Ilona Švihlíková se ještě vrací k plánu německého sociálního demokrata Martina Schulze ohledně “Spojených států evropských” a zasazuje ji do širšího kontextu dnešního “stavu” Evropské unie.
Schulzův výrok o tom, že buď budou země směřovat ke „Spojeným státům evropským“, nebo ať vypadnou, není pozoruhodný jen tím, že ji pronesl předseda strany, která získala svůj historicky nejhorší poválečný výsledek a není ani u moci. Jeho výrok je potřeba ocenit také v jiném smyslu: jsou to ty vzácné okamžiky, kdy se projevuje pravá podstata lidí i jevů. U Schulze tak vyplavala německá arogance v celé své „kráse“ zkombinovaná s jeho dlouhodobým pobytem v Evropském parlamentu.
Schulz zvolený 100 % hlasů svých straníků na začátku tohoto roku (škoda, že to nebylo 120 %) tak dal najevo, že jeho politický neúspěch mu nebrání v tom, aby vyhazoval druhé ze spolku, do něhož se dobrovolně rozhodli vstoupit.
O dnešní situaci v EU to vypovídá hodně. Nejde už totiž moc o to zvítězit u voličů, ale o to „mít ty správné názory.“
Není žádné tajemství, že evropské elity již delší dobu dávají najevo své znepokojení, protože některé země takříkajíc „volí blbě.“ Týká se to především takzvaného Východu, který získal podobu fackovacího panáka.
V rámci faktů je nutno podotknout, že volí „blbě“ i jiní – třeba takoví Rakušané, ale protože to jsou tak nějak napůl Němci, není vhodné o tom moc mluvit. Je zejména potřeba hlasitě mluvit o Maďarech a Polácích, případně Češích a Slovácích.
Psát o rasismu Britů právě vůči Polákům či nám Čechům je nevhodné – koneckonců Emmanuel Macron ví, že právě Poláci a další levná verbež z Východu „si dělá z EU supermarket.“ Stejně tak je v EU plné těch nejvyšších hodnot s demokracií na prvním místě nevhodné hovořit o tom, jak španělský premiér nechal brutálně zmlátit vlastní občany a zavřít jejich představitele. A už naprosto nevhodné by bylo kritizovat zemi, která si z výjimečného stavu udělala tak nějak běžné provozní opatření.
Je ale jasné, jak ví i takový předseda Evropské komise, že se i Brexitem „otevřelo okno“ pro hluboké a zásadní reformy. Reformy musejí zaručit, aby vše zůstalo při starém, především, co se mocenských poměrů týká, ale zavřela se huba těm, u nichž ještě nebylo stoprocentně dokázáno, že jsou Putinovi agenti, protože si dovolují EU kritizovat.
A v tomto ohledu se Martin Schulz držel ještě příliš zpátky. Dovoluji si proto předestřít několik návrhů, jak učinit EU ještě progresivnější, ještě demokratičtější, než je tomu dnes.
Volby se ukazují být čím dál problematičtější. Lidé čtou fake news (rozuměj odmítají oficiální propagandu, protože je v rozporu s jejich sociální zkušeností), volí „blbé“ strany, a nemají doma na zdi fotku Junckera. To se nemůže dát tolerovat, v rámci modernizace EU je potřeba zachránit občany před sebou samými.
Bude potřeba sestavit seznam stran, které smějí kandidovat na národní úrovni – budou to ty, které uznávají evropské hodnoty. V Bruselu se sestaví speciální komise, která bude rozhodovat, které strany to jsou. Protože budou jedna od druhé nerozeznatelné, není potřeba chodit k volbám a zbytečně utrácet. Volba vlád jednotlivých zemí se bude provádět losem, přičemž ovšem budou stanoveny kvóty na nejrůznější menšiny: etnické a samozřejmě sexuální. Vláda, která nesplní od úředního stolu dané kvóty, bude žalována u Evropského soudního dvora a bude platit pokuty, dokud nesplní ty pravé evropské hodnoty.
Losování budou provádět Donald Tusk a Jean-Claude Juncker, kteří k tomu mají oba dva vynikající kvalifikaci. Díky jejich losu se legitimita celé progresivní EU dramaticky zvýší. Tusk jako člověk, který doma prohrál volby a celou svou politikou vytvořil živnou půdou pro nástup a popularitu Práva a spravedlnosti, aby se následně zrecykloval na vyšší pozici v EU, je krásným příkladem toho, jak demokracie a volba lidu jen obtěžuje. Juncker s věrným kamarádem Tullamore Dew reprezentuje vzhledem ke své politice bývalého lucemburského premiéra, etalon morálky a těch pravých evropských hodnot.
Na úrovni Evropského parlamentu je potřeba rozpracovat návrh francouzského prezidenta Macrona. Jak víme, ten odmítá kandidátky na bázi jednotlivých zemí, ale chce kandidátní listiny tzv. celoevropské. Můžeme na rovinu říci, že v progresivní EU by směli kandidovat jen Němci a Francouzi /na ty ostatní stejně není spoleh, stačí se podívat na Italy, Španěly a jejich ekonomiku, že/. Tím, že bude evropský lid vybírat z kandidátky lidí, které nezná, jejichž řeči nerozumí a které v životě neviděl, se jistě podaří utlumit zhoubný nacionalismus a posílit lásku k Evropě!
Práce je tedy hodně a je potřeba si pospíšit, dokud se EU může pochlubit takovými „progresivci“ jako je Macron a Schulz.