Vojenský převrat na Madagaskaru se stal realitou. Země se tak ocitla na prahu zásadních změn a zároveň v hluboké nejistotě.
Madagaskar, ostrovní stát s více než 30 miliony obyvatel, zažíval v posledních týdnech bouřlivé protesty – zejména ze strany mladé generace. Demonstrace začaly kvůli opakovaným výpadkům vody a elektřiny, ale rychle se proměnily v širší vlnu nespokojenosti se stagnující ekonomikou, rostoucími životními náklady a vnímanou arogancí politické elity. Bývalý prezident Madagaskaru Andry Rajoelina čelil rostoucímu tlaku a nakonec uprchl ze země. Současné místo jeho pobytu není známo. V zemi pak převzala moc armáda, což následně odsoudila Organizace spojených národů a Africká unie Madagaskaru dočasně pozastavila v členství, což naznačuje, že nový režim bude čelit mezinárodní izolaci. Poté, co na exotickém ostrově armáda oznámila převzetí moci, složil plukovník Michael Randrianirina, velitel elitní jednotky, přísahu jako nový prezident země. Slavnostní inaugurace proběhla v sídle Nejvyššího ústavního soudu. Randrianirina ve svém úvodním projevu slíbil „respektovat ústavu a právní stát“, zároveň ale otevřeně hovořil o nutnosti přepsat dosavadní systém vládnutí. „Nastal čas obrátit list. Lidé si přejí hlubokou proměnu – my jim nasloucháme,“ prohlásil nový lídr a slíbil rozsáhlou reformu státní správy i boj s korupcí. Randrianirina pak oznámil, že zemi bude po přechodné období 18 až 24 měsíců řídit vojenská rada, v jejímž čele bude stát on sám. Až poté by měly proběhnout nové demokratické volby.
Tento plán vojenských vládců však vyvolává otázky o skutečných úmyslech nové vlády – a o tom, zda nepřeroste přechodná fáze v dlouhodobou vojenskou nadvládu. Podle místních pozorovatelů i aktivistů má současný vývoj na Madagaskaru dvě tváře: pro část obyvatel je odchod Rajoeliny vítězstvím lidu, pro jiné varováním před návratem autoritářských praktik. „Toto není jen vítězství mladých, ale celého národa,“ prohlásil radní Rakotoarisoa Alban. Klíčovou roli v počátku protestů na Madagaskaru totiž sehrála mladá generace, tzv. Generace Z. Mladí lidé se podle aktivisty Rabemanantsoa Emmanuela rozhodli jednat poté, co dlouhodobě cítili, že jejich hlas není slyšet. „Ignorace ze strany vlády nás dovedla sem. Chtěli jsme změnu – a teď ji máme. Teď musíme hlídat, aby byla skutečná,“ řekl během slavnostní přísahy nového prezidenta. Zástupci mladých připomínají, že jejich požadavky sahají dál než jen k výměně tváří v čele státu. Chtějí systémové změny, transparentnost, rovné příležitosti a konec klientelismu. Zda nový režim jejich očekávání naplní, ukáže až čas.