Pavel Janíčko se zamyslel nad skutečným významem soukromého vlastnictví v současném systému.
Majetkový převrat, který proběhl v zemích východní Evropy v devadesátých letech minulého století a kterému se v novodobém newspeaku říká přechod k demokracii se propagandisticky opíral o některé pilíře a kánony, které byly prezentovány jako nezpochybnitelné pravdy, ověřené a potvrzené prý historickou realitou. Tou hlavní zbraní protagonistů tohoto vývoje bylo tvrzení o všespásné roli soukromého vlastnictví, které údajně přináší užitek všem. Používala se tehdy často i alegorie o loďkách v přístavu, které jsou všechny zvedány přílivem vyvolaným pozitivním vlivem fungování soukromé iniciativy a soukromého vlastnictví. Jak nás poučuje AI:
„Teorie o vlivu soukromého bohatství na růst celkové prosperity – často shrnovaná rčením „všechny loďky se zvedají, když se zvedne příliv“ (a rising tide lifts all boats) – je založena primárně na ekonomické teorii nabídkové strany (supply-side economics) a některých neoklasických a liberálních ekonomických myšlenkách. Tato teorie tvrdí, že zvýšení bohatství u bohatších vrstev nebo podnikatelů může vést k růstu celé ekonomiky, a tím i ke zlepšení životní úrovně všech.“
Zkusme tedy už po mnoha letech praktické aplikace těchto pouček trochu otestovat jejich pravdivost. Nejlépe nám k tomu asi poslouží některá charakteristická data, které shromažďuje agentura Oxfam specializující se na sledování vývoje v oblasti majetkové nerovnosti.
Graf: Vývoj světového bohatství (v bil. USD)
Tento obrázek názorně dokumentuje, že posledních několik dekád světového vývoje bylo ve znamení poměrně razantní tendence, jejíž podstatou bylo předávání majetkových aktiv do soukromých rukou. V tomto smyslu se tedy skutečně realizuje to, co bychom mohli nazvat základní premisa přerozdělování kapitalistického typu. Spolu s K. Marxem a jeho následovníky lze konstatovat, že se v plné míře projevil mechanismus v podobě protikladu soukromovlastnického charakteru přivlastňování výsledků práce a jejího společenského charakteru. Práce (výroba) má stále více společenskou podstatu a je závislá na rozsáhlé společenské kooperaci a dělbě práce. Nikdo z těch světových (ani českých) multimiliardářů by se k těm svým majetkům nedostal bez práce tisíců a milionů lidí, které ovládají a výsledky jejich činnosti si přivlastňují. Pojďme si (možná na hraně sankcí vyplývajících ze znovelizovaného českého trestního zákoníku) říci, že považovat tyto miliardářské prebendy za oprávněnou odměnu za jejich úsilí je poněkud bizarní a nebezpečné.
Ale vraťme se k našim „loďkám“, které prý tento úžasný úspěch světových majetkových gigantů nadlehčuje a „bere s sebou“. Například v článku „Od soukromého zisku k veřejné moci: Financování rozvoje, ne oligarchie“ se píše:
„Před deseti lety se země světa dohodly na vizi společného dobra (viz program Cíle udržitelného rozvoje v Akčním programu z Addis Abeby). O deset let později toto úsilí selhává. Téměř polovina světové populace – přes 3,7 miliardy lidí – žije v chudobě, zatímco genderová nespravedlnost, hlad a další popírání základních lidských práv jsou rozšířené. Od roku 2015 nejbohatší 1 procento získalo reálné bohatství o nejméně 33,9 bilionů dolarů, což stačí k více než 22krát k ukončení roční chudoby. Miliardáři – zhruba 3 000 lidí – získali v reálných hodnotách 6,5 bilionu dolarů, což je více než odhadované roční náklady 4 biliony dolarů na dosažení cílů udržitelného rozvoje… V současné době se přibližně 60 % zemí s nízkými příjmy nachází v dluhové tísni nebo je jím ohroženo, a dluhová zátěž, kterou nesou země se středními příjmy, nedávno dosáhla 30letého maxima. Pouze 16 % cílů udržitelného rozvoje je na dobré cestě k dosažení cílů pro rok 2030.“
Buďme neskromní a řekněme si, že ani celkem nevýznamná Česká republiky v tomto ohledu příliš nezaostává.
Stačí sumarizovat některá data z oficiálních zdrojů, která mapují současnou situaci v ČR.
Osoby závislé na sociálních dávkách
V roce 2023 činily celkové výdaje na různé sociální dávky (bez důchodů) zhruba 170 mld. Kč, z toho 13 mld. Kč šlo na pomoc v hmotné nouzi (např. doplatek na bydlení.
Přibližný počet příjemců měsíčně: ČSÚ uvádí průměrně tisíce až stovky tisíc vyplácených dávek – konkrétně nejsou uvedeny počty osob, ale celkové platby naznačují vysoký rozsah příjemců.
Potravinová pomoc
Loni využilo služeb potravinových bank 430 000 osob – to je rekordní počet, o 7 % nárůst oproti předchozímu roku.
Potravinové banky v roce 2023 distribuovaly 13 200 tun potravin a oslovily přes 400 000 lidí.
Lidé pod hranicí chudoby
Podíl osob s příjmovou chudobou činil 9,5 % populace v předchozím roce to bylo zhruba 1 milion (9,8 %) Mediánový příjem (hranice 60 %) pro jednotlivce činí 18 163 Kč měsíčně.
Bezdomovectví
Podle aktualizovaných dat v Praze z roku 2019 bylo v ČR 23 830 osob bez domova, z toho 2 600 dětí.
Jiné odhady (2016) uvádí 68 500 osob bez domova a dalších 120 000 v bytové nouzi.
Nejnovější výpočty z Prahy (2025) hlásí zhruba 11 600 bezdomovců v ČR, z toho cca 3 250 v Praze.
Pokud se zahrnou i lidé v nouzovém ubytování, celkový počet se pohybuje mezi 12 000 až 70 000 osob, dle metodiky (ulice vs. přelidněné azylové domy).
Navíc je v akutní bytové nouzi 154 000 osob (včetně 61 000 dětí) a v širší bytové nouzi až 1,4 mil. lidí.
Shrnutí (2025 – orientační čísla)
Exekuce
Na konci června 2025 bylo v exekuci 606 tisíc osob. Letos na konci pololetí 2025 probíhalo 3,1 milionu exekučních řízení.
Uvedené údaje tedy příliš nesvědčí o blahodárném vlivu soukromého vlastnictví na společenskou soudržnost a pozitivní vývoj, spíše bychom měli mluvit o jejich zákonité degradaci. Převaha soukromovlastnického sektoru v ekonomice a společnosti vůbec vede docela neúprosně k sociálně patologickým jevům.