Politolog Petr Drulák píše o tom, jak těsně se v americké politice prolínají veřejná moc a soukromé zájmy.
Obchodní aktivita Bidenova syna Huntera patřila k velkým, leč pečlivě tutlaným skandálům americké diplomacie. Skandál to byl dvojí. Začal tři měsíce po Majdanu, když Hunter, který za celý život nezavadil o pořádnou práci, zasedl v představenstvu velké ukrajinské energetické firmy Burisma. A pokračoval o dva roky později, když se jeho otec z funkce Obamova viceprezidenta postaral o odvolání generálního prokurátora, který vyšetřoval synovu firmu. Pokud v době Bidenova prezidentství tyto souvislosti někdo zmínil, byla okamžitě označen americkými úřady a hlavními médii za konspirátora. S nástupem Trumpa se washingtonské poměry změnily. Politický byznys vládnoucích rodin dosáhl rozměrů, o nichž se bidenovcům ani nesnilo. Ale o jejich kšeftech se celkem svobodně mluví a píše.
Samostatnou kapitolu představuje manžel Trumpovy dcery Ivanky Jared Kushner. O jeho projektech se hodně mluví, ale spíše než zisk jsou s nimi problémy. Trump ho jmenoval do výkonného výboru Rady míru, která by měla shromáždit miliardy dolarů na transformaci Gazy do podoby luxusního letoviska. Kushner o tomto záměru mluvil ještě před Trumpovým návratem do Bílého domu, pak se z jeho úvah stala oficiální americká politika. Ale v Gaze je příměří jen na papíře a žádné peníze se tam nehrnou. V době, kdy začal mluvit o hotelech v Gaze představil Kushner ještě plán jiného letoviska, tentokrát v přírodní rezervaci na albánském ostrově Sazan. Když tam před pár měsíci najely buldozery, vyšli Albánci na protest do ulic. Premiér Rama je sice věrný trumpovec, ale z Bruselu mu nyní vzkazují, že pokud chce do EU, musí také chránit životní prostředí; betonování přírodní rezervace s tím nejde dohromady.
Do ulic se podařilo Kushnerovi dostat lidi i koncem loňského roku v Bělehradě. Tam chtěl pro změnu vybudovat Trumpovu věž na místě někdejšího generálního štábu jugoslávské armády vybombardovaného NATO v roce 1999. Ani Kushnerovi, ani Vučičově vládě nevadilo, že torzo budovy bylo pod památkovou ochranou. Kushner čekal zisky a Vučič chtěl ústupkem Trumpovi prohloubit své vyvažování mezi Ruskem, Čínou, EU a USA. Ale když se do věci vložili demonstranti a prokurátor, který začal vyšetřovat úplatky kolem projektu, Trumpův zeť to raději odpískal.
To Donaldu juniorovi se daří lépe. Jen během loňského roku se jeho majetek zešestinásobil z 50 na 300 milionů dolarů.
Navíc se zdá, že jde jen o špičku ledovce, která nezahrnuje například jeho podíl v donedávna obskurní naftařské firmě America First Refining. Do záře mediálních reflektorů se dostal před několika měsíci, když získala miliardovou investici od indického konglomerátu Reliance Industries, který vlastní jedna z nejbohatších indických rodin.
Rodina Ambaniů udržuje s rodinou Trumpů přátelské vztahy. Ty se však loni zkomplikovaly, když Trump naléhal na zastavení indických nákupů ruské ropy, na nichž Ambaniové dost vydělávali. Na clech vyměřených Trumpem naopak hodně prodělávali. Koncem roku se Donald junior vypravil do Indie řešit situaci. O úspěchu mise už tehdy svědčily medializované fotky z nočního tahu s mladým Ambanim. Počátkem roku přišly reálné výsledky. Ambaniové nalili peníze do firmy, v níž má junior podíl, Trumpova administrativy snížila cla na zboží z Indie, Ambaniové dostali licenci na venezuelskou ropu a také byli mezi prvními, kdo dostal výjimku na obchod s ruskou ropou, když po zahájení války v Íránu hrozil globální nedostatek.
Ale Donald junior také čeká velké peníze z Kazachstánu. Když prezident Trump loni na podzim oznamoval, že se s kazašským prezidentem Tokajevem dohodl na těžbě a dodávkách wolframu, vypadalo to jako další úspěšný krok, jimž si USA zajišťují vzácné zdroje, které jim chybí. Ani částka přes jeden a půl miliardy dolarů, kterou ve Washingtonu na projekt vyhradili, nebudila otázky. Tehdy však ještě nebylo známo, že 20% v projektu si zajistila firma Dominari Securities, v níž má podíl Donald junior s bratrem Erikem.
Na své si také přijdou synové Howarda Lutnicka, který coby Trumpův ministr obchodu dohodu dojednával, jejich investiční banka Cantor Fitzgerald pomáhala se sháněním peněz jednomu z investorů. A mladí Lutnickové nechybí ani u indické investice, kde vystupují jako finanční poradci juniorovi America First Refining. New York Times napočítaly 14 firem spojených s rodinou Trumpa nebo Lutnicka zapojených do amerických surovinových dohod ve celkové výši kolem devíti miliard dolarů. Snad budou New York Times do budoucna se stejným investigativním zápalem přistupovat i k politickým exponentům vlastního tábora; jejich mlčení v kauze Huntera Bidena bylo trapné.
Trumpovská nestoudnost je v něčem užitečná. Odhaluje pravou tvář systému. Tak zvaná liberální demokracie stojí na úzkém propojení byznysu a politiky, tedy zájmů soukromých se zájmem veřejným. Spojení je tak úzké, že veřejný zájem často přežívá jen tehdy, pokud odpovídá nějakým zájmům soukromým. Koneckonců do nejvyšších politických funkcí jsou filtrováni ti, kteří dokáží ujistit sponzory, že vnímají jejich potřeby. A nejen politici ale i vysocí úředníci, diplomaté, zpravodajci, policisté či důstojníci vědí, že pokud budou podobně vnímaví, mohou si před důchodem v pozicích poradců a lobbyistů ještě sáhnout na skutečné peníze. Všichni tak nějak tuší, co tradiční „demokratické“ kulisy skrývají. Trumpovci si s nějakým kamuflováním nelámou hlavu. Jejich nepotismus a klientelismus nastavuje zrcadlo západní demokracii jako takové.
Článek vyšel původně v časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Text není určen k šíření na další weby!