Ilona Švihlíková rozebrala vliv a roli sankcí na ekonomiku Ruské federace, přičemž upozorňuje na to, že při jejich posuzování není možné zaměňovat korelace za příčinou souvislost.

Článek se zaobírá nejprve obecnou podstatou sankcí jako stále používanějšího nástroje, následně aplikací sankcí na Ruskou federaci a odvetnými opatřeními samotné Ruské federace, včetně odhadu dopadů a kontroverze kolem aktuálních amerických extrateritoriálních sankcí.

Sankce můžeme chápat jako cílený ekonomický nástroj v situaci, kdy diplomacie selhala. Je to vlastně „něco mezi diplomacií a válkou.“ Konflikt se (prozatím) neřeší vojenskou silou.

Sankce nejvíce používají Spojené státy, značné kontroverze (viz dále) budí především tzv. extrateritoriální sankce.

Sankce mohou mít podobu stažení či omezení obchodních, finančních vztahů kvůli účelům zahraniční či bezpečností politiky. Mohou být komplexní (Kuba), nebo cílené na určité sektory, skupiny nebo i jednotlivce.

Sankce jsou chápány jako primární nástroj geo-ekonomiky a nabízejí široký rejstřík možností: zpřísnění pravidel obchodu, až k plné ekonomické blokádě, zákaz vycestování, zmražení aktiv, embargo na zbraně, kapitálová omezení, snížení zahraniční pomoci atd. [1].

Sankce jsou lidově řečeno hůl o dvou koncích, čímž je myšleno, že v určité míře zasáhnou jak toho, na koho jsou uvaleny, tak toho, kdo je uvaluje. Dopad sankcí záleží na mnoha faktorech – je to velikost zemí, jejich kapacita, možnost vytvoření koalic pro hledání náhrady atd. Sankce mohou vyvolat odvetná opatření.

Ekonomické dopady sankcí mohou být značné. Obvykle zahrnují zchudnutí obyvatelstva a technologické zaostávání. Z hledisku typu platí, že finanční sankce mívají větší dopad než sankce obchodní (které se obcházejí nelegálním obchodem). Ovšem dosažení politických cílů (tj. změna chování, změna režimu) je méně častá, až nepravděpodobná, v čemž se většina studií shoduje [2].

Sankce jsou intenzivněji využívány v posledních cca dvaceti letech. Jedním z globálních dopadů je prohloubení jevu deglobalizace, tj. spoléhání se na sebe, případně na partnery (vytváření a posilování bloků). Zároveň se mohou vytvářet nové vzorce mezinárodního obchodu a mezinárodního financování, které mohou také zahrnovat ztrátu trhů pro nadnárodní firmy. Sankce zároveň vytvářejí nové propojení mezi ekonomikou a geopolitikou. Takovéto situace mohou vyústit ve známé „když se dva hádají, třetí se směje“, vést k rozporů mezi těmi, kteří sankce uvalují (z hlediska asymetrie dopadů), nebo naopak upevnit alianci mezi postiženými [3].

Podíváme-li se nyní blíže na sankce proti Ruské federaci, je jasné, že se jedná o velký konflikt mezi velmocemi. K sankcím proti RF se zapojila EU, USA a následně například také Kanada a Japonsko. Oficiálním cílem Západu je změnit politiku Ruska, zatímco v Rusku je jako cíl pociťována změna režimu. Je třeba také zdůraznit velkou asymetrii mezi těmi, kteří sankce uvalili – obchod EU s Ruskem byl 13x větší než obchod USA s Ruskem.

Pro analýzu dopadů sankcí je třeba zdůraznit, že korelace není kauzalita. Je obtížné oddělit dopad sankcí od dalších jevů, které probíhaly zároveň a měly na ruskou ekonomiku vliv. K nejdůležitějším patří pokles cen ropy v daném období, tj. 2014-2017.

Manévrovací prostor Ruské federace je důležitý rovněž pro posouzení nejen dopadu sankcí, ale i dalších možných strategií po zavedení a delší aplikaci sankcí (i odvetných opatření). Ruská federace disponovala relativně vysokými devizovými rezervami, takže otázka dluhové, či finanční krize nebyla na stole. Dále je potřeba zdůraznit, že výše uvedené země (Západ) netvoří světové společenství, i když si to často o sobě myslí. Ruská federace mohla využít „východního vektoru“, tedy především posilujícího partnerství s Čínou. Hledání alternativ může být navíc pro zemi z dlouhodobého hlediska prospěšné. Kritici sankcí proto Západu často vzkazují: be careful what you wish for. (neboli: dávejte si pozor na to, co si přejete).

Podíváme-li se na stručný souhrn sankčních opatření, tak počátek najdeme v březnu/dubnu 2014 ze strany výše uvedených zemí (a některých dalších). První sankce se týkaly zákazu cestování a zmrazení aktiv, posléze byly sankce rozšířeny na zákaz transakcí pro vybrané firmy jako Rosněfť či Gazprombank. V červenci téhož roku byly sankce dále rozšířeny na embargo na zbraně, na zboží a technologie dvojího užití, technologie pro vojenské účely, zavedeny kontroly na export zařízení pro ropný průmysl, omezení emise a obchodu s vybranými cennými papíry.

Ze strany EU se přidal zákaz investic na Krymu, omezení v cestovním ruchu a průzkumu ropy a zemního plynu. Sankce jsou dále prodlužovány.

Zvláštní zásah představil americký Senát, který v červnu 2017 rozhodl o nových sankcích proti Rusku, tentokrát kvůli údajnému vměšování do amerických voleb. Tyto sankce ovšem mají tzv. extrateritoriální povahu, tedy nejsou omezeny na americké subjekty. Je patrné, že cílí na energetické projekty, především Nord Stream II, a vyvolaly ze strany řady zemí EU velmi negativní reakce [4].

Německo a Rakousko americký Senát kritizovaly s tím, že USA extrateritoriálními sankcemi ohrožují energetické dodávky pro Evropu. Rakouský kancléř (tehdejší) Christian Kern a německý ministr zahraničí Sigmar Gabriel uvedli, že „energetické dodávky Evropy jsou záležitostí pro Evropu a ne pro USA. [5]“ Dále pak: „Hrozit firmám z Německa, Rakouska a dalších evropských zemí z pokut na americkém trhu, pokud se budou účastnit v projektech zemního plynu jako je Nord Stream 2 s Ruskem, nebo je financovat, zavádí velmi novou a velmi negativní kvalitu do evropsko-amerických vztahů.“[6]

Ruská federace přišla s recipročními sankcemi, které se týkaly seznamu osob (zahrnující například senátora Johna McCaina). V srpnu 2014 pak byl oznámen zákaz dovozu zemědělských komodit ze zemí, které vůči RF uvalily sankce. Je potřeba uvést, že před odvetnými opatřeními šlo do Ruska asi 10 % celkových EU exportů. Pro EU bylo Rusko z hlediska agro-sektoru druhým nejdůležitějším trhem, pro Rusko bylo EU dokonce nejdůležitější.

Ruská ekonomika byla značně zasažena poklesem cen ropy.

Na dalším obrázku vidíme vývoj ruské ekonomiky, který do určité míry je na vývoj cen ropy (a zemního plynu) navázán. Je patrná jak recese, tak její hloubka v roce 2015, v posledních měsících se již rýsuje ekonomické oživení.

Ekonomická krize, kterou si Rusko prošlo, byla spojena také s devalvací rublu, únikem kapitálu a snížení ruských devizových rezerv. Je ovšem obtížné určit, do jaké míry byly tyto negativní jevy spjaty se sankcemi a do jaké míry byly reakcí na propad ceny ropy (viz politika Saúdské Arábie, která se rozhodla „bojovat o tržní podíl a zaplavit trh levnou saúdskou ropou“. Jak víme, tato taktika neuspěla a Saúdové následně obnovili jednání v rámci OPEC a přizvali i další země, včetně Ruska, aby se zapojili do snížení těžby a pokusu navýšit cenu ropy tváří v tvář americké těžbě břidlic).

Jak vyhodnotit dopady sankcí?

Jak již bylo uvedeno, je to velice obtížné. Korelace není kauzalita, je nesnadné oddělit dopad sankcí od vývoje cen ropy, vývoje rublu atd.

Zvláštní Zpravodaj OSN, kterého cituje ruská strana uvádí, že Západ ztratil asi 100 mld. dolarů, Ruská federace kvůli sankcím asi 55 mld. dolarů, tj. 1 % HDP země. Hlavní vliv údajně tvoří západní sankce, nikoliv ruská odvetná opatření. Především byly zasaženy země EU, USA jen minimálně [7].

Analýza EU se věnuje obchodu. uvádí, že v letech 2013-2016 klesly exporty do Ruska o 20 % ročně. Komise pak uvádí, že do roku 2015 tvoří ztráta pro ekonomiky 0,7 % HDP, tj. 90 mld. eur. Obě dvě strany si našly náhrady, Rusko řešily své dovozy potravin a zemědělských komodit například přes Turecko, Srbsko a země Latinské Ameriky. Země EU byly samozřejmě postiženy různou měrou. Absolutně nejvíce Německo, relativně – vzhledem k velikosti ekonomiky – Řecko, Kypr a Chorvatsko. Došlo k poklesu obchodu nejen v sankcionovaných kategoriích [8].

Vztahy mezi EU a RF se dramaticky zhoršily.

Ruská ekonomika může definovat zatím jeden „úspěšný příběh“, který má souvislost se sankcemi, což je zemědělství a navazující potravinářský sektor. Zákaz dovozu zemědělských plodin a potravin ze zemí EU a USA povzbudil Rusko v dlouhodobě deklarovaném cíli potravinové bezpečnosti.

Jedná se o jednu z aplikací politiky importní substituce (přičemž část produkce je nadále dovážena z již uvedených zemí).

Odvetná opatření vyvolala změnu v komoditní struktuře a samozřejmě i geografické. Krátkodobě se projevil silný negativní vliv na inflaci.

Zemědělství roce 2016 předběhlo sektor zbraní a stalo se druhým největším exportním sektorem po ropě a zemním plynu. Zažívá nyní „zlaté časy“, včetně masivních investic do agrobyznysu, skleníky počínaje a hnojivy a celkovou modernizací konče. Rusko se rovněž těší z rekordní úrovně obilí a plánu značné exporty obilí (40 mil. Tun) [9].

Souhrn

Nové extrateritoriální sankce ze strany USA zřejmě energetické projekty nedokážou zastavit, ale mohou ztížit financování. A poškozují dále vztahy mezi EU a USA kvůli asymetrickým dopadům. (americká strana nijak nezakrývá, že chce, aby země EU dovážely více amerického LNG). Některé země více tlačí na zrušení sankcí (Řecko, Maďarsko), což zatím vždy narazilo na kancléřku Merkelovou.

Sankce nemají univerzální charakter a nabízejí pro RF jiné možnosti spolupráce. Rusko se obrací na Východ. Spolupracuje s Čínou řadou způsobů – energetika, infrastruktura, financování a setkává se s ní v řadě organizací od Šanghajské organizace spolupráce po BRICS. Nelze ovšem zapomínat na možnost rivality mezi oběma velmocemi, např. Číňané vnímají Rusy podstatně pozitivněji, než je tomu obráceně.

Ekonomika RF se postupně vrací k růstu. Sankce obecně nabízejí možnosti rozvoje domácích struktur (viz importní substituce). Zatím jsou viditelné úspěchy v sektoru zemědělství.

Můžeme konstatovat, že sankce jsou Západem částečně obcházeny (např. reexport potravin přes některé země Euroasijské ekonomické unie). Odpor vůči americkým sankcím se objevil tam, kde se pro některé země nachází zásadní zájem, tedy u Nord Stream II.

Sankce můžeme chápat i jako porušování pravidel WTO a dochází tak k dalšímu oslabování této multilaterální organizace.

Není jasné, kdy a jak mohou být sankce zrušeny. Vypadá to, že situace je zabetonovaná, nejvíce v USA, kdy nové sankce schválené Senátem a neochotně podepsané Trumpem zásadně omezují manévrovací prostor prezidenta. Ruská federace počítá s dlouhodobým trváním sankcí, hovoří se o dekádě.