Politolog Petr Drulák píše o dvou bojích ukrajinského prezidenta. Proč pokud prohraje jeden z nich, prohraje vše?
Předminulý víkend se příliš nevymykal zprávami ukrajinské fronty: Ukrajina zasáhla novokujbyševskou rafinérii v hloubi ruského území a logistický uzel v samarské oblasti, zatímco ruské drony zasáhly obchodní centrum v Krivém Rohu, tentokrát se spoustou civilních obětí. Bez ustání přicházejí podobné zprávy o tom, jak si obě strany ničí infrastrukturu a zasahují civilní cíle. Jakoby se mezi Moskvou a Kyjevem vytvořila jakási rovnováha ničení a celý konflikt spěl k nevyhnutelné remíze. Zdání klame. Na frontě i v zázemí čelí kyjevský režim tlaku, který nelze ustát, vojenskému i politickému.
Nejprve ke zdánlivé symetrii vzdušných útoků. Podle západních zdrojů se dronová válka vede z obou stran se srovnatelnou intenzitou. Pokud tomu tak skutečně je, jedná se o jedinou symetrii v celém konfliktu. Všude jinde má Rusko násobnou převahu či výhodu. Ve vzdušné válce má převahu raketovými útoky i protivzdušnou obranu, o níž Ukrajina po vyčerpání disponibilních zásob Patriotů přišla. Ani ruská protivzdušná obrana není nepropustná, zejména vůči dronům, ale dost toho zachytí. To vede k tomu, že Ukrajinci ztrácí podstatně více než Rusové. Podle ukrajinských údajů ověřených OSN dosáhl počet civilních obětí za prvních sedm měsíců letošního roku kolem dvou tisíc mrtvých a jedenácti tisíc zraněných. Je to téměř o polovinu více než loni, a dokonce dvojnásobek oproti předloňsku. Rusko odkládá rukavičky. I jeho vlastní civilní oběti rostou, ale podle všech dostupných odhadů zůstávají o dva řády nižší než ukrajinské.
Zvláštní kapitolou jsou přístavy. Ukrajina v srpnu poškodila důležitý černomořský přístav Novorossijsk, což Rusku komplikuje export. Ale Ukrajina je na tom hůře. Rusko více méně uzavřelo přístup do Oděsy a dalších ukrajinských přístavů, čímž ji odřezává od námořního obchodu a mění na vnitrozemský stát. Tím uzavírá ukrajinské exporty obilí po moři i přísun vojenského materiálu, Ukrajině sice zbývá ještě železnice, ale i tu Rusko ničí.
Ale hlavní boj se vede na Donbase a dalších místech střetu obou armád. Rusko metodicky postupuje. Pomalu, ale jistě. Z Donbasu ovládlo asi čtyři pětiny, ale i po dobytí Pokrovska má stále před sebou několik důležitých pevností, mezi nimi Kramatorsk a Slovjansk, které zatím Ukrajina drží, a ještě nejspíše měsíce držet bude, i když za cenu velkých ztrát.
O vojenských ztrátách se dá říci asi jen to, že v souhrnu se už budou pohybovat v řádu milionů a že i vojáků Ukrajinci, ztrácejí více než Rusové. Obě strany smutná čísla důsledně utajují. Jistým vodítkem mohou být údaje o výměnách těl mrtvých. Ve třech letošních výměnách, od února do srpna, vrátilo Rusko Ukrajině 1762 těl, zatímco Ukrajina Rusku 90 těl. To samozřejmě neznamená, že by ukrajinské ztráty byly proti ruským dvacetinásobné. Nepoměr je způsoben i tím, že ustupující Ukrajina zanechává své padlé na ztraceném území, zatímco ruští padlí většinou zůstávají na území postupujícího Ruska. Čísla pouze ukazují, že Rusové postupují a vzhledem k převaze v palebné síle jich umírá méně než Ukrajinců. I proto se dnes Kyjev pokouší nahnat na frontu každého, kdo je v dosahu ukrajinských úřadů.
Ukrajina se s Ruskem dostala do opotřebovávací války, kterou nutně krok po kroku prohrává. Počáteční převaha Ruska v lidských, vojenských a ekonomických schopnostech se s výjimkou dronového soupeření pouze zvětšuje. Ale jen drony nemohou obrátit asymetrii, která je všude jinde.
A pak je tu domácí situace: podpora režimu. I zde je na tom Kyjev podstatně hůř. I Putin čelí určité domácí nespokojenosti s tím, jak se válka táhne a obyvatelstvu komplikuje život. Jak velká tato nespokojenost je, ukáží zářijové parlamentní volby. To, že ruské úřady v létě zakázaly liberální stranu Jabloko, kterou dosud za hrozbu nepovažovaly, neboť se za posledních dvacet nedokázala do parlamentu ani dostat, svědčí o rostoucí nervozitě režimu. Ale nic nenasvědčuje tomu, že by Putinova vláda byla doma jakkoliv ohrožena. Rozsáhlé čistky v bezpečnostních strukturách likvidovaly korupci, nikoliv mocenskou alternativu.
Zelenský je v podstatně složitější situaci. Ne že by musel čelit tlaku demokratické opozice, na demokracii si dnes už na Ukrajině nehrají. Prezidentské volby odložili na neurčito a kritizovat válku je dnes v Kyjevě stejně nebezpečné jako v Moskvě. Kde jsou tedy Zelenského problémy? Zatím menší ale dlouhodobě vážnější problém spočívá ve ztrátě důvěry ukrajinského obyvatelstva. Nevěří mu a přestávají věřit ve smysluplnost další války. Proto sílí odpor těch, co se nechtějí nechat nahnat na frontu, proto Zelenský brání volbám s tím, že by „rozštěpily společnost“. Zelenský však především musí neustále slaďovat potřeby místní korupční oligarchie, jejíž je hlavou a bez níž se na Ukrajině nedá vládnout, se zájmy západních podporovatelů, z jejichž vůle je stále ještě ukrajinským prezidentem.
Západ dnes na Ukrajině sleduje jeden hlavní zájem, jímž je pokračovat ve válce. Tento zájem věrohodně garantuje Zelenský, neboť jakmile válka skončí, končí i jeho hrdinná role a změní se na psance pronásledovaného za korupci a další zločiny. S tímto hlavním zájmem souvisí další důležitý cíl, a sice omezit odklánění západních peněz od válečných potřeb do soukromých kapes. To už Zelenský zaručit nemůže. Na úrovni společnosti tento cíl hlídají Západem financované nevládky a média, na úrovni státního aparátu Národní protikorupční úřad a speciální prokuratura, vytrénované a financované Západem ke hlídání peněz. Když se loni tyto úřady pokoušel šéf prezidentské kanceláře, a tedy druhý muž režimu, Andrij Jermak ovládnout, se zlou se potázal. Zelenský měl okamžitě na krku nevládky, média, Evropskou komisi, francouzského prezidenta, německého kancléře a další.
Jermak za pár měsíců na to skončil, když ho protikorupční úřady obvinily z čachrů v ukrajinské energetice. Vše měl organizovat prezidentův kamarád podnikatel Mindič, jehož zlatý záchod se stal symbolem Zelenského vládnutí. Zatímco Jermak musel začít shánět peníze na kauci, Mindič prchl do Izraele.
Před týdnem musela skončit i Jermakova zástupkyně Iryna Mudra. Začínala jako právnička ve velkých bankách, kde se nejspíše naučila praní špinavých peněz. Počátkem války přešla na místo náměstkyně ministra spravedlnosti. Zde se zviditelnila lovem ruských aktiv v západních státech a neoficiálně „telefonní justicí“ tedy telefonáty soudcům se zadáním rozsudků. Její dovednosti ji vynesly až k vrcholu mocenské hierarchie; ukrajinský židovský web ji nedávno oslavoval jako „druhého nejvýše postaveného židovského představitele v ukrajinské vládě po prezidentu Zelenském“.
Ale Zelenský se s Mudrou musel rozloučit krátce potom, co ji Národní protikorupční úřad na základě rozsáhlých odposlechů a domovní prohlídky obvinil z praní špinavých peněz. Konkrétně mělo jít o několik milionů dolarů, které korupčníci potřebovali na kauci pro bývalého ministra energetiky a Mindičova kumpána Galuščenka; také tehdy z Ukrajiny utíkal, ale chytli ho na hranicích. Budou teď shánět peníze na kauci i pro Mudru? Nebo prchne jako Mindič do Izraele?
Těžko se Zelenskému vládne, když mu jeho nejbližší likviduje protikorupční úřad. Aby toho nebylo málo, je tu ještě bývalý ministr obrany Fedorov, který počátkem července ve vládě skončil. Ověnčen úspěchy v dronové válce obchází ukrajinská i západní média, kde vykládá, že na Ukrajině vládne systémová korupce, že válka se nevyvíjí dobře a že ukrajinská demokracie potřebuje prezidentské volby. O korupci musí něco vědět, posledních sedm let strávil ve vysokých ukrajinských funkcích. Z ministerstva obrany ví i dost o ukrajinské vojenské kondici a prezidentské volby ho mohou zajímat i z ryze osobních důvodů. Jeho současné výpady by nedostávaly takový mediální prostor, pokud by neměl krytí ze Západu; prý se chystá na cestu do USA.
Zelenskyj vede opotřebovávací válku na dvou frontách. S Ruskem o území a svrchovanost a pak se Západem zastoupeným protikorupčními úřady o peníze pro rodinu a kumpány. Ani jednu nemůže vyhrát a jakmile začne prohrávat jednu, prohraje i druhou. Čím dříve, tím lépe. Pro Ukrajinu i pro Evropu.
Článek vyšel původně v časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Text není určen k publikování na jiné weby.