Politolog Petr Drulák míní, že nová regionální iniciativa Ukrajiny v Karpatech nedovedla zakrýt problémy a aroganci ukrajinské politiky vůči sousedům, Maďarsku, Polsku nebo Slovensku.
Prezident Volodymyr Zelenskyj se pokouší o nový formát středoevropské spolupráce. V půlce září se měli na jeho pozvání setkat na západní Ukrajině, v karpatském lyžařském středisku Bukovel, nejvyšší představitelé sedmi středoevropských států, aby spolu s Ukrajinou založili Karpatskou integrační iniciativu. Má Ukrajině pomáhat do EU a prohlubovat regionální spolupráci v dopravě a energetice. Summit „karpatské osmičky“ sice proběhl ale z úrovně, na níž byly jednotlivé státy zastoupeny, je zřejmé, že Zelenského iniciativa nemá potřebnou podporu.
Nejjasněji to dalo najevo Maďarsko, které se odmítlo zúčastnit. Aby v Budapešti věděli, co se tam dělo, vyslali do Bukovelu pouze zástupce velvyslance z Kyjeva. V Maďarsku sice vládne dnes anti-Orbán Peter Magyar, který dělá vše, aby napravil vztahy s Bruselem, což zahrnuje mimo jiné podporu různým proukrajinským krokům EU, které Viktor Orbán blokoval. Ale na překonání nevraživosti mezi Budapeští a Kyjevem to očividně nestačí. Zůstává problém maďarské menšiny na Ukrajině a také ukrajinské diplomatické arogance.
Magyar si stěžoval, že ho Kyjev svojí iniciativou postavil před hotovou věc. Vyloženě ho pak rozlítilo, že maďarský státní energetický gigant MOL se bez jeho vědomí s Ukrajinci dohodl, že jim v Maďarsku zřídí zásobníky ropy. Maďarský premiér to zarazil. Následně si vysloužil kritiku ukrajinského ministra zahraničí, že prý pokračuje v Orbánově politice. Ale možná se mu takováto kritika vnitropoliticky docela hodí; většina maďarských voličů nestojí o problémy s Bruselem, ale to neznamená, že by byli nadšení z Ukrajiny.
S Českem a Rakouskem to proběhlo diplomatičtěji. Obě země na summit vyslaly parlamentní představitele: z Vídně předsedkyni Spolkové rady Christine Schwarzovou-Fuchsovou, z Prahy místopředsedu Senátu Jiřího Drahoše. K takovému kroku vlády přistupují, když nechtějí hostitele urazit, ale zároveň mu chtějí dát taktně najevo, že to, co chystá, je nezajímá. Parlamentní představitel představuje sice vysokou protokolární úroveň, ale chybí mu jakákoliv pravomoc svoji zemi k čemukoliv zavazovat; tím spíše pokud je opozičním senátorem jako Drahoš. Oba vysocí představitelé se dobře vyjímali na společné fotce ze summitu, ale to je tak všechno.
Poněkud nepřehledné to je na slovenské straně. Do Bukovelu se původně chystal premiér Robert Fico. Ale na poslední chvíli se ze zdravotních důvodů omluvil a Slovensko zastupovali státní tajemník ministerstva zahraničí Eštok, který to však na společnou fotku nestihl. Jistě, i státníka může občas postihnout nemoc, naštěstí nešlo o nic vážného a další Ficův program podle všeho nenarušila. Není divu, že se objevily spekulace, že premiér svoji účast přehodnotil s ohledem na informace z Prahy, Vídně a Budapešti. Navíc účast státního tajemníka spíše než člena vlády na schůzce na nejvyšší úrovni je signálem vlažného přístupu.
Na nejvyšší úrovni bylo zastoupeno Polsko, Rumunsko a Srbsko, každé z jiných důvodů. Polský premiér Donald Tusk může karpatskou osmičku považovat za součást polského projektu Trojmoří, který má upevnit polské postavení regionálního hegemona. Navíc součástí karpatské spolupráce jsou důležitá dopravní propojení mezi Polskem a Ukrajinou. Rumunský prezident Nicusor Dan, který se dostal do funkce z milosti EU potom, co zpravodajci, média a soudci za podpory Bruselu eliminovali demokratického kandidáte Georgesca, spojil svoji cestu s bezpodmínečnou podporou Zelenského režimu. Ale jeho přítomnost na summitu může souviset i se zájmem o sousedské propojování s Ukrajinou.
Tehdejší srbský prezident Aleksandar Vučič, který je západním mainstreamem obviňován z proruských postojů, zase svými vstřícnými gesty vůči Kyjevu dává do Bruselu najevo, že je otevřený dohodě a že není třeba ho politicky likvidovat. Koncem října ho čekají parlamentní volby, chce vyhrát a proto minimalizuje jakékoliv podněty k západním zásahům.
Základním problémem celého karpatského projektu je jeho nesourodost. Snaží se na nejvyšší politické úrovni včlenit Ukrajinu do střední Evropy, kam však nepatří. Pro Ukrajinu i její sousedy může být užitečné pravidelně se setkávat a diskutovat o sousedských otázek, ale to má smysl především na úrovni expertní, nikoliv politické. Summity, navíc s účastí Čechů, Rakušanů či Srbů, se s tímto smyslem míjejí.
Ale sousedský dialog předpokládá, že Ukrajina bude své sousedy brát vážně a nebude přebíjet jejich legitimní požadavky propagandistickými výkřiky, že brání Evropu před ruskou expanzí. Zatím nic takového neprokázala. Stačilo pár měsíců, aby si znepřátelila novou maďarskou vládu, ignoruje energetické zájmy Slovenska a oslavováním banderovských zločinců neustále balancuje na okraji veřejného konfliktu s Polskem. Tuto neschopnost nezamaskují žádná velkohubá prohlášení ani rádoby summity.
Článek vyšel původně v časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Text není určen k publikování na jiné weby.