Eskalace mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem vyvolává obavy z narušení provozu v Hormuzském průlivu.
Napětí na Blízkém východě po úderech USA a Izraele proti Íránu se přelévá z vojenské roviny do oblasti globální ekonomiky. Úzký, avšak strategicky zásadní koridor, kterým proudí až třetina světového námořního obchodu s ropou je zásadním a důležitým pro světový obchod. I pouhá hrozba jeho uzavření už rozhýbala tankerovou dopravu i ceny komoditních trhů a jeho destabilizace by měla dalekosáhlé dopady. Hormuzský průliv leží mezi pobřežím Íránu na severu a Ománem a Spojenými arabskými emiráty na jihu. Spojuje Perský záliv s Ománským zálivem a dále s Arabským mořem. V nejužším místě měří pouhých 33 kilometrů, přičemž samotné plavební koridory v každém směru mají šířku zhruba tři kilometry. Právě tato geografická zranitelnost z něj činí potenciální ohnisko problémů. Podle údajů amerického Úřadu pro energetické informace tudy v roce 2024 proudilo přibližně 20 milionů barelů ropy denně. To představuje zhruba pětinu globální spotřeby a téměř třetinu veškeré námořně přepravované ropy. Kromě surové ropy prochází průlivem také významný objem zkapalněného zemního plynu (LNG), především z Kataru.
Přestože Írán oficiálně neoznámil uzavření průlivu, některé lodě údajně zachytily rádiová varování ze strany íránských revolučních gard, že průjezd nebude umožněn. Část rejdařů proto preventivně pozastavila plavby a podle lodních dat kotví v širší oblasti Perského zálivu nejméně 150 tankerů, včetně plavidel přepravujících ropu a LNG. Incident u ománského pobřeží, při němž byl zasažen tanker, dále prohloubil obavy z rozšíření konfliktu z vojenských objektů na energetickou infrastrukturu. Britské námořní monitorovací centrum UKMTOupozornilo na „významnou vojenskou aktivitu“ v oblasti. Komoditní trhy reagují citlivě už na samotnou možnost přerušení provozu. Analytici upozorňují, že uzavření průlivu by mohlo během krátké doby vyřadit z trhu zhruba pětinu celosvětově obchodované ropy. Ceny by podle nich nereagovaly pouze postupným růstem, ale prudkým skokem vyvolaným panikou. Ropa by se v případě dlouhodobější blokády mohla dostat nad hranici 100 dolarů za barel. Takový vývoj by zvýšil globální inflaci o několik desetin procentního bodu a zkomplikoval měnovou politiku centrálních bank, zejména v rozvíjejících se ekonomikách citlivých na výkyvy cen komodit. Vyšší náklady na energii by se rychle promítly do cen dopravy, výroby i potravin.
Drtivá většina surovin přepravovaných přes průliv směřuje do Asie. Největšími odběrateli jsou Čína, Indie, Japonsko a Jižní Korea, jejichž průmysl, energetika i doprava jsou na stabilních dodávkách z Perského zálivu existenčně závislé. Jakékoli přerušení by mělo bezprostřední dopad na jejich ekonomický výkon. Zároveň však nejde pouze o asijský problém. Výkyvy cen ropy se tradičně rychle přelévají do globálních finančních trhů a ovlivňují měnové kurzy, úrokové sazby i investorskou důvěru. O případném uzavření průlivu by musela rozhodnout íránská Nejvyšší rada národní bezpečnosti a krok by vyžadoval potvrzení vládou. I bez oficiálního aktu však současná situace ukazuje, jak snadno může regionální konflikt ohrozit jednu z nejdůležitějších tepen světového hospodářství. Zkušenost z loňských úderů na íránské cíle naznačila, že samotné vojenské operace nemusí automaticky znamenat přerušení námořní dopravy. Současná eskalace je však podle analytiků jiná – zaměřuje se totiž stále častěji i na energetická aktiva. A právě to zvyšuje pravděpodobnost, že geopolitické napětí přeroste v ekonomický šok globálního rozsahu.