Švýcarská vláda se rozhodla upravit plánovaný rozsah nákupu amerických stíhacích letounů F-35. Co je důvodem?
Původně zamýšlená akvizice 36 kusů letounů se nově ukázala jako finančně neudržitelná pro Švýcarsko, a to poté, co Spojené státy jednostranně oznámily výrazné navýšení celkových nákladů. Kabinet nyní deklaruje, že pořídí maximální možný počet letounů, který bude možné financovat v rámci pevně stanoveného rozpočtu. Rozhodujícím omezením zůstává finanční rámec ve výši šesti miliard švýcarských franků, schválený v referendu.
Vláda opakovaně zdůraznila, že nehodlá žádat o dodatečné prostředky a považuje respektování vůle voličů za zásadní. Právě dodatečné náklady, odhadované až na 1,3 miliardy franků, znemožnily zachovat původní počet letounů, vzhledem k tomu, že garantovaná pevná cena se nepodařila prosadit. Kolik strojů Švýcarsko nakonec skutečně objedná, zatím zůstává otevřené.
Ministerstvo obrany má do konce ledna předložit interní analýzu priorit pro roky 2026 a 2027, která má vyjasnit, jaké schopnosti jsou pro armádu klíčové. Teprve na základě těchto závěrů může vláda rozhodnout, zda se v budoucnu pokusí počet F-35 navýšit. Takový krok by však znovu vyžadoval souhlas parlamentu a případně i další hlasování veřejnosti.
Předem jasné je jen to, že úplné zrušení nákupu nepřipadá v úvahu. Podle vlády by již schválené projekty modernizace letectva a pozemní protivzdušné obrany umožnily chránit vzdušný prostor země pouze v omezeném rozsahu. Zachování určité úrovně stíhacích schopností je proto považováno za nezbytné.
Kabinet zároveň odmítl návrhy kompenzovat část navýšených nákladů omezením takzvaných offsetových programů. Ty mají zajistit přenos know-how do švýcarského průmyslu a posílit soběstačnost v oblasti údržby a provozu letounů, což vláda alpské země považuje za strategicky důležité. V širším kontextu se ukazuje, že aktuální nákup F-35 je pouze dílčím krokem. Střednědobé plány vycházejí ze studie „Protivzdušná obrana budoucnosti“ z roku 2017, jejíž závěry jsou podle vlády stále platné. Dokument počítá s potřebou 55 až 70 moderních stíhacích letounů, tedy zhruba dvojnásobku současně plánovaného počtu.
Ministerstvo obrany nyní posuzuje další možnosti rozvoje protivzdušné obrany bez ohledu na konkrétní typ letounu. Klíčovými faktory mají být technologická vyspělost nových systémů a aktuální bezpečnostní situace. Otázka, zda modernizovat stávající prostředky, nebo investovat do zcela nových řešení, tak zůstává otevřená a bude předmětem dalších politických i odborných debat.