Francie a Německo už EU nevedou. Kdo jsou noví hráči?

Nejvíc na situaci může vydělat bruselské centrum, které pod vedením Ursuly von der Leyenové akumulovalo víc moci než kdykoliv předtím.

Časopis The Economist (vydání USA ze dne 13. ledna 2023, s. 13-14) si všímá, že moc starého tandemu Francie – Německo v EU oslabuje. Tři roky pandemie a válka na Ukrajině pomohly proměnit EU, došlo i ke změně rovnováhy mezi těmi, kdo mají v EU vliv. Dříve spící témata jako rozšíření na východ či obrana jsou dnes prioritou, která dala nový hlas sousedům Ukrajiny ve střední Evropě. Vzestup Číny a nebezpečí trumpismu v USA vedly k proměně evropského ekonomického uspořádání, často podle francouzských not. Klimatické otázky zase posilují význam kolektivní akce a přístup, kterému dávají přednost kvasi-federativní instituce v Bruselu. Populisté posilují Finskem počínaje a Francií konče, což se promítne do evropských voleb.

Německý kancléř Olaf Scholz nepřevzal úlohu své předchůdkyně Angely Merkelové v evropských otázkách. Francouzský prezident Emmanuel Macron roli hlavního evropského politika také nezískal, doma čelí stále větší politické fragmentaci, které vyvrcholila 8. ledna vyhazovem premiéra. Francie a Německo mají v EU nesrovnatelnou autoritu – pokud se spojí. Jenže k tomu dochází málokdy.

Síla vlivu se dnes v EU měří konkrétními otázkami.

Po ruské invazi na Ukrajinu se jen málokdo obracel k Německu jako lídrovi EU vzhledem k jeho závislosti na ruském plynu. Naopak země ve střední Evropě a Pobaltí vedené Polskem pocítily zadostiučinění po letech, kdy před Ruskem varovaly. Na jejich vliv ukazují dva politické obraty.

EU platí za zbraně na Ukrajinu, což je první krok k výdajům na zbrojení. Dále je tu otázka rozšíření. Od roku 2013 k němu nedošlo, momentálně se o členství uchází devět zemí v čele s Ukrajinou. Její kandidatura byla prosazována středoevropskými členy i přes předchozí výhrady Francie nebo Dánska. Rozšíření posune centrum EU na východ.

Středoevropané se také vzpouzí vizi „strategické autonomie“ prosazované Macronem. Politici v Polsku nebo na Slovensku považují bezpečnostní garance poskytované NATO a USA za spolehlivější.

Přestože středoevropské státy posílily v otázkách Ukrajiny, jejich vliv na širší evropskou politiku je stále malý. Obecně převládá francouzská představa hospodářské soběstačnosti EU jako dalšího výrazu strategické autonomie. Jde o reakci na globalizaci, na spory mezi Čínou a USA či možnost návratu Donalda Trumpa. Francouzská mantra, že EU by měla mít vlastní průmyslovou politiku, byla dříve tabu, je dnes akceptovaná. Francouzský dirigismus zaplnil vakuum po odchodu Velké Británie, která by se proti těmto nápadům stavěla. Dnes její roli přebírají hlavně Nizozemsko, Dánsko a Irsko spolu s Evropskou komisí v Bruselu, jde ale o volné a nedostatečně silné spojenectví.

Překvapivou je ale absence Německa. Kancléř Scholz se v EU ztrácí díky problémům v domácí koalici. Nečinnost Německa byla vždy výhrou pro Francii. Některá poslední rozhodnutí EU mají francouzský rukopis (nepodepsání dvou obchodních dohod, které nevyhovují francouzským zemědělcům nebo uvolnění evropských pravidel rozpočtových deficitů). Bez souhlasu Německa ale Macron svoje federativní vize nemůže prosadit.

Francie může hledat spojence, a pár jasných partnerů by našla. Jenže. Italská premiérka Giorgia Meloniová dělá politiku tvrdého populismu těžko slučitelného s evropským mainstreamem. V Nizozemsku by mohl vládnout spojenec Meloniové namísto Marka Rutteho. Chaotická politika ve Španělsku má jen malý zájem o evropské záležitosti. Polský premiér Donald Tusk je značně zahlcen domácí politikou…

Snad nejvíc může ze současné situace těžit bruselské centrum, které pod vedením Ursuly von der Leyenové akumulovalo víc moci než kdykoliv předtím. Bruselská mašinérie s 32 tisíci zaměstnanců představuje silný regulační nástroj, jak nyní pocítili v Silicon Valley. A stále víc se zaměřuje i na otázky politiky a geopolitiky. Začalo to pandemií, když vlády pověřily Komisi dohledem nad nákupem vakcín. Díky projektu Next generation EU byla Komise schopna směrovat peníze tak, aby to odpovídalo jejím prioritám.

Rostoucí finanční autorita Komise určuje členským zemím, jak mají peníze využívat, a Komise ji využívá i jako bič – Maďarsko a Polsko tak nemohly svoje fondy díky krokům Komise použít, připomíná britský list.

Je tento vývoj znakem nástupu federální Evropy, nebo evropského superstátu? Z pohledu Varšavy nebo Budapešti to tak může vypadat. Nicméně von der Leyenová bude mít vliv jen do té doby, dokud bude své kroky koordinovat s hlavními městy členských států. Dá se uvažovat o tom, že je zatím nejblíže postavení, které lze nazvat lídrem Evropy (míní se EU), nicméně její moc stále závisí na tom, zda ji ostatní budou následovat. Brusel totiž rozhoduje jen o 1 % HDP celé EU.

Volby mají tendenci věci měnit a letošní evropské volby slibují posílení populistů. Poválečný konsensus ve prospěch liberálních hodnot a právního státu může být ohrožen.

Po volbách do EP přijdou americké prezidentské volby. USA jsou stále hlavním garantem bezpečnosti v Evropě. A Trumpův návrat budí hrůzu. Volby v USA, které se budou konat daleko od Berlína, Paříže i Varšavy, však budou mít velký vliv na vývoj v Evropě a na budoucnost EU. Je jisté, že otevřou debatu na téma evropská silová architektura, která má pořád co dohánět.

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

 

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.