Budoucnost dovozů ropy a plynu pro rostoucí ekonomiky v Asii může vést podél severního pobřeží Ruska a USA. Obejde se tak bezpečnostně citlivý Malacký průliv, Jihočínské moře a nakonec i Blízký východ.
Severní mořská cesta jako tranzitní cesta pro dovozy ropy a plynu by mohla pomoci vyřešit bezpečnostní situaci v Malackém průlivu mezi Indonésii a Malajsii, napsal Doug Tsaruoka na stránkách novin Asia Times.
Malacký průliv je jedním z bezpečnostních bolehlavů Asie a od konce druhé světové války je to potenciální bod zablokování transportů ropy. Čína tudy dováží více než 50 % svých importů, Japonsko dokonce 90 % a Jižní Korea kolem 80 %. Nepřátelské námořnictvo by mohlo potenciálně tuto cestu zablokovat a paralyzovat tak nepřítele a jeho hospodářství.
Průliv je nejkratší v oblasti kolem Singapuru, kde se jedná jenom o 2,7 km délky. Hned za průlivem u Homuzu se jedná o druhý strategicky citlivý bod pro námořní tranzit ropy. Peking si už dlouhou dobu uvědomuje tuto Achillovu patu, podobně jako Soul a Tokio. To je také důvodem, proč Čína buduje námořní základnu v Jihočínském moři a posílá svoje ponorky do Indického oceánu. Jde o to mít svoje vojenské jednotky blíže jako formu odstrašení potenciálního nepřítele.
Globální oteplení mění hru?
Někteří analytici ale nyní mluví o tom, že napětí v této oblasti může pomoci zmírnit tání v Severním ledovém oceánu a v oblasti Severní mořské cesty podél severního pobřeží Ruska a USA. Tudy by mohly plout tankery z oblastí jako je Rusko, Norsko, Grónsko a Kanada. A také z Aljašky. Všechno díky globálnímu oteplení.
Tato trasa podle názoru Rockforda Weitze, experta na Arktidu, může pomoci vyřešit bezpečností problém Malackého průlivu jak pro Čínu, tak pro Japonsko a Jižní Koreu.
K takovému tranzitnímu obratu dojde během následující 10 až 15 let, tedy postupně. Půjde to ruku v ruce s nárůstem dovozů ropy a plynu do Číny a do jiných asijských zemí. Určitým rizikem je Beringův průliv, který by mohly narušit Spojené státy, ale riskovaly by tak, že si rozhněvají Rusko.
Arktická ropa a plyn
Vědci také tvrdí, že největší zásoby plynu a také ropy jsou právě v oblasti Arktidy. Podle odhadů amerického geologického přehledu jde o asi 90 miliard barelů ropy a 1,7 trilionu kubíků plynu. Weitz k tomu ale dodává, že naleziště v Grónsku mohou dokonce předčit dosavadní odhady. To by pak znamenalo dokonce obrat – ropa a plyn by se dovážely právě přes Severní námořní cestu a už ne tak moc přes Malacký průliv, kde se jedná o ropu a plyn vesměs z regionu Blízkého východu.
Podle Weizte v případě Grónska platí, že ropa tam je a je jen otázkou to o kolik ropy se jedná, a to proto, že oblast Arktidy je relativně málo prozkoumaná.
Rusko počítá s tím, že arktické území, na které si činí nárok, může mít asi 586 miliard barelů ropy. Nejde ale o ověřené číslo.
Jsou to pak další tranzitní možnosti: díky Severní mořské cestě by mohlo dojít k tomu, že nebude třeba stavby náročných plynovodů a ropovodů přes tundru. K transportu se dají využít velké řeky na Sibiři. Skutečnost, že ruské řeky na Sibiři plynou severním směrem umožní transporty do místních přístavů a odtud pak dále po moři.
Dá se tak ušetřit asi 40 % námořní délky a 20 % dopravních nákladů v případě, když by Severní mořská cesta spojila Severní Evropu s Čínou, Tajwanem, Jižní Koreou a Japonskem ve srovnání se Suezskou cestou prostřednictvím Blízkého východu. V srovnání s Perským zálivem se jedná o menší ale srovnatelné ušetření vzdálenosti.
Podle dat z ruského výzkumu Arktidy a Antarktidy bylo moře nyní v oblasti Severní mořské cesty rozmrzlé mezi červencem a zářím 2017. Pro hromadné dovozce bude ovšem možné využívat cestu stále více i v zimě. Tankery, které jsou schopny plout i v oblasti zamrzlého moře, už se staví.
Čína projevila zájem o ruské snahy o energetickou politiku v Arktidě. Čínské státní ropné firmy a banky investovaly na 27 miliard dolarů do Jamal LNG zařízení na Sibiři. 54 % produkce tohoto zařízení směřuje do Číny. Další čínské peníze směřují do dalšího projektu LNG zařízení v Rusku, které bude větší než Jamal. Státní dokumenty čínské strany ukazují na zvýšený zájem země o arktickou ropu a plyn.
Rizikem je ekologie
Ovšem obrácenou mincí Severní mořské cesty je možnost ekologické havárie, tj. rozlití ropy do moře či ropné skvrny. Problémem je nízká možnost zásahu a pomoci v případě takové havárie. V jejím případě by se jednalo o katastrofu přesahující tu, kterou zažil Mexický záliv v roce 2010 díky ropné skvrně British Petroleum. Tehdy se do moře vylilo na 130 milionů galonů ropy a stala se škoda v hodnotě 17 miliard dolarů.
Dalším rizikem znečištění jsou ropné vrty v této oblasti. Asi 84 % nalezišť ropy v arktických oblastech jsou totiž na moři. V roce 2013 Arktická rada, mezivládní organizace celkem 8 států v oblasti, legálně signatáře zavázala ke spolupráci v případě ropných skvrn. Nicméně kritikové tvrdí, že to nestačí také díky nedostatku místní infrastruktury, informací a také připravenosti takovému problému čelit.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.