Jiří Málek se zamýšlí nad současnými úkoly a výzvami zaregistrovaného hnutí STAČILO! v letošním volebním roce. Změní hnutí také krajinu současné české levice?
S větší či menší pozorností občanů i médií se postupně rodí nový subjekt, který bude kandidovat v podzimních parlamentních volbách – STAČILO! Nyní ovšem již jako zaregistrované hnutí, které se bude moci účastnit těchto voleb. Pojďme se podívat na některé aspekty tohoto kroku. Tak, jak se jeví třičtvrtě roku před volbami.
Co to znamená pro KSČM?
Tato strana byla dominujícím prvkem uskupení se stejným názvem, který vznikl před volbami do Evropského parlamentu. Je ovšem třeba hned upozornit, že právně jde o jiného hráče, byla to volební aliance, která ovšem do eurovoleb potřebovala překonat 5% hranici, jako všichni ostatní. Naopak v parlamentních volbách jakákoliv koalice samostatných politických stran či hnutí vyžaduje dosažení vyšších procent pro vstup do parlamentu, u dvoučlenné koalice je to již 8 % a u tříčlenné pak 11 %. Vraťme se k evropským volbám, cesta prostřednictvím STAČILO! se ukázala nad očekávání efektivní. Proto KSČM (a její malí spojenci) tento postup zopakovala v krajských volbách. Zde pod různě formovanými kandidátkami STAČILO! bojovala ve všech krajích kromě Karlovarského kraje. Výsledky těchto voleb opět potvrdily, že zvolená cesta přinesla potřebný efekt – vstup do krajských zastupitelstev zastupiteli v převážné většině z řad kandidátů nominovaných KSČM. Jako vedlejší produkt tyto volby experimentálně prokázaly horší výsledky samostatné „komunistické“ kandidátky v Karlových Varech, kdy tato čistě stranická cesta dosáhla jen poloviny výsledku STAČILO! v ostatních krajích. Je toto vše ale relevantní při rozhodování, jak postupovat v parlamentních volbách 2025? Odpověď je – ano i ne. V nadcházejících volbách se bude hrát podle jiných pravidel, a proto je potřeba volit jiné cesty. A proto od 10. října 2024 oficiálně existuje STAČILO! jako politické hnutí. A ústřední výbor KSČM schválil (v listopadu), že strana nebude v parlamentních volbách kandidovat samostatně a doporučil variantu, aby KSČM kandidovala na kandidátce STAČILO!. Zároveň byla pověřena předsedkyně KSČM, aby jednala o této variantě s dalšími partnery. I když toto rozhodnutí bylo schváleno přesvědčivou většinou, mnoho otázek a nejasností v členské základně zůstalo. Zkusme si říci, jaké byly alternativy. Jít samostatně jako KSČM: zdá se, že podle současných volebních průzkumů tento postup nemusí být neúspěšný, překročení 5 % podle posledních dat se jeví dosti reálné (ale pozor, to platí nyní!). Strana má v současnosti okolo 15 tisíc členů, ale vzhledem k jejich vysokému věku i určité apatii většiny z nich nelze předpokládat velkou individuální předvolební aktivitu. Proto spoléhat se na aktivistickou kampaň by bylo naivní. Strana z více důvodů postupně ztrácela lokálně uznávané autority populární v širší veřejnosti. I pro mnoho občanů sledujících levicovou arénu by bylo těžké vyjmenovat čtrnáct komunistických lídrů pro jednotlivé kandidátky, kteří by již svým jménem přitahovali možná trochu „vlažné“ potenciální voliče. Současné mediální působení KSČM je z velké části spojené s působením předsedkyně. A je všeobecně známo, že Kateřina Konečná prosazovala variantu se STAČILO! a jen v této konstelaci byla připravena se osobně do boje o poslanecké křeslo v českém parlamentu zapojit.
Další variantou pro KSČM je klasická volební koalice. Klíčová otázka je s kým. Kdo stojí za zvýšení rizika neúspěchu při nedosažení 8% překážky vstupu do sněmovny? Ze subjektů, které by mohly přicházet v úvahu by to snad mohla být jen SOCDEM. Ostatní levicové subjekty s minimální členskou základnou, s mizivými finančním prostředky a s ještě menším vlivem v rámci české společnosti by KSČM nemohly přinést vůbec nic – ani hlasy, ani pomoc ve volební kampani a ani prostředky. V případě SOCDEM by musela vidět přínos tato strana, a ještě ani není jisté, že by to samotní straníci KSČM považovali za dobré řešení.
Takže jsem opět u STAČILO! a proto se podrobněji podívejme na některé potenciálně kritické momenty tohoto řešení.
Je zajímavé, že se lze setkat s různými diskutujícími na toto téma, ale zatím málokdo o projektu má podrobnější informace, například se seznámil se základními (a veřejně přístupnými, ale složitě vyhledatelnými) dokumenty jako jsou stanovy, programové cíle apod. Jedno je jasné – do voleb půjde kandidátka hnutí STAČILO!, na které budou kandidáti jak z různých stran a hnutí, tak členové STAČILO! nebo bez politické příslušnosti. I ze slov předsedkyně KSČM zaznělo, že ona své úsilí v těchto volbách plně zaměří na to, aby se její strana znovu objevila v parlamentu. I když to tak pregnantně nezaznělo od dosavadních partnerů v původním STAČILO!, je zřejmě, že i oni doufají, že by touto cestou někdo z jejich řad do poslaneckého křesla mohl usednout.
Co to vše znamená pro KSČM? Pokud by šla strana samostatně či v klasické koalici, pak by vše zůstalo při starém. V alternativě STAČILO! dojde k řadě změn. Ty se budou týkat výběru kandidátů a stanovení jejich pořadí na kandidátkách, organizačně technického zajištění předvolebních procesů jako je kampaň, propagace, financování volebního procesu a mnoho dalších a odlišných kroků ve srovnání s minulými roky. Avšak dopady této zásadně nové politické situace a vzniku nové levicové struktury, která v případě volebního úspěchu bude novým subjektem na levici a KSČM bude jednou z jeho (i když nejspíše velmi významnou) součástí, budou mít dalekosáhlé a dlouhodobé. Samotná KSČM se dostává do situace, kdy již samotný tok času zasahuje do jejího života, protože její členská základna vzhledem k vysokému průměrnému věku ztrácí jak kvantitativně, tak i kvalitativně (průměrný věk vyšší než 75 let, dvě třetiny jsou důchodci apod.). To vede k tomu, že původní okresní struktura s okresními organizace o počtech stovky členů se redukovala na stav, kdy tyto počty se pohybují od několik desítek do maximálně pod tisíc členů (37 % jich má 100–200 členů). Počty členů mezi jednou tisícovkou s maximem okolo tří tisíc mají nyní krajské struktury (od méně než 300 členů do více než 3000 členů). V této situaci, kdy podle stanov okresní organizace delegují své zástupce do ústředního výboru, které sjezd jen potvrzuje, ztrácí smysl. V praxi to znamená konec vnitrostranického systému, který se někdy choval jako federace okresů než jako jedno těleso. Stačila totiž domluva části okresů, a ta pak prosadila své návrhy i v situaci, kdy centrum mělo jiné priority. Ústřední výbor má zachovánu významnou pravomoc v ekonomické oblasti strany, to samozřejmě ovlivňuje obsahovou činnost celé stranické struktury i to, jak jsou financovány rozhodující činnosti, které nová společenská situace by vyžadovala (nové formy mediálních aktivit a nových médií, analytická činnost, spolupráce s levicovými partnery doma i v zahraničí, financování různých kampaní apod.). Protože v posledních deseti letech příliv nových členů nikdy nepokryl jejich úbytek a ani se neprojevil ve snížení průměrného věku členů, do blízké budoucnosti musí strana počítat s tím, že má k dispozici okolo 2000 členů s věkem do 60 let. Tedy i její politická práce musí mít jiné formy, možná více on-line formu, aktivnější účast na společných levicových aktivitách s dalšími partnery, i při přání mít větší osobní aktivistickou kampaň, pro takovou nebude dost aktivních členů, i proto bude nutno spolupracovat s dalšími partnery. Strana se tak objektivně posouvá k typu strany, která bude usilovat o úspěch ve volbách a na druhé straně bude možná méně ideově vyhraněná, ale bude oslovovat více levicově orientovaných voličů (těch, kteří se cítí jako levičáci, i když teoreticky by je někdo k té správně definované „levici“ nepřiřazoval). Struktura role STAČILO! Jak se to zatím z dosažitelných informací jeví vytváří i několikaletý prostor pro vnitřní transformaci KSČM na nové podmínky s tím, že relativně potlačuje rizika, která v tomto nesnadném procesu určitě existují.
Co znamená STAČILO! pro SOCDEM?
Podle některých článků a názorů komentátorů by jakékoliv jen přiblížení se SOCDEM k novému hnutí znamenalo to, jako se dotknout nemocného morem. Pohlcení hroznými komunisty a definitivní likvidaci. Je nediskutovanou otázkou, zda by takové pohlcení nemohlo mít za výsledek naopak likvidaci KSČM v objetí sociální demokracie. Jistě faktická dvojkoalice by byla „čitelnější“. Ale dosavadní výsledky předvolebních průzkumů nedávají nijakou záruku dosažení minimálně požadovaných 8 % pro vstup do parlamentu. Nikdo neví, jak by se koalice odrazila ve volebním chování voličů, kolik by jich získala navíc, ale také kolik by jich ve volbě odradila. Volební potenciál (listopad 2024) KSČM je 10 %, u SOCDEM 9 %. To ale platí pro jednotlivé strany, takže pro „koaliční“ variantu to má menší (malou?) vypovídající schopnost. A to samé platí i pro variantu „STAČILO!“. Možná, že více se dozvíme, použijeme-li tzv. voličské jádro, kde KSČM má 5,5 % a SOCDEM okolo 1,5 %. Ostatní strany a hnutí považované za levicové (Budoucnost, Levice, ČSSD a další) jsou v průzkumech neviditelné. Podstatnější moment je možné vidět v programových odlišnostech SOCDEM a KSČM v názorech na evropskou integraci a fungování Evropské unie, na zapojení ČR do vojenských struktur, včetně NATO. Jakýkoliv společný dokument by musel být schopný nehrotit rozpory a posilovat společné záměry, se kterými by chtěli uspět (jako je odstranění současné vlády a její neoliberální koncepce apod.). Kdokoliv z jedné nebo druhé strany by chtěl spolupráci KSČM a SOCDEM torpédovat, mohl by požadovat, aby SOCDEM nejprve zrušilo „Bohumínské usnesení“ a pak se teprve mohlo jednat dál, a naopak by mohl být vznesen požadavek, aby KSČM se deklarativně přihlásila k „evropské jednotě prostřednictvím EU“ a aktivně akceptovala zapojení ČR v NATO. Předsedkyně SOCDEM Jana Maláčová oznámila, že v polovině ledna se strana vyjádří, jak půjde do parlamentních voleb. Pro tuto stranu to bude klíčové rozhodnutí i když ne definitivní, ještě bude možné pár týdnů sledovat společenskou odezvu na jakékoliv rozhodnutí a případně jej korigovat. Vždy je ale třeba mít na paměti, že cílem by měl být co nejsilnější levicový blok ve sněmovně i když poskládaný z různých subjektů a vytvořený třeba i různými cestami. Nemělo by ale dojít k tomu, že jednotlivé kandidující levicové subjekty se v předvolebním období zaměřily hlavně vzájemně na sebe a prakticky si kanibalizovaly hlasy levicových voličů místo boje o získání dalších hlasů pro levici ze skupiny nevoličů či jiných stran a hnutí, kam levičáci odešli pro nedostatek jiných alternativ.
Další levicové strany a hnutí
V posledních letech měly tyto nově se ustavené strany a hnutí vždy problém v tom, s kým jít a s kým naopak nejít. Výsledkem vždy bylo, že ať již to vyřešily spíše pozitivně (jako byla účast jejich několika reprezentantů na kandidátkách těch větších) nebo naopak zůstaly samy, nikdy v politické struktuře české společnosti žádné viditelné politické body nezískaly. Stále zůstávají hluboko v pásmu „neviditelnosti“ jak strany/hnutí, tak i jejich představitelé. Je třeba si uvědomit, že dohoda vždy vyžaduje pozitivní souhlas obou stran a ty dominující strany v těchto jednáních mají na paměti své zájmy a nemají potřebu ani dost možností pomáhat partnerům na úkor svých cílů. Velmi hrubě řečeno – přinese toto spojení nějaké hlasy navíc a nedojde naopak k nějaké ztrátě? Pokud odpověď není jasná (a to není), pak rizika nebo komplikace převažují nad politickým altruismem. To neznamená, že do těchto voleb se těmto „malým“ nepodaří se domluvit, ale vždy budou „tahat za kratší konec“. A že by ovlivnily nebo změnily podstatným způsobem zaměření volebních cílů či programů těch „velkých“ je iluzorní. Ale určitě jsou v těchto „nových“ strukturách jednotlivci, kteří by do volebního klání mohli být přínosem (ale spíše jako individua, ne jako strany). Proto vnitřní diskuse těchto malých stran o tom, za jakých podmínek by byly „ochotny“ jít pod křídla STAČILO!, a co by toto nové hnutí muselo akceptovat z jejich programu a názorů, se zdají být mimo realitu. Zatím to vypadá tak, že STAČILO! v těchto případech bude zastávat názor – „ber nebo nech“. Obsahový rámec do voleb má toto hnutí zapsán ve stanovách a je na případných nových partnerech, aby ho akceptovali. Evidentně ty složky původního STAČILO! (do Evropských voleb a krajů), které již na kandidátkách byly, s tím nemají problém a možná by ani nebyly moc nadšené z „rozšiřování“ o další malé subjekty a tedy i o „konkurenty“ ve stavbě kandidátek.
Jak dál se STAČILO!
Získání nějakých parlamentních křesel bude vyžadovat nejspíše přesvědčit okolo 300 tisíc voličů pro volbu konkrétní kandidátky, je potřeba mít také na paměti, že možnost korespondenční volby ze zahraničí (a tam pro STAČILO! asi moc hlasů připraveno nebude) je jeden z neurčitých faktorů. I strany, které mají tisícové členské základny, si mohou vlastním členstvem zajistit tak maximálně 5 % z celkové potřeby hlasů. Porovnáme-li evropské a krajské volby, pak počet odevzdaných hlasů v evropských volbách pro STAČILO! by mohl (těsně) naplnit požadavek na překročení 5% hranice (nejméně 284 tisíc hlasů při běžné volební účasti), ale u krajských voleb byl zisk hlasů v absolutních číslech pod požadovanými počty do parlamentních voleb (samozřejmě, že volil o jeden region méně – Praha). Přitom rozbor, který zpracoval SPED (odborný garant a analytik Ján Mišovič) ukazuje relativně velké rozdíly mezi kraji v „naplnění“ rozpočítaného potřebného počtu hlasů pro sněmovnu ve srovnání s volbami do EP – nejhůře toto naplňuje Praha s propadem cca 17 tisíců hlasů a také Středočeský kraj, minus 8 tisíc hlasů, naopak nejvíce přispívá k naplnění cíle Moravskoslezský kraj, kdy „přeplňuje“ požadavek o 12,7 tisíc hlasů. Je také třeba mít na paměti, že výsledky STAČILO! v posledních volbách stojí na volbě generace 45-59 let – 11 % a především 60+ s výsledkem 15 %, mladí voliči hráli malou roli – 3 % a skupina 30 – 45 let také pouze 4 % (volby do EP). Není předpoklad, aby toto generační rozdělení bylo v parlamentních volbách podstatně odlišné. Proto volebně efektivnější bude intenzivní komunikace s „perspektivnějšími“ věkovými skupinami 45+, než věnovat enormní úsilí na mladší generaci.
O volebním výsledku bude rozhodovat spíše to, jak se vedoucím kandidátům podaří voliče ubezpečit, že ví, co by ve sněmovně chtěli prosadit a co by to voličům přineslo pozitivního a co pro to může udělat parlamentní blok STAČILO!. Dlouhé a propracované volební programy nebudou tím, co voliči budou číst a studovat. Dnes je jednoznačnou dominující osobností ve STAČILO! předsedkyně KSČM Kateřina Konečná a koncepce, kterou reprezentuje. O orientaci potenciálních voličů rozhodují spíše slogany a krátká sdělení, která ale rezonují s očekáváním a názory občanů. Toto nové uskupení bude však potřebovat 14 „krajských“ lídrů kandidátek, a to již nebude tak jednoduché je najít. Přitom není jasné, jak ovlivní rozhodování v regionu celostátní témata a jakou roli bude hrát „místní“ problematika. Nebude možné si čelné místo na kandidátce „vysloužit“ dlouholetou prací a funkcí. Bude rozhodovat okamžitá „hodnota“ kandidáta na volebním trhu, jeho flexibilita i přitažlivost pro voliče. Tato změna se asi nejvíce dotkne funkcionářů KSČM. Hlavním kritériem nebude minulost, ale schopnost oslovit a získat dnešní voliče nakloněné podpoře levice, i když to může být podpora spíše vlažná a ideově neukotvená. I krajské volby a přehled preferenčních hlasů něco naznačily. Tak na příklad v Jihočeském kraji – nejvíce dostala lékařka a vedoucí kandidátky, bez politické příslušnosti, nominovaná KSČM – 13 %, druhou pozici získal bývalý předseda KSČM s necelými 12 %, třetí místo pak získala zástupkyně strany ČSNS opět s preferenčními 6,5 % hlasy. Takto zafungovala koncepce STAČILO! v praxi.
Rok 2025 přinese mnoho nového. Problém je v tom, že není jasné, co to vlastně bude. Jedno je jisté, vzroste vyhraněnost postojů pro- a proti- vládního bloku, obhajoba neoliberálního vládnutí a požadavek změny. Velmi do celého procesu může zasáhnout téma válka-mír, ale také nemusí, pokud by se podařilo ukrajinskou válku nějak ukončit. Na levici se provede velký sociologický test. Půjde v něm o spojení různých levicových sil, ale cestou, která je velmi inovativní a přinejmenším formálně nechává prostor pro soutěž různých levicových koncepcí v získání pozic na jakési nadstranické kandidátce a také v levicové veřejnosti. A také se zdá, že i po volbách a případném úspěchu zůstane prostor pro různé koncepce, lze říci s Maem – „Ať rozkvete sto květů, ať soupeří sto škol“. Ale jak toto realizovat v rámci koncepce parlamentní demokracie, kdy jde hlavně o bloková hlasování frakcí a prosazování vlastních koncepcí? V tom může být problém. Kde budou hranice autonomie jednotlivých subjektů a kdo bude arbitrem a bude „pískat“ případné programové, koncepční či pouze osobnostní nesoulady a fauly. Je téměř jisté, že STAČILO! by případně mělo jen jeden parlamentní klub (neprojde řešení, které aplikovalo SPOLU v tomto období) a již jen koordinace a slaďování stanovisek může být v rámci klubu nejednoduché. Určitě také nebude snadné sladit sice možná přízemní, ale velmi důležité záležitosti spojené s financováním jak STAČILO!, tak k němu přidruženým politickým subjektům, protože v případě slušného volebního výsledku, má volební strana nárok na státní příspěvek, ne však strany, jejichž kandidáti byli na „cizích“ kandidátkách.
Je obecně známé, že dosavadní součásti STAČILO! mají velmi kritický (až odmítavý) postoj k NATO, militarizaci a také k EU. Z dlouhodobého pohledu důvěřuje NATO mírná většina občanů, s členstvím vyjadřuje souhlas pak něco přes dvě třetiny. Možná, že to znamená, že sice důvěra není tak pevná, ale občanům chybí věrohodné alternativní bezpečnostní pojistky. U českého členství v EU je jeho podpora u občanů nižší než k NATO a pohybuje se těsně pod 50 %. Ale u jednotlivých oblastí v odpovědnosti EU se výrazně odlišuje. Jako priority EU vidí naši občané prosazování míru a blahobytu občanů EU a druhou pak vyrovnávání rozdílů, a podle Čechů EU toto neplní. Ani volební slogan týkající se NATO a EU by neměl být primitivně černo-bílý. Obecně geopolitika, migranti, militarizace Evropy a další mezinárodní faktory nejspíše budou hrát ve volbách relativně velkou roli s tím, že názory na toto se liší i mezi potenciálně levicovými voliči. Volební taktika a strategie nebude jednoduchá. Ano, i zde platí okřídlené – „ďábel je vždy schován v detailech“. Avšak vyhnout se tomuto nebezpečí tak, že se bude pokračovat se stávající cestě, která nejspíše vede pouze do politické nicoty, není řešením. Pak totiž ďábel čeká na konci této cesty.
Lidé, kteří formují novou koncepci české levice si nejspíše uvědomují, že nyní jde o mnohem více než jen jednorázový úspěch v parlamentních volbách. Pokud se tento úspěch dostaví, pak levicová česká krajina bude vypadat jinak, vykročí po nových cestách v nových podmínkách. Teprve pak bude mít smysl pokládat otázku „jakou vizi potřebujeme“ pro tuto cestu. Dnes je otázka daleko jednodušší: jak znovu posadit levici, i různorodou, do poslaneckých lavic.