Další díl unikátního jazzového průvodce od Jana Schneidera představí skladby Midnight Sugar, Rio Rome a Five Impressions of Color.
Pomalé blues je velmi těžká disciplína, protože tam je po chvilce slyšet, kdo na to má, a kdo jen tak žvaní. Vlastní nádhernou skladbu Midnight Sugar velmi umně podává japonský pianista Tsuyoshi Yamamoto. Tu skvostně znělou basu hraje Isoo Fukui, a za bubny tomu dodává vzruch Tetsujiro Obara.
Japonci však umí hrát také pekelně rychle, obzvlášť když tempo své kapele určí výtečný bubeník Motohiko Hino. Takto zahráli krásnou vypalovačku Steve Grossmana Rio Rome. Ten velmi hbitý tenorsaxofon je v ústech Mabumi Yamaguchiho, na altku se přidal Yasuaki Shimizu, obligátní klavírní doprovod chybí, a je velmi vtipně nahrazen kytarou Kazumi Watanabeho. Páteř celé rytmiky je pak zvořena kontrabasem, který hraje Nobuyoshi Ino.
A protože hrozí náledí a je doporučeno být doma, i třetí skladba bude trochu delší. Barytonsaxofonista Gil Mellé vévodí své kompozici Five Impressions of Color. Její části se jmenují Spectrum Violet, Sea Green, Royal Blue, Ebony a Spectrum Red. V roce 1955 ji s autorem zahráli tubista Don Butterfield, kytarista Kou Mecca, basista Bill Phillips a bubeník Vinnie Thomas. Vychutnejte si tu pohodu, obzvláště s vědomím, že hladovějící Jiří Gruntorád zatřásl celou tou vládou pěti ohanbí.