Jiří Málek ve svém textu hodnotí výsledky proběhlých krajských voleb, a to z levicové perspektivy.
Čísla a základní údaje
Z mnoha zdrojů jsou výsledky letošních krajských voleb známy a jsou široce diskutovány i různé aspekty. Proto zde je pouze uveden základní přehled.
Volební účast – 2408 tisíc občanů, tj. 32,91 % z potenciálních voličů (2. nejnižší účast od r. 2000). Rozpětí podle regionů nejvíce v Jihočeském kraji – 39,6 %, nejméně Ústí nad Labem region (severní Čechy). Na území zasaženého povodněmi byla nižší účast (sever. Moravy – Jeseník – 23,5 %)
Regionální zastupitelstva mají od 45 do 65 členů, celkem se volilo 675 zastupitelů.
Výsledky levicových subjektů:
KSČM nominovala 471 kandidátů, 32 z nich získalo mandát, roce 2020 to bylo 13 mandátů. Nominantů KSČM bylo celkem 602 kandidátů. Protože KSČM kandidovala (kromě jednoho regionu) v koalici STAČILO! – získala celkem 40 mandátů a má zastoupení v 11 regionech. Koalice STAČILO měla v jednotlivých regionech poněkud odlišné složení (v jednom regionu byla její součástí dokonce SOCDEM i když vedením sociální demokracie spolupráce s “komunisty“ byla výrazně nedoporučována)
Levice byla v jedné koalici (se Zelenými) – 3 kandidáti, 0 mandátů.
Budoucnost – 1 kandidát, 0 mandátů (Kandidátka Zelení pro kraj – LI, celkový výsledek 2,79 %)
SOCDEM (sociální demokracie) 532 kandidátů, 11 získaných mandátů (většinou v koalici),
Zelení – 175 kandidátů, získaný 1 mandát (v koalici).
Nejlepší výsledek – Hnutí ANO 2011– 733 kandidátů, získáno 292 zastupitelů. Vyhrálo v 10 z 13 regionů, ve dvou získalo absolutní většinu mandátů.
Pravice (vládní koalice v různých kombinacích) – ODS (Občanská demokratická strana (vedoucí síla koalice) 106 zastupitelů, ale ostatní ztráceli. Volební debakl PIRÁTŮ – v posledních volbách měli 91 zastupitelů, nyní získali pouze 3 mandáty! ODS (kandidující samostatně) získala absolutní většinu mandátů v Jihočeském regionu. KDU-ČSL (křesťanská demokracie) relativně uspěla pouze v Jihomoravském kraji, kde jejich dosavadní hejtman dostal nejvíce preferenčních hlasů v rámci koaliční kandidátky vládní koalice.
STAČILO! Dosáhlo vcelku rovnoměrného rozložení výsledků mezi 5 % do téměř 8 %, což představuje 3–5 mandátů v zastupitelstvu. V jediném kraji byla pouze kandidátka pod názvem KSČM – Karlovy Vary (obsahovala 40 členů KSČM a 5 nestraníků), bez zisku mandátu.
Preferenční hlasy na kandidátce STAČILO! a dalších levicových subjektů: Nejvíce těchto hlasů ze všech kandidátek získal O. Bubeníček (UL) – 18,97 %, člen KSČM; dále z kandidátů, členů KSČM se přes 10 % dostali – J. Komínek (UL) – 12,26 %, V. Filip (JČ) – 11,79 %, M. Pěnčíková (ZL) – 10,82 % a těsně pod 10 % J. Valenta (PL) – 9,99 %.
Dále více než 10 % preferencí získala kandidátka (bezp.) nominovaná KSČM – K. Jirousová (JČ) – 12,95 %.
Zisk preferenčních hlasů na kandidátkách STAČILO! z „nekomunistů“ – O. Dostál – 12,01 % (PL), P. Rédová (JM) – 11,33 %, J. Žaloudík (JM) – 11,03 %. Zde lze vysledovat pozitivní vliv dobrého výsledku v evropských volbách, kdy O. Dostál získal popularitu i mezi krajskými voliči.
Preferenční hlasy u dalších levicových subjektů – SOCDEM – Běhounek (Vysočina) – 19,58 %; M. Šmarda (Vys) 10,13 %. I zde se ukazuje, že dlouhodobá znalost daná minulými dobrými výsledky práce se odráží v preferencí (oba dlouhodobě úspěšní v komunální politice).
V kandidátkách STAČILO! Převažovali kandidáti nominovaní KSČM, popřípadě její členové. Nicméně ale byla dodržována zásada umisťovat na předních místech kandidátky i nominanty koaličních partnerů nebo nezávislé kandidáty. Problém spíše měly tyto malé subjekty, protože neměly dostatek kandidátů. Z uvedeného počtu získaných mandátů (40) jich na nominanty KSČM připadlo 32 (z toho 31 bylo členů KSČM).
Význam těchto voleb: politické konsekvence a první poznatky
Koncepce vytvoření koaliční kandidátky STAČILO! byla formována pro volby do EP (koncem roku 2023). Zde uspěla – 2 členové evropského parlamentu (MEP) a téměř 10 % získaných hlasů. Nicméně nebylo jisté, zda stejná koncepce může být použita i pro tuzemské volby, a i uvnitř KSČM nebyl jednotný (a souhlasný) názor. Pro jednoznačné potvrzení, že se jedná o efektivní koncepci nebylo dostatek analýz. Nicméně převažoval názor, že by to přinejmenším nemělo dopadnou hůře než minule. Samozřejmě, že by pro takto koncipované kandidátky bylo výhodné mít ještě širší základnu – zvláště, kdy krajské volby nejsou primárně volby „politické“, kdy hraje velkou roli politické ukotvení kandidujícího subjektu a to, jak je vnímán populací (na pravo-levé škále, na charakteristice „národní-globální“, EU-anti EU apod.) Role „místních“ témat je relativně velká, i když se podle krajů liší. Poslední sociologická zjištění například ukazují, že faktický dopad povodní na volby nebyl rozhodující – jen 11 % respondentů odpovědělo, že byli povodněmi ovlivněni ve volebním chování. Nejvíce ale v tom, že nešli volit (47 % z ovlivněných). Daleko větší roli hrálo to, jak se voliči staví k současné vládě, její politické orientaci a k jejím výsledkům i metodám její činnosti. Nejvíce se to projevilo ve výsledku opozičního ANO 2011. Další levicové subjekty (Levice, Budoucnost i SOCDEM) se vyhýbaly užší spolupráci s CPBM, přesněji s koalicí, ve které je dominující KSČM a která je orientována spíše patrioticky a tzv. levicově konzervativně. Strana Levice nakonec byla přijata do jediné koalice (se Zelenými jako juniorní partner v JČ), která však nezískala žádný pozitivní výsledek (0,66 %). Ani Zelení nedosáhli na nějaký zaznamenání hodný výsledek, získali 1 mandát.
Vedení KSČM (především však Kateřina Konečná – MEP a předsedkyně strany) intenzivně tuto širší levicovou koncepci prosazovalo. Především v soustavném mediálním působení na sociálních sítích Kateřina Konečná tuto koncepci dále vysvětlovala široké veřejnosti. I když je faktem, že ne všechny vnitrostranické struktury vítají tuto novou orientaci s nadšením, je skutečností, že nějaká jiná varianta s nadějí na obdobný úspěch neexistovala a neexistuje. Jednoznačně to potvrdil i neúspěch karlovarské „komunistické“ kandidátky. Zde není možno její výrazný odstup od průměrného výsledku STAČILO! nad 5 % (cca pouze poloviční – 2,66 %) vysvětlit „specifiky“ tohoto kraje.
Krajské volby a jejich výsledek pro levici otevírají některé otázky. Nově se formovaný patrioticko-konzervativní levicový diskurs viditelně reprezentovaný nově nastavenou politikou KSČM (míněno hlavně jejího vedení v čele s předsedkyní a okruhem jejích spolupracovníků) a promítnutý do formace STAČILO! prokázal od svého vzniku před necelým rokem svoji životaschopnost. Nyní je na stole otázka, jak postupovat dále.
Krajské volby se od počátku považovaly jako určitá generálka před nadcházejícími parlamentními volbami v ČR (podzim 2025). Lze již nyní uvést, že zvolená koncepce sice prokázala svoji životaschopnost a bude sice muset být ještě poněkud modifikována a pokud možno rozšířena o další levicové partnery, nicméně strategicky své úkoly plní. V parlamentních volbách bude daleko více nastolována otázka „ideové“ základny volebního programu. To bude i jedno z „bitevních“ polí ve střetech s pravicovými a možná ještě více neoliberálními politickými strukturami. Velmi schematicky řečeno, jde o to, jak velké místo v programatice do parlamentních voleb bude mít „marxismus“, balance mezi „národním a mezinárodním“, vztah k evropské integraci a výslovně EU strukturám. Významným tématem nejspíše bude i vše, co je spojeno s klima-politikou, o postoji k Green Dealu (ale nejen k němu). Bohužel i v r. 2025 bude téma míru v evropském prostředí jedno z klíčových témat (opět nelze zužovat na ukrajinskou válku, může se stát, že více frekventovaným tématem bude Blízký východ, pokud se podaří dosáhnout nějakého „zamrznutí“ ukrajinského konfliktu) s čímž souběžně budou otevírána témata jako militarizace Evropy, vojenské bloky, „čínská karta“.
To vše staví před KSČM jako dominantního člena STAČILO! velký problém. Strana, která po roku 1989 měla bohaté teoretické zázemí je dnes v mnoha oblastech odborně vyprázdněna. Začíná převládat spíše recyklace některých koncepcí, zaznívají nostalgická připomínání „zářné“ minulosti, nezdravý tradicionalismus. I poslední volby ukázaly, že „socialismus“ nebyl tématem pro rozhodování voličů. Ale zkušenosti např. ve východním Německu ukazují, že pokud levicová strana zapomene na své radikálně revoluční kořeny (ukotvené na marxismu), nepřinese jí to lepší volební výsledek, naopak ztratí i stávající příznivce a nové nezíská. Pro volby 2025 nejspíše nebude klíčové, jak KSČM zformuluje koncepci „socialismu pro 21. století“, ale jak se jí podaří oslovit cca 10,7 % populace, která se sebe identifikuje do slupiny vyhraněné levice a dalších 15,1 % tvořící tzv. levý střed (průzkum CVVM – květen 2024). Všechny politické subjekty, které budou směřovat k parlamentním volbám také nežijí v politickém vzduchoprázdnu. Aktuální vývoj u PIRÁTŮ naznačuje i další vývoj. Pokud by se prosadil Lipavského názor – „komouši ven“, pak může nastat situace, že spíše levicově orientovaní dosavadní jejich voliči mohou hledat jiné alternativy (což asi nebude primárně STAČILO!, ale celkově to může levici posílit), ale také při jiné vnitřní konstelaci v této straně to může zmíněné levici některé potenciální voliče odvést. U jiných stran se nezdá, že by byl zdroj dalších levicových voličů, ale rezignovaní nespřízněnci s režimem jsou i mezi tzv. programovými nevoliči.
Mimochodem německých volbách v Braniborsku čerpalo uskupení Sahry Wagenknechtové téměř stejný počet hlasů (41000) z nevoličů, jako od Die Linke (44000). Vůbec přelivy voličů se zdají být dosti podobné ve východním Německu a u nás. Přeliv od Die Linke k AfD byl „jen“ 6000 hlasů, 13000 hlasů od SPD, ale celkem 79000 (!) voličů přišlo z nevoličů k AfD. Tyto velké „zdroje“ mezi nevoliči dokáží výrazně ovlivnit jakékoliv volební výsledky. A to ještě v Německu byla daleko vyšší volební účast (téměř 73 %), zatímco u nás mimo volby zůstaly dvě třetiny občanů.
Bude nyní nutno hledat takové formy politické koexistence levicových sil, kdy bude posilován synergický efekt a bude se vyhýbat zbytečným konfliktům, které nakonec přináší profit jen anti-levicovým silám. Samozřejmě, že mezi českými levicovým subjekty jsou na některé otázky diametrálně odlišné názory, které nelze jednoduše přehlédnout – názor na válku na Ukrajině, proevropské směřování a proti tomu velmi kritické názory na „bruselskou“ politiku a další fungování EU, Green Deal apod. Bude také rozhodující, jak tato témata budou ovlivňovat předvolební období a jak se případně promítnou i do volebních programů. Lze očekávat i vývoj v potenciálně levicových partnerech a subjektech (sjezd SOCDEM – říjen 24, sjezd Levice zač. roku 2025 a další). To se bude promítat i do možností různých forem předvolební spolupráce/nespolupráce.
Nezanedbatelnou otázkou jsou i „technické“ možnosti spolupráce – forma koalice, kandidátka s dalšími jednotlivými kandidáty z jiných stran apod. Tady jde o dopad jednotlivých variant na požadované procentní výsledky a překonání hranic na získání mandátů.
Objektivně tyto volby ještě více potvrdily pozici předsedkyně KSČM K. Konečná uvnitř KSČM, ale především její mediální obraz v české společnosti a v překonávání resentimentu antikomunismu u části společnosti.
Při hodnocení těchto českých regionálních voleb v širších aspektech redefinování české levicové politiky, a především té radikální, reprezentované hlavně KSČM (vč. jejího marxistického ukotvení), je výsledků těchto voleb vysoká i pro levici v Evropě. Pokud by tento pozitivní trend pokračoval, česká radikální levice (stále vycházející z tradic marxistického hnutí) by mohla opět hrát důležitější roli i v celoevropském kontextu (a ve středoevropském regionu téměř určitě).