Jan Zeman ve dvojdílném analytickém článku hodnotí nejen velkou povodeň letošního září, ale i další aspekty, které tento přírodní jev představuje.
V pátek 20. září 2024 velká povodeň v Česku a v sousedních státech v zásadě končila, resp. už jen dobíhají povodňové vlny na Lužnici a Moravě, v Polsku na Odře a v Maďarsku na Dunaji. Na její podrobné vyhodnocení je ještě brzy. Nejspíš bude zadán velký projekt. Určitou průběžnou analýzu považuji za nutné udělat.
Předně, povodně byly, jsou a budou bez ohledu na realitu klimatických změn, byť je možné, že současné oteplování klimatu přispívá k vyššímu počtu povodní a k jejich větší ničivosti. Máme povodňově relativně klidná období (20. století do roku 1990, v ČR do roku 1995) a povodňově značně aktivní období. Rokem 1996 ČR vstoupila do povodňově aktivního období. Četné velké povodně nemilosrdně odhalují četná zanedbání minulá i současná.
Povodeň je…
Povodeň je, když koryta vodních toků nejsou s to odvést velké množství stékající vody, zpravidla po velkých, intenzívních deštích. Může vzniknout ale také v důsledku prudkého tání sněhu nebo v důsledku protržení protipovodňové hráze, hráze rybníka či přehrady, případně v důsledku sesunutí se dešti podmáčené hory do přehradního jezera, viz sesuv italské hory Monte Toc do přehradního jezera u Vajont poblíž Piavy 9. října 1963 s následkem několika tisíc mrtvých. Současná velká povodeň je jednoznačně způsobena velkými dešti 12. – 16. září 2024, kdy na návětrné straně Jeseníků během několika dní spadlo na 500 mm srážek. Srážky v rozsahu 400, 300 i 200 mm za několik dnů spadly asi na dvou třetinách území ČR, na celé Moravě a Slezsku, Českomoravské vrchovině, na Šumavě, v Krkonoších, Jizerských, Orlických a Novohradských horách. Vůbec povodní nezasažen zůstal jen severozápad Čech.
Povodeň se charakterizuje průtokem v korytě toho či onoho vodního toku na tom či onom vodočtu v metrech krychlových (kubících) za vteřinu a zejména dosaženou hladinou vodního toku. Známe tři stupně povodňové aktivity. Při prvním (bdělost) se aktivizují vodohospodářské orgány protipovodňové ochrany. Při druhém stupni (pohotovost) se aktivizuje ostatní orgány protipovodňové ochrany. Při třetím stupni povodňové aktivity, když se vodní toky začnou vylévat ze svých koryt (ohrožení), začíná vlastní boj s povodní. Tzv. četnost povodně (pravděpodobnost opakování v čase, například stoletá voda = jednou za sto let), je značně spekulativní pojem. Po velké povodni se tento údaj obvykle koriguje. Zprávy, že padesátiletá voda páchá na stejných místech větší škody než voda třísetletá v červenci 1997, nevyžadují komentář.
Srážky se v korytech vodních toků projevují především v závislosti na schopnosti půdy vsakovat vodu. Zde je na tom Česká republika mnohem hůř nejen proti období první republiky a starším, ale i proti období socialismu, který je právem viněn z nadměrného scelování polí a stupňování napřimování koryt vodních toků podle nechvalné rýnské koncepce z roku 1809. Proč?
1) S plnou podporou státu pokračuje nemalé zastavování půdy budovami obytnými, administrativními, velkosklady i silnicemi v soukromém i veřejném zájmu. Jak je známo, zastavěné pozemky nejsou s to vsakovat žádnou dešťovou ani jinou vodu.
2) Stavy dobytka v Česku proti roku 1989 klesly asi na třetinu, přičemž hnůj produkovaný dobytkem v 80. let zhruba stačil na přiměřené hnojení orné půdy statkovými hnojivy. Šlo o rozsah, který významně přispíval k zachování úrodnosti půdy a k retenční schopnosti půdy, tj schopnosti vsakovat srážkovou vodu. Dnes jsou na třetině, přičemž polovina hnoje nekončí na poli, ale v bioplynových stanicích na výrobu údajně obnovitelného bioplynu. Křiklavá perverznost s tragickými dopady nejen na průběh povodní. Bude ale ještě hůř, Evropská unie nás nutí a loutková proevropská vláda „pětidemolice“ Petra Fialy (ODS, TOP-09, KDU-ČSL, STAN a Piráti) prosazují další redukci stavů dobytka pod rouškou politiky ochrany stability klimatu (nechvalný Green Deal). Abychom byli ještě víc závislí na dovozu často nekvalitního a sem tam i závadného masa, ovoce, zeleniny a dalších potravin.
3) Citelně se snížila retenční schopnost lesů, protože čeští pseudoochránci přírody prosadili v rozporu se zákonem i zdravým rozumem tzv. bezzásahový režim v národním parku Šumava a později i v Národním parku České Švýcarsko. Nepřekvapivě se tam přemnožil kůrovec a zničil tamní smrkové lesy a rozšířil se široko daleko, do celého regionu Šumavy, do Lužických hor apod. Je možné, že v rámci nulové kontroly byl rozvezen s kůrovcovým dřevem do řady dalších regionů v ČR. Vítr ale mohl také roznést roje kůrovců na značnou vzdálenost. Mohl se za sucha a vedra namnožit i z místních zdrojů. Asi jak kde. Lesní hospodářství nebylo s to kůrovcovou kalamitu zastavit, protože bylo rozvrácené diletantskou transformací v letech 1990-95, a to včetně absurdní povinnosti na zásahy proti škůdcům vypisovat výběrové řízení, takže kůrovec vítězil na čas. Ve spojení s velkým suchem v letech 2014-20 došlo k bezprecedentní kůrovcové kalamitě, která znamenala kromě jiného citelné snížení retenční schopnosti našich lesů. Významná část smrkových lesů ČR byla kůrovci zničena. Shodou okolností nejvíc byly kůrovcem sežrané lesy Šumavy, Českomoravské vrchoviny, Hrubého a Nízkého Jeseníku, které se spolu s Novohradskými horami staly regiony nejvíc postižené velkými dešti, které 12.-16. září 2024 způsobily aktuální povodeň.
4) Pokračovala neodpovědná výstavba v záplavových územích, tj. v územích ohrožovaných velkými povodněmi, takže povodeň tam toho má ke znehodnocování a nejednou i k ničení o dost víc, než mohla v 80. letech i než měla v červenci 1997.
Ve výše uvedených čtyřech oblastech protipovodňové ochrany polistopadový režim zcela selhal s vážnými negativními dopady na průběh povodně 2024.
Velké povodně v červenci 1997 a v srpnu 2002 měly tu smůlu, že retenční schopnost půdy byla v zásadě vyčerpána předchozími dešti. 12. září 2024 vzhledem k předchozím dvěma spíše tropickým suchým týdnům měla půda akutní nedostatek vláhy, resp. zdravá půda by srážek zachytila mnohem víc než půda vážně degradovaná.
Protipovodňové orgány
Protipovodňové orgány zahrnují zejména Český hydrometeorologický ústav, správce vodních toků (podniky Povodí, Lesy ČR ad.), Integrovaný záchranný systém, (tj. hasiči, policie, a zdravotnická služba), vodoprávní úřady, vládu ČR, a zvláště pak některé její ministerstva (životního prostředí, zemědělství, pro místní rozvoj), dále kraje, města a obce a v určitém rozsahu i občané.
Nevojenské ochraně civilního obyvatelstva včetně obraně proti povodním za socialismu sloužila rozvinutá Civilní obrana. Smutnou skutečností je, že po státním převratu v listopadu 1989 byla četná omezení civilní obrany zrušena (podle nového prezidenta Václava Havla už nám po svržení vlády komunistů žádné nebezpečí nehrozí, takže někteří občané za povodně 1997 ani nevěděli, že se před povodní utíká do kopce. Velká část 60 obětí povodně 1997 se utopila.
Pět záchranný pluků Armády České republiky, které jsme zdědili z dob socialismu a které významně pomáhaly ještě za velké povodní 1997 a 2002, bylo rozhodnutím ministryně obrany Parkánové v roce 2007 zrušeno za účelem úspory asi jedné miliardy korun. Že rušit ženijní vojsko znamená hodně drahou úsporu, tušíte správně.
Předpověď Českého hydrometeorologického ústavu byla přiměřená – nastávající vlna dešťů může způsobit zejména ve východních dvou třetinách České republiky od pátečního večera 13. září 2024 velké povodně. Že nebyla dostatečně přesná, pokud jde o celkovou výši srážek a zejména jejich územní rozložení, je pravda, ale tak přesně vývoj počasí ještě předvídat neumíme. Za trapné považuji vládou vyslovení přání, aby postižení nepojištění majitelé staveb nežádali od státu náhrady za svůj povodněmi znehodnocený majetek. Pojištění proti povodním u nás nebylo nikdy uspokojivě vyřešeno. Chápu ale, že zásluhou všech polistopadových vlád, a zvláště pak vlády „pětidemolice“ Petra Fialy je Česká republika nejen ekonomicky na mizině a vlastnit zejména nákladné stavby v záplavových územích je značně riskantní.
Vláda Petra Fialy první tři dny nechala republiku plavat. Plně ji prý vytížila organizace konference NATO, jak zintenzivnit válku na Ukrajině. V ochraně proti povodním téměř chyběla armáda. Ministryně obrany Jana Černochová vzkázala „Prosím, vyřiďte blbečkům, kteří se stále nevyrovnali s naší pomocí Ukrajině, že vrtulníků máme dost. Děkuju.“ Armáda České republiky byla s to poslat na pomoc vyplaveným jen dva vrtulníky plus další čtyři má v záloze. Nechávám bez komentáře.
Zdá se, že všechny tři základní složky integrovaného záchranného systému fungovaly v rámci možností daných běsnícím živlem dobře. Že se mnohé nedalo zachránit, je pravda, ale není to rozhodně vinou záchranářů.
Lesy ČR i jiné lesní podniky, postižené kůrovcovou kalamitou, selhaly již dávno před povodní, viz ona kůrovcová kalamita.
Mám za to, že Český hydrometeorologický ústav hrozbu současné velké povodně předpověděl včas a že varování bylo dostatečné. Jiná otázka je, jak s ním, kde naložili. Ano, informování bylo a je dosti chaotické. Pravdou ale také je, že povodně bývají chaotické.
Složitosti práce podniků Povodí
Složité je hodnocení činnosti správců vodních toků. Obvykle se po nich požaduje plnění značně protichůdných úloh, takže se protipovodňová ochrana dostává na poslední místo a tomu odpovídají pak výsledky, když velká povodeň opravdu udeří.
Z hlediska vlastní povodně 2024 podniky Povodí před příchodem hlavní povodňové vlny odpustily v rámci platných manipulačních řádů přehrad jisté nemalé množství vody, takže například přehrady Orlík a Lipno na Vltavě a Římov na Malši povodňovou vlnu z jižních Čech zadržely a Praha o povodni věděla jen díky Sázavě a Berounce, a to hlavně z uzavřených náplavek a v důsledku přerušení rekreační plavby, zjednodušeně řečeno.
Problém je, že koryta vodních toků jsou většinou brutálně technicky upravena, aby voda rychle odtékala, často i ve zbědovaném stavu. Nemálo přispívají ke zhoršování průběhu velkých povodní. Strůjci zhoubných technických úprav koryt vodních toků na základě zlé „rýnské koncepce“ z roku 1809 jsou především podniky Povodí, byť pravdou také je, že nejčastěji jen plní často nesmyslné úkoly zadané „shora“.
V přirozeném korytě vodního toku voda pomalu odtéká, rozlévá se po okolí, postup povodňové vlny se zpomaluje a výška povodňové vlny se zplošťuje. V technicky upraveném korytu vodních toků voda odtéká rychle, výška povodňové vlny se zvyšuje a s ní i vznikající povodňové škody. Přirozené koryto vodního toku zajišťuje obvykle i určitou říční nivu, ve které se povodňová voda volně rozlévá. Technicky upravené koryto vodního toku bývá podstatně zúžené, i při obvyklém určitém prohloubení povodňovým vodám často nestačí, snadněji se z koryta vyleje a zaplaví okolí. Navíc dochází k zanášení koryt vodních toků. Za socialismu se bagrovaly, po roce 1989 se nejčastěji ponechávají osudu. I výroba bagrů na čištění koryt vodních toků u nás zanikla, přitom zanášení oryt vodních toků v důsledku rostoucí eroze půdy se zvyšuje.
Vůbec největším lapačem povodňové vody jsou říční nivy. V Česku se jich ale moc nezachovalo, což se tragicky projevuje za velkých povodní. Ty nejzachovalejší za povodně 1997 zadržely významné množství povodňové vody – niva Poodří asi 90 mil. kubíků, Litovelské Pomoraví asi 60 mil. kubíků, Soutok Moravy a Dyje 55-60 mil. kubíků. Rozhodně to bylo víc, než zásobní prostor všech přehrad v povodí Moravy a Odry. S tím se ale nepočítá, prý jen co zadrží přehrady.
Rozšiřovat koryto vodního toku ve městech, jak učinily například na Isaru v bavorském Mnichově, je prý vesměs v Česku, možná až na malé výjimky, nepřijatelné. Pak vznikají tragédie, jako ta v roce 1997 i 2024 v Krnově, kdy úzké koryto řeky Opavy nestačilo, rozvodněná řeka se vylila z koryta a v roce 2024 asi 80 % města bylo zatopeno. Jako řešení tamní radní i další politici ale neprosazují rozšíření koryta Opavy ve městě, aby se nemuselo několik domů zbourat, ale výstavbu přehrady Nové Heřmínovy, spojenou původně se zatopením celé obce, dnes jen její časti. My jsme papaláši z města a nějakou vesnici můžeme zatopit. Naši kolegové z města Opavy jsou stejného názoru: jejich předchůdci totiž nechali postavit své největší sídliště Kateřinky v záplavovém území Opavy a ono v roce 2024 plave ještě víc než v červenci 1997!
Útoky na bývalého starostu Nové Heřmínovy, jak mu je, když Krnov, Opava a některé obce na Opavě plavou, jsou stupidní. Jak už název říká, starosta je od toho, aby se o svěřenou obec staral. Pokud místní referendum drtivou většinou hlasů zavázalo vedení obce ji všemi legálními prostředky bránit před snahou ji zatopit a zničit přehradním jezerem proti povodním, plnil zjevně vůli svých voličů. U Nových Heřmínov se svářily dvě koncepce protipovodňové ochrany – technokratická (pomocí přehrady Nové Heřmínovy chránit obce a města níže po proudu Opavy) a ekologická (podstatně rozšířit a revitalizovat koryto řeky Opavy a postavit nějaký rybník a suchý poldr k zachycení části povodňových vod). V praxi se brutálně prosazovala technokratická koncepce protipovodňové ochrany v povodí Opavy, resp. výstavba přehrady má začít v roce 2026. Boj byl urputný, nezrealizovalo se podstatného nic, a tak zisky inkasuje velká povodeň 2024. Dodávám ale, že přehrada není, co suchý polder (kapacita suchého poldru je 100 %, kapacita přehradního jezera je jen zásobní prostor přehrady, který bývá zlomkem objemu přehradního jezera, protože jsou na přehradu kladeny i další významné funkce, toto nejen ministr pan Výborný nechápe) a že v případě hodně velkých intenzivních dešťů nepomůže dostatečně ani jedna, ani druhá koncepce. Jediným efektivním řešením je nestavět v záplavových územích nic cenného a stávající výstavbu postupně odsunout do bezpečnějších míst. To ale podle všeho nehrozí ani náhodou.
Pro srovnání, u polské Raciborze Dolny byl na základě zlých zkušeností s povodní 1997 do roku 2020 postaven obří suchý poldr o kapacitě asi 200 miliónů kubíků za náklady v přepočtu asi 12 miliard korun. Nyní poprvé „jede“ na plnou kapacitu a významně odlehčuje městům ležícím níže po proudu Odry včetně Wroclawi. Vzhledem ke kulminaci Odry ve Wroclavi až 20. září nevíme, zda byl dostatečný. Tedy, 20. září ve 12.00 Wroclaw v zásadě odolává velké povodni. Protože se za velké povodně bojuje o snížení hladiny rozvodněné řeky o „každý centimetr“, lze důvodně předpokládat, že raciborzský suchý poldr citelně zmírní vytopení řady polských měst na Odře včetně Wroclawi.
Pokud jde o revitalizaci koryt vodních toků a výstavbu suchých poldrů, v Česku se zde moc nepokročilo.
Místy lze povodeň zmírnit také odstraněním vysokého pevného jezu. Smysl to má zejména v případě vysokých pevných jezů ve městech, viz Strakonice, Přerov, levá půlka Helmovského jezu v Praze ad. Problém je, že i jez je veřejný majetek, takže jeho odstranění před postupující povodňovou vlnou je nepředstavitelné i za cenu zvýšených povodňových škod na v oblasti vzdutí jezu vyplavených objektech.
Velkým dilematem jsou přehrady, jež mají mimo jiné vodní tok pod přehradou uchránit před povodní. Prvním problémem je, že přehrada má sice určitý zásobní prostor pro zadržování povodňových vod, ale jí vytvořené přehradní jezero zničí příslušnou nivu a s ní i její retenční schopnost a po jeho rovné hladině se povodňová voda šíří rychleji, což se ale do povodňových modelů nezahrnuje.
Problém je, že přehrada je dílo víceúčelové, kdy funkce výroby elektrické energie, vodní dopravy, rekreační, zdroje vody pro zásobování pitnou vodou a pro závlahy jdou proti funkci protipovodňové. Slapská přehrada sice v červnu 1954 zachránila Prahu před stoletou povodní, ale také vytvořila falešnou iluzi o možnosti přehrad transformovat velké povodňové vlny. Nějak se časem zapomnělo, že Slapská přehrada se tehdy začínala napouštět, takže ještě měla obrovský prostor pro zachycení povodňové vlny. V důsledku stoleté povodně se neplnila plánovaného půl roku, ale byla plná už za tři dny. V srpnu 2002 ale byly všechny přehrady Vltavské kaskády více méně plné, bez většího zásobního prostoru. Tedy na Lipně platila šílená neformální dohoda s rekreačním průmyslem o zajištění neměnné hladiny přehradního jezera, takže přehrada fungovala průtokově a o to víc plaval Český Krumlov, České Budějovice ad. Větší protipovodňovou funkci měla jen přehrada Orlík. Ta zadržela první vlnu povodně, ale druhou už nezvládla. Nedostatečně odpuštěné vodní dílo Orlík se stalo rovněž neovladatelné (lidově řečeno přeteklo), ostatní přehrady na Vltavě fungovaly průtočně po celou dobu povodně 2002.
Dodnes se ignoruje fakt, že pokud se stane přehrada za povodně ještě před kulminací přítoku neovladatelnou, mírně zvětšuje povodňovou vlnu, protože po rovné hladině přehradního jezera se povodeň šíří rychleji než po nezregulované, přirozeně tekoucí řece. Proto přehrady nejen Vltavské kaskády povodňovou vlnu v srpnu 2002 nechtěně mírně zvětšily. Základní problém byl, že manipulační řád Vltavské kaskády počítal jen se stoletou povodní a v podstatné části povodí Vltavy (mírná povodeň byla jen v povodí Sázavy) byla povodeň tisíciletá.
Ano, o stanovení konkrétního manipulačního řádu přehrad vesměs různé protichůdné zájmové skupiny tvrdě bojují a představa, že by přehrada včasným upouštěním většího množství vody před příchodem hlavní povodňové vody způsobila menší povodňové škody po proudu řeky, je pro decizní řídící sféru nepředstavitelná, o možnosti že by povodeň byla nakonec menší, nemluvě.
Pokračování příště.