Politolog Petr Drulák píše v souvislosti s případem M. Le Penové o stavu demokracie ve Francii. Proč se francouzská oligarchie vydala rumunskou cestou?
Poslední březnový den padnul dlouho očekávaný rozsudek v případu Marine Le Penové. Ačkoliv Le Penová a její příznivci nemohli od progresivistické justice čekat nic dobrého, tvrdost rozsudku je přesto zaskočila. Soudci ji odsoudili ke čtyřem rokům odnětí svobody, z toho dva nepodmíněně, formou elektronického náramku. Nejtvrdší částí rozsudku je však okamžitý, bezodkladný zákaz kandidovat na politické funkce v následujících pěti letech. Vyřazuje Le Penovou z prezidentských voleb v roce 2027, v nichž měla reálnou šanci zvítězit. Francouzská oligarchie se očividně inspiruje Rumunskem.
Nutno říci, že na rozdíl od rumunských prezidentských kandidátů, kteří jsou vyřazováni na základě obvinění smyšlených (ruské zasahování) či otevřeně ideologických (nesouhlas s EU a NATO), obvinění Le Penové nepostrádá reálný základ. Nejde však o zpronevěru, fiktivní zaměstnání či osobní obohacení, jak naznačují novinové titulky. Celá kauza se točí kolem asistentů europoslanců. Evropský parlament má přísná pravidla určující, co smí či nesmí dělat. Asistenti například smí být využíváni pouze na práci související s Evropským parlamentem. Odsouzení Le Penové a jejích kolegů stojí na tom, že několik asistentů poslanců Národního sdružení nebylo placeno za práci v Bruselu, nýbrž v Paříži či regionech.
Tato nesmyslná pravidla vyjadřují bruselskou posedlost regulací všeho a všech včetně politických aktivit. Nicméně nespadla z nebe, přijali si je sami politici a platí pro všechny. Le Penová není ve Francii první, kdo se s nimi dostal do křížku. Za tentýž delikt by souzen i současný premiér François Bayrou. Jeho spolustraníci odešli s tresty a sám Bayrou je ze všeho prozatím venku s tím, že se před soudem nepodařilo prokázat, že by o těchto praktikách jako předseda strany věděl. Ne nadarmo si za dlouhá desetiletí v politice vysloužil pověst úhoře.
Nejvíce zaráží tvrdost rozsudku. Nejenže doba odnětí svobody převyšuje tresty, které francouzská justice uděluje násilníkům a nebezpečným úchylům, ale okamžitý zákaz kandidovat přesahuje to, co zákon žádá. Soudci k němu přistoupili na základě výhrady veřejného pořádku. Současně tím prozradili, oč ve skutečnosti jde. Pokud by zákaz pouze hrozil, Le Penová by mohla rozjet prezidentskou kampaň s tím, že po různých odvoláních by definitivní rozsudek padnul buď během kampaně nebo až po ní. V prvním případě by skutečně narušil veřejný pořádek, v druhém by mohl narazit na prezidentskou imunitu. Zachovat veřejný pořádek potom znamená znemožnit Le Penové kandidovat.
Le Penová se pochopitelně odvolala a pařížský městský soud oznámil, že o odvolání se bude rozhodovat v létě 2026 tedy několik měsíců před počátkem horké fáze prezidentské kampaně. Jaké má šance bude do poslední chvíle ve hvězdách. Jediné, co lze dnes s jistotou říci, je to, že navzdory proklamacím o nezávislosti justice půjde opět o rozhodnutí politické.
Francouzská justice je pod třemi výraznými tlaky: momentálních držitelů moci, oligarchie s přesahem do hlubokého státu a progresivistické ideologie. Nejslabší a téměř nevinný je tlak demokraticky volených držitelů moci. Nicméně prezident a ministr spravedlnosti samozřejmě mohou působit, pokud přibrzdí či urychlí kariéry ambiciózních soudců a prokurátorů. Mnohem silnější je vliv justičních struktur, které trvají, zatímco politici přicházejí a odcházejí. Lze se jen dohadovat, jak v této kauze působily zednářské lóže, zpravodajské služby či finanční oligarchie, které v těchto strukturách umí leccos zařídit.
Nejviditelnější je vliv progresivistické ideologie, která se projevuje v promigrantských či rádoby antifašistických výrocích, obžalobách i rozsudcích představitelů francouzské justice. Bénédicte de Perthuisová, která vynesla rozsudek nad Le Penovou, považuje za svůj velký vzor Evu Jollyovou, francouzskou vyšetřující soudkyni, která posléze přesedlala do Evropského parlamentu jako poslankyně Zelených.
Pokud se soudkyně odvolala na veřejný pořádek, je nyní na druhé straně, aby ukázala, že právě její výrok veřejný pořádek ohrožuje. Na neděli svolává Národní sdružení do Paříže demonstraci, jejíž velikost a průběh mnohé ukáží. Nelze vyloučit, že režimní média se pro jednou nemýlí, když mávají průzkumem, podle něhož rozsudek vadí jen třiceti procentům Francouzů, což zhruba odpovídá podílu příznivců Le Penové. Ale také je možné, že Francouzi dojdou k závěru, že nejde jen o jednu političku, ale vůbec o možnost demokratické volby, o níž se nechtějí nechat připravit. Ale k tomu budou muset sáhnout k nátlakovým prostředkům. Tlak plných ulic a náměstí patří k nejjemnějším.
Článek vyšel původně v časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Text není určen k šíření na další weby!