Ani dnešní neděli nechybí tradiční průvodce jazzem od Jana Schneidera a spolu s ním tři další jazzové kompozice.
K naprosté bluesové klasice patří Homeless Blues v podání Bessie Smith. Na nahrávce z roku 1927 hraje na altsaxofon Ernest Elliot, piano Porter Grainger.
Trochu cool jazzu: Miles Davis ve skladbě Song Of Our Country Heitora Villa-Lobose v aranžmá Gila Evanse, který též řídil velký doprovodný orchestr.
R.I.P. Roy Haynes. V požehnaném věku nás opustil na výsost skvostný bubeník Roy Haynes (13.3. 1925 – 12.11. 2024) Dokument obsahuje proslulou skladbu Boba Brookmayera „Jive Hoot“: už zde je slyšet to nejzajímavější, co charakterizovalo hru Roy Haynese – jakoby byl, sportovní mluvou řečeno, „o prsa napřed“ – a kapela ho přitom nestíhá, skladba nezrychluje, ale vytváří to naprosto specifické napětí, které jsem u jiného bubeníka nezaznamenal. Velmi zajímavou je dále ukázka z živého vystoupení s Chickem Coreou a Miroslavem Vitoušem. Nemohu však nevzpomenout vrcholného zážitku, po němž jsem již nikdy nezapomněl jméno Roy Haynes: V roce 1963 zahrál kvartet saxofonisty Johna Coltranea na Newport Jazz Festivalu improvizaci na Coltraneovo oblíbené muzikálové téma „My Favorite Things“. Na klavír svou obligátní figuru hrál McCoy Tyner, slabě nahranou basu Jimmy Garrison a nerovnoměrně nahrané bicí právě Roy Haynes. Nehledě k těmto nedostatkům jsem však s úžasem slyšel tu Haynesovu šílenou jízdu, kdy ani na okamžik nebyl pozadu, ale většinou ani s kapelou, protože byl imrvére a furt o chlup napřed. Roy Haynes byl prostě absolutní špička – a jak vidno, bubnování je zřejmě velmi prospěšné lidskému zdraví, protože Roy to dotáhl skoro do stovky, a ještě donedávna do toho pral jako hluchej do vrat! Díky, Mistře!