Magalhãesův průliv znovu nabývá na významu, protože sucho omezuje provoz v Panamském průplavu a nutí část lodní dopravy volit delší jižní trasu.
Úžina, která historicky patří Chile podle smluv z let 1881 a 1984, se kvůli tomu dostává do centra pozornosti – a zároveň se občas stává zdrojem diplomatických třenic. Nejnovější spor vyvolalo prohlášení argentinského generála Valverdeho o nutnosti posílit přítomnost v této oblasti, což Chile vedlo k podání protestu. Argentina však následně potvrdila platnost dohod uznávajících chilskou suverenitu.
Sucho a jev El Niño způsobují problémy v Panamském průplavu, což vede ke zpožděním a zvyšuje provoz v Magalhãesově průlivu, který je přirozenou a spolehlivou cestou mezi Atlantikem a Pacifikem. Úžina je navíc vhodná pro lodě, které se kvůli velikosti do Panamského průplavu nevejdou. Plavba přes jih je sice delší, ale v některých případech nezbytná.
Oživení této trasy by mohlo Chile přinést ekonomické výhody, vyšší celní příjmy a posílení geopolitické pozice, zejména vzhledem k blízkosti Antarktidy. Zároveň by však vyžadovalo rozsáhlé investice do infrastruktury. Očekávaný pozemní bi-oceánskýkoridor je zatím vzdálenou možností, takže průliv zůstává nejvhodnější přírodní cestou mezi oceány.
Ačkoli se čas od času objevují kontroverze, odborníci se shodují, že nejde o skutečné územní nároky a že vztahy mezi Chile a Argentinou jsou stabilní. Magalhãesův průliv se proto pravděpodobně nestane spornou oblastí podobnou Hormuzskému průlivu, protože oba státy sdílejí kulturní blízkost i dlouhou tradici mírového řešení sporů.