Při oslavách osvobození Plzně došlo k incidentu, kdy z okna „amerického“ náklaďáku mávala dvojice osob vlaječkou s hákovým křížem. K incidentu se poznámkou vrací Milan Daniel.
Co asi mohlo řidiče toho vozu a jeho spolujezdkyni k takovému projevu motivovat?
Jednou z možností je to, že „pachatelé“, jimž hrozí obvinění z propagace nacismu a výtržnictví a trest až pět let odnětí svobody, chtěli jen připomenout bohorovnou spolupráci amerických firem s nacisty za války či využití německých nacistických „odborníků“ americkou administrativou po válce.
Samotná symbolika je v USA vnímána jinak než v Evropě, u nás, či dokonce v samotném Německu. Pověsit si v Americe na zeď prapor s hákovým křížem podle svědků není problém. Není to problém ani na Ukrajině, jejíž „boj za demokracii“ naše koloniální správa vehementně podporuje. Ještě na počátku války o záplavě nacistické symboliky v Kyjevě informoval aktivistický server Aktuálně.cz. Nyní už pravda ne. Stejně jako stranou zájmu zůstávají desítky ukrajinských ulic či pomníků pojmenovaných a věnovaných předákům ultranacionalistů, kteří spolupracovali s nacisty.
Zůstaňme však u tématu spolupráce Američanů s nacisty. Tu firemní pěkně shrnuje například tento článek časopisu Reflex. Pro známé americké značky nebyla nacistická ideologie v byznysu žádnou překážkou. Stejně jako nyní pro ně byl důležitý profit, který z toho získaly. Hvězdným značkám jako Kodak, Hugo Boss, Ford, Coca-Cola, Porsche či Bayer (dceřiná firma společnosti IG Farben vyrábějící plyn Cyklon B, jímž byli zabíjeni vězni v koncentračních táborech) a řadě dalších to významně pomohlo k hospodářskému zisku.
Neinformovaností v té době se to dalo částečně omluvit. Spousta zvěrstev konaných s možná nevědomou americkou pomocí, se odehrávala mimo hlavní scénu, vskrytu. Na druhou stranu, peníze nevydávají finančně nepřekonatelný zápach. Co už ale bylo zjevné, byla poválečná spolupráce amerických oficiálních orgánů s těmi nacisty, kteří jim nabídli své služby.
Ne, nešlo o ty tisíce obyčejných hitlerovců, kteří prchali na konci války před nemilosrdnými sovětskými vojáky na Západ. Šlo o jiný „level“. Ceněným ziskem se staly zejména ty stovky bývalých nacistů, z nichž se po válce rekrutovali špioni působící proti tehdejšímu Sovětskému svazu a zemím jejich tábora. Jejich nekorunovaným králem byl Reinhard Gehlen, šéf armádní rozvědky wehrmachtu. Z článku na Novinkách, z něhož čerpáme tyto informace, vyplývá, že „ten pro Američany oživil svou síť čtyř tisíc agentů ve východní Evropě a SSSR a vypracoval se až na šéfa západoněmecké výzvědné služby BND“. Připomeňme, že v zemi, která je Američany dodnes okupována.
Podobných materiálů, jež dokumentují to, jak se hákový kříž měl k americkému náklaďáku (a naopak) v minulosti, je k dohledání bezpočet.
Je proto na místě úvaha, že posádka slávy se účastnícího náklaďáku v té Plzni, jejíž Škodovy závody Američané těsně před koncem války bombardovali, chtěla tuto skutečnost jen připomenout. A pokud se v této věci orgánům činným v trestním řízení výše zmíněných informací nedostává, nezbude než aktéry místo stíhání jen požádat o podání vysvětlení, které by pro ně mohlo být poučné.
Bylo by na místě proškolit v tomto smyslu i organizátory slavných Slavností svobody. A dát jim ke zvážení, zda by nebylo vhodné výzdobu naleštěných džípů a náklaďáků příště doplnit tak, aby byla… no řekněme komplexnější.