Ekonom Jaroslav Ungerman se ve svém komentáři vrátil ke státnímu rozpočtu a k otázce jeho letošního přebytku. Co s ním?
Jen se na počátku ledna při předložení zprávy o plnění státního rozpočtu za rok 2016 objevilo konečné číslo potvrzující, co už se zhruba od poloviny minulého roku rýsovalo a s přibývajícími měsíci se stávalo jistotou – totiž, že státní rozpočet po více než dvaceti letech skončí přebytkem, začaly diskuse, co s tím. Najednou jsou zde reálné peníze a neví se, co s těmi bezmála 62 miliardami přebytku dělat, Nejprve začaly debaty, zda to skutečně jsou reálné peníze. A ukázalo se, že to skutečně jsou reálné peníze, které jsou zůstatkem příslušného účtu v ČNB.
Snad proto se objevily návrhy jednou odložit tyto peníze na důchodový účet (sociální demokracie), nebo je věnovat na rozvoj venkova (lidovci).
Všichni tito navrhovatelé žijí zřejmě v představě, že tyto peníze lze prostě vzít a na něco použít, a že se to na účtech státu neprojeví.
Tak to ovšem není.
V prvé řadě bychom si měli uvědomit, že výsledek státního rozpočtu zobrazuje jen výsledek hospodaření jednoho roku – nic víc. A proto nesmíme zapomínat, že předchozích dvacet let hospodaření státu vždy končilo schodkem a tyto schodky se postupně připočítávají k těm předchozím.
Státní rozpočet zobrazuje jen hospodaření jednoho konkrétního roku. Ale stát hospodařil i v jiných letech, a to se také musí někde projevit. Představíme-li si to jako firemní hospodaření, pak hospodaření minulosti – to je rozvaha, která zachycuje i výsledek hospodaření minulých let a také další závazky. Naproti tomu výsledovka – to je hospodaření minulého roku – tedy státní rozpočet.
Proto také se na konci roku 2013 státní dluh vyšplhal až 1683 miliard Kč. V posledních letech tento dluh poklesl – na konci minulého roku na 1613 miliard Kč.
Důležitá je také jeho relativní výše. Jeho podíl na hrubém domácím produktu se zejména při výrazném vzestupu HDP v roce 2015 snížil ze 41 % na konci roku 2013 až na přibližně 34 % v minulém roce (zatím vycházíme z odhadu HDP za minulý rok a neuvažujeme výsledek hospodaření krajů, která mají své – na státním rozpočtu nezávislé – zdroje příjmů).
Jen pro srovnání – zemí, které mají takto nízký podíl dluhu vůči hrubému domácímu produktu, není mnoho. Řada vyspělých zemí EU má tento podíl blízký 100 % a i Německo, které má rozpočtové přebytky, se pohybuje nyní kolem 70 %, na které se mimo jiné dostalo z 80 % v roce 2012 právě prostřednictvím přebytků v posledních letech. USA mají tento podíl vyšší než 100 %. Vůbec tedy nehospodaří český stát špatně.
Nyní je třeba vysvětlit onen zdánlivý paradox, kdy i přes deficit státního rozpočtu v předchozích letech – 2014 a 2015 – se absolutní výše státního dluhu snižuje. Důvody jsou dva. V prvém případě jde o promítnutí výsledků hospodaření krajů, které mohou mít své hospodaření přebytkové, ale v jen v malé míře.
Druhý případ je složitější. Stát začíná v posledních letech využívat systém státní pokladny. Ten při určitém zjednodušení předpokládá, že zůstatky všech účtů, které vedou státní instituce, jsou soustředěny na jednom účtu. Přitom se ukazuje, že vedle účtů, kde by mohl být nedostatek peněz na krytí jejich výdajů, jsou také účty, které mají přebytek, který by mohl být využit právě k tomuto financování výdajů jiných účtů. Dosud to bylo tak, že tyto jednotlivé účty pak žádaly nezávisle na sobě přísun peněz, což vedlo k tomu, že si pak stát musel k jejich pokrytí půjčovat na finančním trhu formou dluhopisů.
Pokud se podaří řídit rozumně právě zůstatky jednotlivých účtů, pak v souhrnu stát může omezit půjčování na kapitálovém trhu a omezit svoji zásobu dluhopisů. To se právě v minulých letech stalo a celkový objem dluhopisů, kterými si stát půjčoval na kapitálovém trhu, se zmenšil. A pokud se zmenšil, pak se také zmenšil objem státního dluhu.
Z uvedeného je také jasné, že přebytek státního rozpočtu – možno říci, že automaticky – vstupuje do účetnictví státu a v současné době snižuje objem státního dluhu. Jinak to ani není možné.
Z toho pak také vyplývá, že je samozřejmě možné uvedený přebytek použít např. na rozvoj měst a vesnic. Ale musí být také jasné, že všechno, co se z uvedeného přebytku takto použije – opět automaticky – bude muset být financováno mimo schválený státní rozpočet, a tedy na dluh, tj. tak, že si na to stát půjčí na kapitálovém trhu.
Pouze tak – a ne jinak, stojí otázka, co s přebytkem státního rozpočtu.
O použití přebytku rozpočtu z minulého roku bude rozhodovat Poslanecká sněmovna Parlamentu – tak asi někdy v květnu, až bude projednávat státní závěrečný účet za rok 2016. Je to suverén a může se rozhodnout jakkoli. Jen je potřeba vědět, že každé její rozhodnutí, které bude spojeno s „utrácením“ tohoto přebytku, bude znamenat nárůst státního dluhu.
Měli bychom proto vědět jedno – použijeme-li přebytek rozpočtu za minulý rok na jiné účely než na úhradu státního dluhu, pak to jen povede k dalšímu růstu dluhu. Není to pravda tak atraktivní jako rozdávat nějaké „dary“ voličům ve volebním roce, ale je to rozumné řešení.