Přečetli jsme: Jedno ze západních hodnocení prvního půlroku v úřadě prezidenta D. Trumpa. V čem je jeho politika hodná, v čem zlá a v čem ošklivá?
Mohamed El-Erian, egyptsko-americký poradce, píše pro Financial Times, jak po půl roce v úřadu vypadají klíčová témata, se kterými Trump vstupoval do Bílého domu: daně, růst, infrastruktura.
Po půl roce Trumpova prezidentování, americká ekonomika stále vytváří nová pracovní místa, píše El-Erian, ale nedokáže využít celý svůj potenciál.
Co je dobrého: zaměření na růst
Trump se soustřeďuje na důležitost zvýšení ekonomického růstu na 3-4 % ročně a zajištění, aby prospěch z toho měly širší vrstvy populace. Do dnešního dne administrativa určila tři hlavní priority prorůstové politiky. Jsou to daňová reforma, deregulace a infrastruktura. Také konzistentně s růstovým cílem se Trump stáhnul z určitých protekcionistických hrozeb, které učinil během kampaně. Takže například nebyla zrušena dohoda NAFTA, nebyly zavedeny cla na čínské zboží a nebyly rušeny bilaterální dohody. Pozitivně se projevily indikátory sentimentu domácností a firem. Bloomberg ukázal ve svém průzkumu, že 58 % Američanů se blíží ke splnění svých finančních a kariérních aspirací. Jenže tohle všechno se musí taky odrazit v „tvrdých“ datech, jinak se jedná jen o iluzi.
Co je špatného: zpoždění v zavádění
Zatímco návrhy politiky nějak pokračují, implementace zaostává, s výjimkou deregulace. Administrativa nestihne srpen jako deadline pro daňovou reformu a plány pro rozvoj infrastruktury jsou neúplné. Trump má problémy si zajistit rychlý průchod Kongresem. Samozřejmě, že u daňového systému je to velmi těžké, komplexita je veliká, systém nebyl reformován od poloviny 80. let a je v něm mnoho kliček a deformací. Důležité pro růstové daňové reformy, na nichž by se možná shodli politici z obou stran, jsou zabrzděny příliš ambiciózním plánem pro snižování daňových sazeb, hlavně pro ty bohatší. Tedy pro ty, kteří už takhle mají velký podíl z národního příjmu, bohatství i ekonomických příležitostí.
Projekt infrastruktury, obtížný sám o sobě, hledá vhodnou roli pro partnerství veřejného a soukromého sektoru, ale selže, když nebude dohoda o klíčových parametrech rozpočtu, včetně toho, do jaké míry se může zvednout deficit, aniž by se objevily obavy o udržitelnosti dluhu. A administrativa tomu nepomohla, když téma zdravotnictví, ještě komplexnější a spornější, předložila Kongresu před klíčovými ekonomickými otázkami. A dodejte k tomu ještě rozptylování „ruskými kauzami“ a hrozí, že první rok uplyne bez klíčové ekonomické legislativy. A také je potřeba říci, že trojice daňová reforma, deregulace a infrastruktura vytváří jen základní kameny pro komplexní politiku potřebnou pro vytvoření vysokého a udržitelného růstu, inkluzivní povahy. Potřebuje být podpořen dalším nárůstem produktivity, zlepšení kvality pracovní síly lepším vzděláváním i přeškolováním.
To ošklivé: globální politika spolupráce
Nárůst ekonomiky v Číně, Evropě i Japonsko zlepšuje globální kontext pro americkou ekonomiku. Jenže je tu otázka udržitelnosti, jak ukázal summit G20 v Německu, globální spolupráce chybí u rostoucího seznamu témat. Část tohoto problému souvisí s oslabování americké globální pozice, její důvěryhodnosti a pozice lídra. Čím déle tato situace bude trvat, tím větší fragmentace ohrozí globální ekonomiku, včetně regionálních pořádků, které mohou americkou ekonomiku poškodit.
Šest měsíců, končí El Erian je krátká doba, abychom dosáhli definitivního posouzení. Ale je užitečné posuzovat potenciál ekonomiky a problémy, kterým čelí. A rizika tu jsou – a sice, že Kongres a administrativa nedosáhnout včas dohody o daňové reformě a infrastruktuře a tím pádem nevytvoří základy pro růst.