Švýcarsko je ve světě spojováno především s neutralitou, diplomacií a humanitární tradicí. Méně známá je však jeho specifická role v mezinárodním právu.
Alpská země je depozitářem desítek mnohostranných mezinárodních smluv, včetně čtyř Ženevských úmluv z roku 1949 a jejich dodatkových protokolů. Právě tato funkce se v době ozbrojených konfliktů dostává do centra pozornosti. Úkolem depozitáře je především zajistit, aby mezinárodní smlouva měla správně vedenou a dostupnou dokumentaci. Přijímá podpisy, ratifikační listiny nebo oznámení o přistoupení, uchovává originální dokumenty a informuje ostatní smluvní státy o jejich změnách. Tyto pravomoci vycházejí mimo jiné z Vídeňské úmluvy o smluvním právu. Na první pohled může jít o čistě technickou práci.
Význam této funkce se však ukazuje ve chvíli, kdy se smluvní systém dostane do kontaktu s politicky spornými otázkami. Depozitář má podle mezinárodního práva jednat nestranně a jeho úkolem není rozhodovat, zda některá ze stran dodržuje obsah smlouvy. Nemá tedy postavení mezinárodního soudu ani politického arbitra. Právě u Ženevských úmluv je ale hranice mezi technickou a politickou rovinou obzvlášť citlivá. Úmluvy představují základ mezinárodního humanitárního práva a stanovují minimální pravidla ochrany civilistů, raněných, nemocných, válečných zajatců a dalších osob, které se neúčastní bojů nebo z nich již byly vyřazeny. Švýcarsko je jejich depozitářem historicky v návaznosti na svou úlohu v rozvoji mezinárodního humanitárního práva.
Případ Palestiny
Jedním z nejzajímavějších případů byla Palestina. V roce 2014 přijala Švýcarská federální rada jako depozitář listinu o přistoupení Palestiny k Ženevským úmluvám a následně o tom informovala ostatní smluvní státy. Švýcarsko přitom nemuselo tímto krokem změnit svůj vlastní postoj k otázce palestinské státnosti. Role depozitáře je totiž oddělena od politického uznání státu.Tento případ dobře ilustruje zvláštní postavení depozitáře, který někdy musí řešit otázky mající výrazné politické důsledky, přestože sám nemá pravomoc rozhodovat o jejich politickém řešení. U některých právních úkonů pak navíc musí provést předběžné posouzení, zda splňují podmínky stanovené smlouvou. Ani takové posouzení však není konečným rozhodnutím o statusu příslušného státu nebo účastníka konfliktu.
V praxi se však od Švýcarska očekávání často dostávají za hranice jeho formálních pravomocí. Důvodem je samotná povaha Ženevských úmluv a švýcarská tradice neutrality a humanitární diplomacie.Pokud jsou v ozbrojeném konfliktu obviňovány některé státy z porušování mezinárodního humanitárního práva, mohou se proto objevovat výzvy, aby Švýcarsko jako depozitář jednalo aktivněji. Z právního hlediska však samotná funkce depozitáře takovou povinnost automaticky nevytváří. Švýcarská diplomacie proto rozlišuje mezi administrativní rolí depozitáře a dalšími nástroji, například zprostředkováním, poskytováním „dobrých služeb“ nebo podporou dialogu.To je důležité zejména v současném období, kdy se pravidla mezinárodního práva dostávají pod tlak v řadě konfliktů. Švýcarsko se zároveň snaží využívat svou humanitární tradici a postavení mezinárodního diplomatického centra k podpoře dodržování humanitárních principů. V roce 2026 například znovu zdůraznilo svou roli depozitáře Ženevských úmluv v souvislosti s debatou o budoucnosti humanitární pomoci.
Švýcarské dilema
Švýcarsko tedy má díky depozitářské funkci přístup k citlivým právním procesům a zároveň vysokou symbolickou autoritu v oblasti humanitárního práva. Jeho skutečné pravomoci jsou ale mnohem omezenější, než by mohl naznačovat politický význam Ženevských úmluv. V době, kdy se stále častěji diskutuje o dodržování mezinárodního práva a o schopnosti mezinárodních institucí prosazovat jeho pravidla, tak Švýcarsko stojí mezi dvěma očekáváními: právně má zůstat nestranným správcem smluv, politicky je však stále častěji vyzýváno, aby se stalo jejich aktivnějším ochráncem. Právě rozdíl mezi těmito dvěma rolemi bude pravděpodobně jednou z největších výzev pro jeho diplomacii i v dalších letech.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.