Přečetli jsme: Trumpova konfrontace s Íránem bude posilovat pozice konzervativních a radikálních sil íránského režimu, které USA nedůvěřují a chtějí pokračovat ve zbrojení.
Americký prezident Donald Trump dělá svým konfrontačním stylem vůči Íránu velkou chybu, napsal Abbas Milaní, odborník na Írán na Hoovers Institute v USA. Trumpova administrativa tak demonstruje svoje nepochopení íránského režimu. Odstoupením od dohody o ukončení jaderného programu z roku 2015 Trump podporuje přesně ty radikální složky režimu v Teheránu, který se před tím prostřednictvím dohody snažila Amerika oslabit.
Milani píše o podobnosti v přístupech mezi íránskými zastánci tvrdé linie (místních „jestřábů“) a americkými jestřáby. Nová konfrontace ze strany USA byla mezi zastánci tvrdé linie v Teheránu přivítána a Trump se tak stal nevědomky jejich spojencem při jejich snahách ovládnout politiku v Íránu.
Celé roky tyto konzervativní skupiny tvrdily, že snahy o vyjednávání a hledání společných pozic s USA jsou hloupé a nesmyslné. Podle jejich názoru se Spojené státy snaží o změnu režimu a o boj proti islámu v regionu.
Tento pohled na věc přivedl Teherán blíže k Moskvě a k Pekingu, ale dopady sankcí přivedly Írán na pokraj hospodářského kolapsu, což pozici zastánců tvrdé linie oslabilo. I bez sankcí, míní dále autor, by hospodářství země bylo pod tlakem problémů – jako jsou špatný management, korupce, pokles cen ropy nebo nedostatek vody.
Právě to, že Trump se postavil de facto proti dohodě z roku 2015, posílilo oslabenou pozici těchto tvrdých proudů íránské politiky. Ty jsou nejen konzervativní nábožensky, ale hlavně hlásají politické násilí.
Odchod od dohody zpochybní reformismus Ruháního
Zatím v Íránu silná koalice umírněných sil – od reformistů až k disidentům a občanské společnosti – zastávala názor, že země potřebuje více angažovanou zahraniční politiku. Tyto síly viděly posilování vztahů se Západem jako protiváhu proti Rusku, ze kterého má Teherán obavy, i Číně, o jejichž skutečných cílech tuší jen málo.
Umírněný tábor si přál odpovědnou zahraniční politiku, prohloubení vztahů k íránské diaspoře a opatrnost ohledně jaderného programu. Přitom jadernou dohodu vnímali umírnění jako problematickou, ale zároveň ji navzdory problémům využívali doma k posílení svojí pozice a reformistické politiky. Trumpovo jednání nyní zpochybnilo celou reformistickou agendu prezidenta Hasana Ruháního.
O tom, že dohoda z roku 2015 není perfektní věděla i americká strana. Ale ta se snažila, míní Milaní, o to využít tohoto kompromisu k posílení umírněného politického křídla v Íránu.
Kritici říkají, že i po podepsání dohody pokračuje Írán ve svém testování balistických raket. Omylem nicméně je si myslet, že USA mohou zastavit íránské nukleární a regionální aktivity jednoduše tím, že od dohody odstoupí jednostranně. Trump by si měl uvědomit, že odmítnutí něčeho neznamená opravu nebo změnu dotyčného. A odmítnutí jaderné dohody jenom podpoří Teherán v tom, aby v těchto svých nukleárních aktivitách pokračoval.
Milaní si myslí, že Trump takto reaguje na širší regionální aktivitu Teheránu v regionu Blízkého východu, kde má například v Jemenu, Palestině a Libanonu svoje proxy síly. Jaderná dohoda na působení těchto sil nic nezměnila. To je pravda. Nicméně pomohla snížit napětí mezi USA a Íránem. Nyní se do vzájemných vztahů vrací konfrontace, což zase posílí aktivity proxy sil Íránu v rámci regionu.
Zkrátka, odstoupení od dohody je ta nejhorší možnost ze všech možností. Navzdory tomu, co Trump tvrdí, v Íránu i v USA je spousta lidí, kteří si myslí přesně toto, shrnuje Milaní.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.
Ilustrační obrázek: Autor – Spc. Dustin Biven – https://www.dvidshub.net/image/3605720/president-donald-j-trump-visits-2017-national-jamboree, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=61758880