Politolog Ladislav Zemánek vysvětluje, proč se největší regionální organizace na světě stává klíčovým aktérem transformace mezinárodního řádu.
Nedávný summit Šanghajské organizace pro spolupráci (SCO) v Tchien-ťinu je výrazným momentem ve vývoji této skupiny. To, co začalo před více než dvěma desetiletími jako skromná platforma pro řešení regionálních bezpečnostních otázek, je nyní jednou z nejambicióznějších multilaterálních organizací na světě.
Letošní summit byl v historii organizace vůbec největší. Zúčastnilo se ho přes dvacet hlav států i představitelé deseti mezinárodních organizací včetně generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese. Taková účast svědčí o přitažlivosti SCO, a to nejen mezi těmi státy, které ji vnímají jako platformu bez západní dominance. Společenství SCO nyní přivítalo Laos jako nového partnera, čímž rozšířilo své řady celkem na 27 zemí. Dohromady nyní SCO představuje čtvrtinu světové pevniny, téměř polovinu světové populace a přibližně čtvrtinu globálního HDP.
Tchien-ťinský summit potvrdil, že SCO už zdaleka není omezena na bezpečnostní spolupráci. Stala se komplexní regionální – a čím dál více globální – organizací s agendou zahrnující ekonomiku, rozvoj, kulturní výměny a globální vládnutí. Tato šíře pomáhá vysvětlit, proč její autorita stále roste.
SCO ale není žádným homogenním blokem. Členské státy mají vlastní národní zájmy a rozdíly jsou časté. Indie například blokuje vstup Ázerbájdžánu do SCO a zůstává jediným členem organizace, který nepodporuje čínskou Iniciativu pásu a stezky (BRI). Účast Dillí v bezpečnostním uskupení Quad, které Peking a Moskva vnímá s krajní nedůvěrou, či členství Turecka jakožto partnerské země v NATO, jež je vůči Rusku a Číně otevřeně nepřátelské, dynamiku dále komplikuje.
Toto napětí podtrhuje rozmanitost uvnitř SCO. Rusko historicky zdůrazňovalo otázky bezpečnosti, zatímco Čína prosazovala ekonomickou spolupráci jako hlavní motor integrace. Tchien-ťin však ukázal, že se pozice jednotlivých členů čím dál více sbližují. Všechny strany nyní uznávají, že holistický přístup propojující bezpečnost s ekonomickým rozvojem je nezbytný pro vybudování udržitelné spolupráce.
Kromě multilaterálních jednání summit posloužil i jako místo bilaterální diplomacie, často mezi zeměmi s napjatými vztahy. Arménie a Pákistán se předběžně dohodly na navázání diplomatických vztahů, což je významný krok vzhledem k absenci jakýchkoli formálních vazeb. Ruští a arménští lídři se zase setkali ve snaze alespoň trochu napravit vztahy po rostoucím sbližování Jerevanu se Západem. Snad nejvýznamnější nicméně bylo setkání čínského prezidenta Si Ťin-pchinga s indickým premiérem Naréndrou Módím. Šlo o Módiho první návštěvu Číny od roku 2019 a je široce vnímána jako důležitý krok ke zlepšení čínsko-indických vztahů. V době, kdy západní státy stále více usilují o rozdělování rozvojových zemí, taková setkání ukazují schopnost SCO podporovat usmíření a posilovat jednotu. Organizace se stává místem nejen pro multilaterální dohody, ale i pro překonávání rozporů a budování důvěry.
Tchien-ťinský summit nebyl pouhou formalitou. Lídři schválili Rozvojovou strategii SCO pro období 2026–2035, vydali Tchien-ťinskou deklaraci a přijali více než dvě desítky dalších dokumentů pokrývajících bezpečnostní spolupráci, ekonomické iniciativy, kulturní výměny a institucionální reformy.
Průlomovým rozhodnutím bylo vytvoření rozvojové banky SCO, která má urychlit výstavbu infrastruktury a podpořit sociální a ekonomický pokrok v regionu. Čína rovněž oznámila významné finanční závazky: dvě miliardy jüanů v grantech během tohoto roku, deset miliard jüanů v půjčkách během příštích tří let a podporu pro sto konkrétních projektů. Zřízeny budou čtyři nová centra SCO na posílení spolupráce proti bezpečnostním hrozbám, přeshraniční kriminalitě, kybernetickým útokům a obchodování s drogami. Tato opatření ukázala, že SCO není fórem pro prázdné deklarace. Přináší konkrétní výhody pro své členy a demonstruje, jak může spolupráce Jih–Jih generovat skutečné výsledky.
Na politické úrovni summit potvrdil ambici SCO ovlivňovat podobu globálního vládnutí. Prezident Si Ťin-pching označil organizaci za lídra při prosazování multipolarity a demokracie v mezinárodních vztazích. Tchien-ťinská deklarace tento postoj odráží a nastiňuje společnou vizi mezinárodního řádu založeného ve výsledcích druhé světové války a ukotveného v systému OSN. Deklarace zdůrazňuje suverenitu, mezinárodní právo, multilateralismus, ekonomickou globalizaci, nedělitelnost bezpečnosti a lidská práva přizpůsobená národním podmínkám.
Tento pohled je v protikladu k západnímu „řádu založeného na pravidlech“. Ten odráží západní dominanci spíše než univerzálně dohodnuté normy. Tím, že SCO formuluje alternativu založenou na suverenitě a multipolaritě, profiluje se jako institucionální vyjádření nového globálního konsenzu, který vzniká mimo Západ.
Čína využila tchien-ťinský summit k představení své Iniciativy pro globální vládnutí (GGI), rámce zaměřeného na řešení strukturálních nedostatků současného mezinárodního řádu. GGI stojí na pěti hlavních principech: suverénní rovnosti, mezinárodní vládě práva vycházející z Charty OSN, multilateralismu jako základní metodě globálního vládnutí, přístupu zaměřeného na člověka a pragmatismu založeného na měřitelných výsledcích.
Z pohledu Pekingu jsou pak prioritami následující oblasti: globální finanční systém, umělá inteligence, kyberprostor, klimatická změna, mezinárodní obchod a vesmír. Hlavním cílem GGI je nejen v těchto oblastech vytvořit nové instituce a normy, které by lépe reprezentovali globální Jih, obnovili ústřední roli OSN a zvýšili efektivitu globálního vládnutí.
GGI opět odhaluje dvojí povahu čínského přístupu k mezinárodním záležitostem. Na jedné straně se Peking prezentuje jako obránce poválečného systému založeného na OSN. Na druhé straně volá po vytvoření nového řádu, který tento systém přetaví do praktických institucionálních mechanismů a politik odpovídajících potřebám dneška. Rozlišování mezi systémem a řádem je zásadní pro pochopení chování Číny. Pomáhá také vyvracet západní narativ, který označuje Čínu za „revizionistickou“ a „podvratnou“ mocnost.
Ve skutečnosti to jsou Spojené státy a jejich spojenci, kdo různými způsoby podkopávají systém založený na OSN s cílem udržení hegemonie a blokují demokratizaci mezinárodních vztahů. Jejich odpor vůči demokratizaci na globální úrovni koresponduje s rostoucími autoritářskými tendencemi uvnitř liberálních demokracií samotných. Tato skutečnost odhaluje, že liberální elity na Západě se namísto podpory svobody, spravedlnosti a pokroku staly jejich hlavní překážkou.
GGI je nejnovější z řady iniciativ, které Čína od roku 2021 postupně představila. Doplňuje tak Globální rozvojovou iniciativu, Globální bezpečnostní iniciativu a Globální civilizační iniciativu. Tyto návrhy dohromady tvoří konceptuální a politický základ pro širší vizi Si Ťin-pchinga, kterou nazývá „společenství sdílené budoucnosti pro lidstvo“. Cíl je jasný: získat mezinárodní podporu pro nový multipolární řád, který odstraní západní hegemonii a zajistí mírové soužití.
Není náhodou, že si Čína pro představení Iniciativy pro globální vládnutí vybrala právě summit SCO. Pro Peking je SCO očividně víc než jen regionální organizace – je prototypem budoucího modelu globálního vládnutí. Symbolika je více než jasná. Tím, že Peking staví SCO do středu své vize, dává najevo, že organizaci vnímá nejen jako euroasijskou platformu, ale jako základní kámen globální transformace. SCO je v tomto rámci jak prostorem pro formulování nových myšlenek, tak také prostředkem jejich realizace. Se svou rostoucí velikostí, agendou a vlivem se Šanghajská organizace pro spolupráci stává klíčovým prvkem multipolárního světového řádu, který se dnes formuje.