„Převálcována populisty na sociálních tématech, musí nyní progresivní zóna zaútočit na finance a na ty, kteří ohrožují veřejné statky – od klimatu po genetiku.“, píše ve svém komentáři pro italský deník Corriere della Sera slovinský filosof Slavoj Žižek.
Slavoj Žižek se ve svém komentáři ptá po nové politice pro levici tváří tvář současným otázkám, počínaje ekologii a biogenetikou a konče finančním kapitalismem. Podle Žižeka je „…jasné, že potřebujeme znovu vynalézt obšírný mechanismus pro nadnárodní kontrolu a efektivní mechanismus intervence směrem k efektivnější a širší organizaci na státní a nadstátní úrovni, které překonají posedlost levice samoorganizací na místní úrovni a přímým vztahem se základnou.“
Jedná se o zásadní krok, protože podle Žižekova názoru je dnes stále menší výběr mezi liberálnědemokratickým snem Francise Fukuyamy a komunismem. Nyní je třeba čerpat z lekce, kterou přináší obrovský vzestup populismu. Žižek píše, že jde o širší fenomén počínající Trumpem, přes Marine Le Penovou až k polskou konzervativní stanu J. Kaczynského. „Je evidentní,“ pokračuje dále, „že prostor pro ně je otevřen selháním levice; míním tím nyní jako levici také residua sociální demokracie, institucionální levici a liberální levici, kterou bychom ovšem snad ani neměli nazývat levicí.“
Trump a další populisti jsou selháním liberální levice
Podle jeho názoru je Donald Trump symptomem selhání demokratické stany otočit doleva, kterým vznikl politický prostor, který obsadil Donald Trump. Establishment liberální levice nebyl schopen uchopit autentickou nespokojenost dolních tříd americké společnosti. A tato nespokojenost byla kanalizována směrem k populistické pravici, domnívá se Slavoj Žižek dále.
„A toto se neděje jen v USA – pro mě nejtragičtější příklad, jak jsem naznačil, je ten polský. Strana Právo a Spravedlnost Jaroslava Kaczynského. V poslední roce vláda snížila věk odchodu do důchodu, zahájila velké sociální transfery, například matkám, poskytla více dostupné vzdělávání a zdravotní péči. Pro pracující udělali víc než jakákoliv levicová vláda. A toto je samozřejmě doprovázeno jejich rasismem a nacionalismem. A Marine Le Penová slibuje, že ve Francii udělá totéž.“ Jak si dále slovinský filosof všimnul, podobné pseudolevicové prvky protofašismu najdeme také u Donalda Trumpa s jeho sliby investovat do veřejných prací a zvýšit mzdy.
Levice je nejlepší ve škrtání, chudí volí superbohaté
Žižek se ptá: „Není toto extrémní paradox, ve kterém se objevuje postupně tato nová polarita? Oficiální liberální levice je nejlepší ve vykonávání politiky austerity (škrtů), i když si zachovává svůj progresivní charakter v nových bojích sociálních, antirasistických a antisexistických. Na druhou stranu, konzervativní, náboženská a anti-imigrační pravice je jediná politická síla, která navrhuje výrazné sociální podpory a opravdu podporuje pracující. Jedná se o neuvěřitelnou situaci.“ V dnešních podmínkách tak podle něj dělají sociální politiku spíš pravicoví nacionalisté než liberální levice.
V USA se projevuje současná „arogantní dekadence levice“ podle Žižeka například popularitou mezi americkou intelektuální elitou televizních pořadů, kde se míchá talk show s politickými komentáři. Tyto pořady, jak píše, „V praxi to, co dělají je, že si dělají legraci z běžných lidí, z populistů. Místo toho, aby se konfrontovali s reálnými problémy, nedělají nic jiného, než že ztělesňují aroganci liberálních elit. V USA se potvrzuje tato šílená konfigurace: chudí lidé volí z velké části Trumpa a superbohaté, a oficiální liberální levice je ponižuje tím, že si z nich dělá srandu.“
Úkoly pro levici nekončí porážkou Trumpa nebo Le Penové
Podle názoru Žižeka je nutné myslet dále, než je jenom porážka Trumpa anebo Le Penové. Něco takového je jenom úlevou od symptomů nemoci, a nikoliv léčbou nemoci, postavenou na diagnóze: „Kritika Trumpa není tím, co by léčilo symptom: pravým úkol je analyzovat to, co nefungovalo v umírněné a liberální levici. Jsme to my, kdo musí učinit změnu, my, kdo se ještě považujeme za levici. My musíme najít způsob, jak se obrátit na pracující, překonat politickou korektnost. A toto je naše tragédie, ale zároveň je to i naše naděje.“ Současné zmatení je podle Žižeka voláním po novém vynalezení komunismu, které bude odpovídat na ty nejzávažnější krize dneška. Konkrétně je to podle něj „Ekologie, která je problémem veřejných statků v ohrožení. Také finanční krize se týká veřejných statků. Intelektuální vlastnictví se týká symbolických veřejných statků. Biogenetika se týká našich genetických společných statků (commons) – kdo je bude kontrolovat, kdo bude řídit vývoj? A uprchlická krize vnáší do hry prvky veřejných statků humanity samy o sobě.“
Dále je Slavoj Žižek přesvědčený o tom, že je nutné „…překonat logiku heroického národního státu. Jak najdeme také v Hegelovi, extrémním rozvojem ideje patriotického heroismu je válka. A toto je pro mě esence komunismu: překonat národní stát a logiku trhu a znovu vynalézt nové veřejné statky. Pro nás všechny se skutečně jedná o otázku přežití.“
Slavoj Žižek bude vystupovat na konferenci o komunismu C17 v Římě, která se bude konat 18. až 22. ledna 2017.
Z italštiny přeložila: Ilona Švihlíková.
(Obrázek: Wikipedia Commons, CC0 Licence, foto: Andy Liah)