Evropská unie připravuje rozpočet na období 2028–2034, který má určit financování jejích priorit na dalších sedm let.
Irské předsednictví Evropské unie navrhlo snížit příští sedmiletý rozpočet EU přibližně o 141 miliard eur. Kompromis má usmířit státy požadující úspory s těmi, které chtějí více peněz na zemědělství a regionální rozvoj. Za rozpočtovým vyjednáváním se však skrývá zásadní spor o budoucnost Evropy: má Unie především chránit své tradiční politiky, nebo se stát silnější vojenskou, technologickou a ekonomickou mocností? Původní návrh Evropské komise počítal s částkou téměř dvou bilionů eur. Irský kompromis ji snižuje přibližně o 141 miliard, tedy o osm procent. I po tomto snížení by však rozpočet zůstal zhruba o 30 procent vyšší než v období 2021–2027. Nejde tedy o prostý návrat k úsporám, ale o spor o rozdělení peněz mezi stále početnější priority. Představitelé EU deklarují nutnost posilovat obranu, investovat do moderních technologií a reagovat na konkurenci Spojených států a Číny. Zároveň EU potřebuje zachovat podporu zemědělců a méně rozvinutých regionů a musí počítat se splácením společného dluhu vzniklého v souvislosti s pandemií covidu-19. Problémem proto není jen to, kolik peněz Unie má, ale především to, které cíle považuje za natolik důležité, aby na ně byla ochotna vynakládat společné prostředky. Rozpočtová jednání rozdělují členské státy podle jejich ekonomických zájmů i představ o budoucnosti evropské integrace. Německo a další takzvané úsporné státy požadují výraznější omezení výdajů. Chtějí větší kontrolu nad rozpočtem a odmítají další růst finančních závazků.
Francie vedená prezidentem Emmanuelem Macronem naopak prosazuje ambicióznější evropské financování. Podle tohoto přístupu potřebuje Evropa více investovat do průmyslu, technologií a obrany, aby dokázala konkurovat světovým mocnostem. Sedmnáct zemí sdružených ve skupině Přátel soudržnosti požaduje zachování silné podpory zemědělství a regionálního rozvoje. Pro státy střední a východní Evropy představují evropské fondy důležitý zdroj investic do infrastruktury, veřejných služeb a modernizace ekonomiky. Irský návrh se snaží tyto protichůdné zájmy propojit. Šetřit chce především na programech vnější spolupráce, administrativě a některých výdajích na konkurenceschopnost. Zemědělství a regionální soudržnost mají být oproti původnímu návrhu chráněny výrazněji. Kompromis tak odráží politickou realitu: snáze se hledají úspory v nových programech než v oblastech, na jejichž financování jsou některé státy dlouhodobě závislé.
Jedním z důvodů, proč Evropská komise navrhla ambiciózní rozpočet, je obava, že Evropa ztrácí pozice v technologickém a průmyslovém soupeření. Spojené státy mají silné technologické společnosti a rozsáhlý kapitálový trh. Čína vybudovala mimořádné výrobní kapacity například v oblasti baterií, elektromobility a solárních technologií. Evropské podniky naproti tomu často narážejí na roztříštěné kapitálové trhy, složitou regulaci a nedostatek investic potřebných k rychlému rozšiřování výroby. Pokud chce EU tento rozdíl zmenšit, musí financovat výzkum, umělou inteligenci, energetiku a obranný průmysl. Právě tyto investice mají pomoci evropským firmám vyvíjet nové technologie a převádět je do praxe. Irský kompromis však počítá s výraznějšími škrty v některých programech konkurenceschopnosti a bezpečnosti než v tradičních politikách. Pro zastánce úspor jde o žádoucí krok, pro příznivce silnější evropské strategické autonomie o riziko, že politické ambice nebudou odpovídat dostupným prostředkům. Druhou významnou součástí návrhu je získání nových příjmů prostřednictvím takzvaných vlastních zdrojů EU. Evropský rozpočet se dnes financuje především z příspěvků členských států, části příjmů založených na DPH a dalších zdrojů, například cel. Evropská komise navrhla také nové příjmy spojené s emisním obchodováním, uhlíkovým vyrovnáním na hranicích, elektronickým odpadem a velkými podniky. Irský kompromis počítá s dalšími přibližně 55 miliardami eur z vlastních zdrojů. Cílem je omezit tlak na národní rozpočty, aniž by se příspěvky členských států musely zvýšit ve stejné výši. Nové příjmy však nejsou penězi bez ekonomických důsledků. Náklady firemních odvodů nebo poplatků se mohou částečně promítnout do cen, mezd či investic. Skutečný dopad bude záviset na konkrétním nastavení jednotlivých opatření. Přesto jde o důležitý pokus zmírnit tradiční spor mezi zeměmi požadujícími vyšší výdaje a těmi, které odmítají další růst přímých příspěvků. Evropské instituce chtějí dosáhnout dohody pokud možno do konce roku 2026. V následujícím roce se totiž uskuteční řada voleb, které mohou změnit politickou rovnováhu v členských státech. Čím blíže budou volby, tím silnější může být tlak na vlády, aby hájily domácí zájmy a vyhýbaly se kompromisům, které by jejich političtí soupeři mohli označit za ústupky Bruselu. Rozpočet na sedm let však ovlivní celé období investičního plánování.