Zpráva dne: Rumunsko může čelit arbitráži kanadské důlní společnosti kvůli nerealizované a neekologické těžbě zlata v Sedmihradsku. Torontská těžební firma požaduje odškodnění ve výši 4,4 mld. dolarů od Rumunska u tribunálu Světové banky, informovaly o případu Financial Times. Obviňuje Rumunsko z toho, že nespravedlivě zastavilo projekt v hodnotě 2 mld. dolarů, který směřoval k jednomu z největších evropských zlatých dolů, a že zabavilo její aktiva. Firma Gabriel Resources získala licenci v roce 1999, aby těžila zásoby zlata a stříbra v Sedmihradsko, ale nikdy nedostala nutná povolení.
Firma tvrdí, že dodržela rumunské i evropské právní požadavky. Ekologické skupiny a místní aktivisté bojovali těžkou bitvu proti plánu těžby s tím, že závažně poškodí životní prostředí i staré doly datované z římských dob. Jedny z největších protestů v rumunských dějinách propukly, když koalice socialistů a liberálů v roce 2013 poslala do parlamentu návrh na to, aby byl projekt zahájen.
Nová socialistická vláda požádala UNESCO, aby Rosia Montana, místo, kde se má těžit, získalo statut světového dědictví, což by utnulo možnosti rozvíjet těžbu. Gabriel Resources se ale pustil do arbitráže a uvedl, že bude chtít náhradu škody ve výši 4,4 mld. dolarů. Asi se bude jednat o jeden z největších případů u ICSID, tedy části Světové banky – Mezinárodního centra pro řešení sporů mezi investorem a státem.
Jsou zde jisté podobnosti s kanadským těžařem Eldorado a jeho spory s řeckou Syrizou – zde šlo o měď, zlato a další minerály v Skouries v severním Řecku.
Financial Times uvádí, že arbitráž ohrožuje image chudé země EU, která potřebuje zahraniční kapitál, aby mohla pokračovat v růstu, který patří k nejvyšší v bloku EU. Ale 4,4 mld. dolarů jsou více než 2 % rumunského HDP.
Jenže protest proti těžbě je příkladem úspěšné mobilizace občanské společnosti.
Šéf těžební firmy řekl, že s nimi nebylo zacházeno férově a že už se vzdali naději, že by projekt mohl být realizován. Nyní prý upínají vše k arbitráži. Arbitráž je ukotvena v bilaterální investiční dohodě s Rumunskem. Také se oháněl tím, že by projekt vytvořil více než 2 000 pracovních míst přímo v těžbě a dalších 800 po rozběhnutí. Projekt prý padl za oběť vnitřním politickým bojům a propojení politických stran s nevládními proti těžařskými neziskovými organizacemi.
Oponenti ovšem tvrdí, že projekt by způsobil katastrofální znečištění životního prostředí kvůli použití tun kyanidu v procesu a znehodnotil místa vhodná pro cestovní ruch.
Koneckonců v paměti je ještě katastrofa v rumunské Baia Mare z roku 2000, kdy byla poškozena přehrada u jiného těžebního projektu, a voda kontaminovaná kyanidem tekla do Dunaje a dalších řek.
Rumunsko má sedm měsíců na odpověď na žalobu, slyšení se očekávají v září roku 2019. (pozn. redakce – není jistě překvapivé, že FT se věnuje především tomu, že případ „poškodí image chudé země u investorů“).