Afrika se rychleji připravuje na katastrofy, miliony lidí ale stále nedostávají varování

Africké regiony zaznamenaly od roku 2023 nejrychlejší zlepšení odolnosti vůči katastrofám na světě. Pozitivní trend však není ve všech částech kontinentu.

Afrika bývá v debatách o klimatických změnách a přírodních katastrofách často představována především jako kontinent zranitelný vůči suchu, povodním a extrémním výkyvům počasí. Nová studie nadace Lloyd’s Register Foundation však přináší také méně očekávaný pohled: právě africké regiony v posledních letech zaznamenaly nejrychlejší zlepšení schopnosti obyvatel zvládat katastrofy a zotavovat se z jejich následků. Za pokrokem stojí mimo jiné širší přístup k internetu, lepší příprava domácností a větší finanční odolnost. Nová studie však zároveň odhaluje zásadní problém: v některých částech kontinentu se k lidem ohroženým povodněmi či jinými katastrofami včas nedostane ani základní varování.Podle čtvrtého vydání průzkumu World Risk Poll, který pro nadaci zpracovala společnost Gallup na základě odpovědí více než 143 tisíc lidí ze 140 zemí a území, vzrostla od roku 2023 odolnost v severní Africe o pět bodů a v jižní Africe o čtyři body. Východní Afrika a regiony střední a západní Afriky si polepšily o tři body. Výsledky ovšem neznamenají, že se Afrika stala nejodolnějším kontinentem. Ukazují především rychlost změny, nikoli absolutní úroveň připravenosti. Právě toto rozlišení je podstatné: region může dosahovat výrazného pokroku, a přesto zůstávat nedostatečně chráněný.

K lepším výsledkům přispěly zejména změny v přístupu k informacím, přípravě domácností a schopnosti vyrovnat se s finančními důsledky krizí. Mezi země, které se na regionálním zlepšení podílely, patří Keňa, Egypt, Uganda, Alžírsko a Nigérie. Přístup k internetu může lidem usnadnit získávání informací o blížícím se nebezpečí i hledání pomoci. Připravená domácnost má zase větší šanci reagovat včas, zajistit základní potřeby a omezit škody. Finanční odolnost rozhoduje o tom, zda lidé dokážou překonat výpadek příjmů, opravit poškozené obydlí nebo si zajistit dočasné ubytování. Odolnost vůči katastrofám přitom není jen otázkou technologií. Záleží také na důvěře v instituce, fungování místních komunit a dostupnosti prostředků, které lidem umožní na varování skutečně reagovat. Největší slabinu studie odhaluje v přístupu k včasným varováním. Ve střední a západní Africe uvedlo, že před katastrofou dostalo varování, pouze 47 procent dospělých, kteří ji v posledních pěti letech zažili. Celosvětově zažilo v tomto období nějakou katastrofu přibližně 1,1 miliardy dospělých. Asi 220 milionů z nich přitom nedostalo žádné předchozí varování. Problém se zvlášť výrazně projevuje v chudších zemích: katastrofu v posledních pěti letech zažila téměř třetina dospělých v zemích s nízkými příjmy, zatímco v bohatších státech to bylo 16 procent.

Varování navíc samo o sobě životy nezachrání. V nízkopříjmových zemích je obdrželo 64 procent lidí zasažených katastrofou, v zemích s vysokými příjmy 84 procent. Ani mezi varovanými však nemají všichni stejné možnosti jednat. V nízkopříjmových a nižších středněpříjmových zemích dokázala před příchodem katastrofy podniknout nějaké kroky méně než polovina varovaných. Ve vysokopříjmových zemích to bylo 71 procent. Rozdíl tak nespočívá pouze v tom, zda se informace k lidem dostane, ale také v tom, zda mají kam odejít, zda si mohou dovolit zabezpečit domácnost a zda vědí, jak postupovat.

Jak upozorňuje Nancy Heyová z GlobalSafety Evidence Centre nadace Lloyd’sRegisterFoundation, varování je účinné jen tehdy, když lidé mohou podle něj také jednat. Významnou příležitost představují mobilní technologie. Studie zjistila, že ze zhruba 220 milionů lidí, kteří před katastrofou nedostali varování, vlastnilo mobilní telefon 77 procent – tedy více než 170 milionů osob. To naznačuje, že v řadě případů nemusí být hlavní překážkou samotná dostupnost zařízení, ale fungování varovných systémů, pokrytí signálem, dostupnost elektřiny a způsob předávání informací. Mobilní sítě mohou rozšířit dosah upozornění, nemohou však samy nahradit evakuační plány, bezpečné úkryty ani důvěryhodné místní instituce. Výzkum navíc ukazuje, že lidé častěji jednají, pokud dostanou varování více způsoby. Zatímco po upozornění jediným kanálem podniklo potřebné kroky 37 procent lidí, při využití dvou kanálů to bylo 51 procent a při třech 64 procent. Kombinace textových zpráv, televize a sociálních sítí tak může významně zvýšit šanci, že informace dorazí včas a bude jí věnována pozornost. Pro africké země z toho plyne dvojí závěr. Dosavadní zlepšení ukazuje, že investice do informovanosti, přípravy domácností a komunitní spolupráce mohou přinášet výsledky. Současně ale přetrvávají velké rozdíly v tom, kdo se o nebezpečí dozví a kdo má reálnou možnost se mu vyhnout.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.