Politolog Petr Drulák píše o současné zahraniční politice Indie a o tom, proč se tato bývalá kolonie nestane americkým vazalem.
Koncem září se indický premiér Módí vypraví do USA na summit zemí Čtyřky (Quad) sdružující jeho zemi s USA, Austrálií a Japonskem. Americko-indické vztahy procházejí v poslední době nejhlubší krizí od konce devadesátých let, kdy se Indie proti vůli Washingtonu stala oficiální jadernou velmocí. Ale ani vláda v Dillí, ani Bidenova administrativa nemá zájem na jejich úplném rozvratu. Stejně jako Čína ani Indie se necítí připravena na otevřenou konfrontaci s upadajícím světovým hegemonem. Pro USA je Indie nepostradatelnou součástí širší strategie na udržení amerického vlivu v Eurasii.
Nárendra Módí není premiérem podle amerického gusta. Když byl opozičním politikem měl dokonce zakázán vstup do USA, neboť v liberálně-progresivistickém Washingtonu považovali tohoto národního konzervativce zdůrazňujícího indické zájmy za hinduistického nacionalistu. Mimo jiné mu byla připisována politická odpovědnost za násilnosti, jimž padly za oběť stovky muslimů. Nicméně v okamžiku, kdy se stal premiérem „největší světové demokracie“, tak ho ve Washingtonu začali brát na milost. Oficiálně to zdůvodňovali řečmi o partnerství mezi demokraciemi, ve skutečnosti šlo o vyvažování Číny a Ruska.
Na napětí v čínsko-indických vztazích se mohou ve Washingtonu spolehnout. Každý z gigantů chce být hlasem globálního Jihu, Indie se pyšní politickou otevřeností, demokracií a pluralitou, Čína dynamickým rozvojem. Navíc nemají navzájem vyřešené hranice; čas od času dochází mezi pohraničníky na sporných územích k násilným srážkám. Ale indicko-ruské vztahy jsou zcela jiného rázu. Tradičně jsou velmi úzké ve vojenské oblasti, Rusové jsou hlavními zbrojíři indických ozbrojených sil. V posledních letech pak v důsledku západních sankcí proti Rusku prudce narůstá i ekonomická výměna. Indové se k nelibosti Američanů nenechali přesvědčit, aby se připojili k pokusům o mezinárodní izolaci Ruska kvůli Ukrajině. Naopak výrazně Rusku pomohli západní tlak překonat.
Indicko-americké vztahy také zatížil jeden incident z loňského roku. Americké zpravodajské služby odhalily, že indická zpravodajská služba připravuje atentát na představitele sikhského exilu v New Yorku. Indie považuje sikhské extrémisty bojující za nezávislost Pandžábu za jednu z hlavních bezpečnostních hrozeb. Potom co v osmdesátých letech spáchali atentát na premiérku Indíru Gándhíovou a teroristický útok na dopravní letadlo, je indické bezpečnostní orgány zčásti zlikvidovali a zčásti zatlačili do exilu; nejen do sousedního Pákistánu, ale především do anglosaských zemí (USA, Velké Británie a Kanady).
Na pokusu o atentát není překvapivé, že Indie se pokouší i v zahraničí likvidovat představitele organizací, které považuje za teroristické, nýbrž že to zkoušela na americké půdě proti člověku, který měl vedle občanství indického i americké. Takhle si Američané demokratické partnerství nepředstavují. Ale ani Indové si jistě nepředstavují, že by jeden demokratický partner chránil teroristy ohrožující druhého partnera.
Indickou vládu také rozladily události v sousední Bangladéši. Pod tlakem protestů padla v létě spojenecká vláda premiérky Šejch Hasiny. Sledovala podobný kurz jako Módí, také tvrdě postupovala vůči politickému islámu a na rozdíl od Anglosasů či Pákistánců neposkytovala azyl skupinám, které Indie považuje za teroristy. Nicméně její autoritářské kroky a podezření z falšování voleb vyvolávaly rostoucí odpor ve společnosti, který využili vnější hráči. Premiérka ukázala prstem na USA. V Dillí se nyní obávají, že nová bangladéšská garnitura se vrátí k předchozí politice podpory ozbrojených skupin destabilizujících severovýchod Indie. Nikdo to nemůže ovlivnit více než Američané.
Američané hrají s Indií velkou eurasijskou hru, jejímž smyslem je navzájem rozeštvávat kontinentální velmoci. Jejich noční můrou je spojenectví Ruska, Indie a Číny. S nevyhnutelným poklesem role západní Evropy by takové spojenectví vytvořilo blok, který by ovládl světový ostrov tvořený Evropou, Asií a Afrikou. Pro USA by to znamenalo odsunutí do druhořadosti a mezinárodní izolace. Proto Američané neradi vidí formáty jako BRICS či Organizace šanghajské spolupráce, kde tyto velmoci spolupracují. Snaží se v Eurasii uchytit z různých směrů: ze západu skrze NATO, z jihu bilaterálními pakty na Blízkém východě či v Perském zálivu a z východu aliancemi s Japonskem, Jižní Koreou, Filipínami a Austrálií. Čtyřka, jejíž summit se koncem září chystá, je pro ně cenná tím, že vtahuje Indii do společenství jejich vojenských vazalů Austrálie a Japonska.
Indie však americkým vazalem není a nebude. S Američany hraje vlastní hru. Snaží se omezovat škody, které jsou jí Američané schopni působit a také využívat amerického zájmu o přízeň Indie proti možné hrozbě ze strany Číny. Ale i k ní bude přistupovat stejně, jako k hrozbě i k příležitosti. Američanům nezbývá, než to respektovat. Proto Biden s Módím o atentátu nejspíše nebude mluvit a udělá vše pro to, aby se indický host na summitu cítil dobře.
Článek vyšel původně v časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Text není určen k šíření na další weby!