jedného letité kauze jednoho pražského obytného domu v blízkosti Anežského kláštera a v památkové rezervaci hlavního města.
Věcný argument je v dnešní „postpravdivé“ době vzácný. Obecně uznávané hodnoty jsme zpochybnili, na co se tedy můžeme ve svých argumentech odvolávat? Uctíváme pluralitu názorů bez hranic, jak můžeme dojít k závěru, který z nich je lepší, když obecně přijatá hodnota (kritérium) chybí? Jediné, co jsme dosud nezpochybnili, jsou peníze a moc – ty nahradí každý argument.
O návrh bytového domu mezi Klášterem sv. Anežky České (národní kulturní památka) a klášterem sv. Šimona a Judy Tadeáše (kulturní památka) na rohu Kozí a U Milosrdných se vedou spory dobrých 20 let. Přibližně v roce 1999 bylo ve vyjádření Národního památkového ústavu stanoveno, že novostavba polyfunkčního domu v těchto místech bude mít 5 nadzemních podlaží, půdorys obdélný o rozměrech cca 12x21m, střechu sedlovou s výškou hřebene +17,85m, korunní (podokapní) římsu +13m a krytinu z klasických pálených tašek bobrovek. Dnešní podoba návrhu, kterému dal magistrát hl. města Prahy – odbor památkové péče – zelenou v prosinci 2016, se od původní představy památkového ústavu výrazně liší. Na vizualizaci z dokumentace k územnímu řízení vidíme na podstatně větším půdorysu 20×49,8 m místo sedlové střechy s bobrovkami plochou střechu krytou plastovou fólií, na fasádě rozhodně žádná římsa není.
Na prvý pohled vidíme, že magistrát schválil zcela odlišný dům, navíc zastavěná plocha i objem stavby se zvětšily více než dvojnásobně. Novostavba bytového domu zabírá i p. č. 110/2 připojenou za nejasných okolností z majetku kláštera sv. Anežky České a přibližuje se takřka na doraz k dvoupodlažním barokním domům v ulici. Zajímavé ale je, že v závazném stanovisku z roku 2016 přesto zůstaly původní požadavky z vyjádření Národního památkového ústavu cca z roku 1999 – kóta hřebene střechy i korunní římsy. Zastavěná plocha a materiál střešní krytiny se bez vysvětlení změnily. Odbor památkové péče Magistrátu HMP na dotěrný dotaz oponentů, které tyto nesrovnalosti zajímaly, podal následující „vysvětlení“:
…“Předmět žádosti, o němž ASORKD hovoří, se nezměnil, popis záměru dle dokumentace je shodný, protože nebyla předložena nová dokumentace. ….. Jedná se o popis projektu, kde je ve vyjádření NPÚ i v závazném stanovisku MHMP OPP citován záměr architekta. V daném případě se jedná o autorský záměr Prof. Ing. arch. Zdeňka Fránka, děkana Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci….. které je nutno posuzovat zcela individuálně.“
Proč by autor návrhu popsal plochou střechu jako střešní hřeben a uvedl v popisu fasády, která římsy nemá, římsu korunní, si těžko můžeme představit? Na otázku, proč odbor památkové péče magistrátu v Závazném vyjádření z roku 2016 uvedl v popisu současného návrhu požadavky Národního památkového ústavu z r. cca 1999, které odpovídají stavbě polovičního objemu a zcela odlišného vzhledu, jsme odpověď nenašli, ani když jsme se snažili o co nejindividuálnější přístup. „Argumenty“ magistrátu zrovna přesvědčivé nejsou.
Závěr
Snad by bylo možné pro záměnu hřebene sedlové střechy za střechu plochou, záměnu podokapní římsy za spáru na fasádě a dvojnásobný objem vzít v úvahu následující důvod: kouzlem záměny významu slov získal návrh novostavby 2 další podlaží s bytovými jednotkami – to znamená vyšší výnos objektu, více peněz. Co na tom, že obě přilehlé památky budou doslova zavaleny neúměrnou hmotou novostavby. Původní závazné vyjádření NPÚ, citované v posledním závazném stanovisku magistrátu z roku 2016, se ani měnit nemuselo. Slova zůstala, jen jejich obsah se změnil. Vlk se nažral a koza zůstala celá.
O peníze jde vždy až na prvním místě, jsou zatím jedinou nezpochybněnou hodnotou. Tady ale jde o víc než o peníze. Je tu v sázce nejen znehodnocení Národní kulturní památky, ale i obecně přijatého významu slov. Kdybychom 100krát nazvali spáru na fasádě korunní římsou, funkci korunní (podokapní) římsy – ukončit fasádu a nést okap – nesplní. Rovněž hřeben na ploché střeše nikdo neuvidí, protože tam prostě není. Argumentovat v tomto případě nezbytností zcela individuálního přístupu k návrhu prof. Fránka je drzý nesmysl. Měnit na základě „individuálního přístupu“ k čemukoli svévolně význam slov je nebezpečné – nedorozumíme se mezi sebou. Bezpečně tak ukončíme civilizaci.
Sled stále objemnějších návrhů schválených MHMP od roku 1999 do současnosti, v nichž se stále opakují stejné objemové limity Národního památkového ústavu z roku cca 1999, dokládá postupný nárůst hmoty novostavby zřejmě pod tlakem developera. Podává zároveň názorný příklad kontraproduktivity dvojkolejnosti památkové péče, kdy mamutí památkový ústav vydává pouze odborná doporučení, která nejsou pro magistrát závazná.
Další komentář je zbytečný – síla „argumentů“ památkového odboru MHMP mluví sama za sebe – i když to v pravém toho slova smyslu žádné argumenty nejsou – pouze tvrzení opřená o postavení „argumentujícího“ na pomyslném žebříčku vlivu a moci bez návaznosti na realitu kolem nás.
Poznámka: Uvádíme zde pouze podstatné části argumentace magistrátu ze závazných stanovisek z 6. 12. 2016, 4. 10. 1999 a 25. 4. 2012 – celý text je pro záplavu čísel jednacích a dat dalších citovaných dokumentů těžko srozumitelný. Na požádání ho pro případné zájemce samozřejmě zveřejníme.
Ilustrační obrázek: Autor – Elektracentrum – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=39648714