Turecko je stále aktivnějších v řadě zemích Blízkého východu a Afriky, a to ekonomicky a také vojensky. Pro mnohé v regionu jde o oživení Osmanské říše, ke které se prezident Erdogan hlásí.
Rostoucí rozmístění jednotek Ankary a její iniciativy na Blízkém východě a Africe jsou zároveň vítány i obávány, píše pro list Asia Times Jonathan Gorvett.
V Dauhá je na samolepkách, v Mogadišu zase na velkých plakátech. Turecký prezident Erdogan si užívá v některých zemích Blízkého východu a Afriky velkou popularitu.
Podařilo se mu to i s nárůstem množství vojenských základen země mimo Turecko. Turecké jednotky jsou v Kataru a Somálsku, turecké lodě plují kolem Adenského zálivu. Údaje ze Súdánu a Džibuti ukazují, že možná i zde budou brzy hostit turecké vojáky.
Turecko zdůrazňuje, že za tímto navýšením jsou jen mírové úmysly. Ale v regionu, který takové rozmístění jednotek zažil naposledy od předchůdce Turecka – Osmanské říše – není takový návrat vždy vítán.
Arabský svět nebude veden ani z Teheránu, ani z Ankary, zdůraznil ministr zahraničních věcí Spojených arabských emirátů. Varoval také před velkými regionálními ambicemi obou zemí.
Někteří totiž skutečně v těchto krocích vidí neo-osmanské obklíčení. Jiní říkají, že jde o vyjádření dlouhodobého tureckého hledání nových trhů v Perském zálivu a Africe, i když tato expanze poháněnou ekonomikou jde ruku v ruce s příležitostmi, které nabízejí regionální roztržky a globální změny. Turecko se v novém světě stává aktivnější a přebírá iniciativu.
Turecké jednotky v zahraničí
V řadě zemí rostou obavy z tureckých záměrů. Například, když Saúdové, Spojené arabské emiráty, Bahrajn a Egypt – arabské kvarteto – uvalily blokádu na Katar, do hry vstoupila Ankara a začala ho hájit. Jednotka o síle 3000 mužů bude umístěna na jih od katarského hlavního města, spolu s námořními a vzdušnými jednotkami.
Na arabském poloostrově v Somálsku bylo umístěno asi 200 tureckých vojáků do nového táboru v Mogadišu. Cvičí somálské jednotky tak, aby mohly bojovat proti džihádistům. Velvyslanec Džibuti v Turecku uvedl, že možné kroky Turecka k vytvoření vojenské základy v zemi by byly vítány. Již nyní se turecké námořnictvo zapojuje do boje proti pirátům, podobně jako Francie, US nebo Čína.
Erdogan také navštívil Súdán, což skončilo dohodou o stavbě přístavu, kterou budou financovat Katařané – na místě staré osmanské námořní základy. Turecký prezident sice popřel vojenský zájem o ostrov, ale přesto byla podepsána řada smluv vojenské i civilní spolupráce.
Domácí Erdoganovy výroky obavy v Káhiře, Rijádu apod. neuklidnily. Turecký prezident například prohlásil, že turecká republika je „pokračování Osmanské říše“ a že se sice změnily hranice a forma vlády, ale „esence je stejná, duše je stejná a dokonce i mnoho institucí je stejných.“ Ale za všemi těmi řečmi o oživení Osmanské říše, možná jsou za tím praktičtější obavy.
Katarská krize jako příležitost
Turecko možná vnímá krizi Kataru jako příležitost. Je to vidět na hromadě dohod Turecka s Katarem. Například Katar posvětil investice za 19 mld. dolarů v Turecku. Blokáda znamenala též, že se uzavřely tradiční zdroje dovozů ze Saúdské Arábie. Turecko si pospíšilo vyplnit mezeru, takže Dauhá je teď plná tureckého zboží. A rostou stavební zakázky – které byly s vděčností předány tureckým firmám.
Somálsko si je s Tureckem blízké už dlouho. Turecko dodalo hodně humanitární pomoci a také pomohlo s investicemi do základní infrastruktury. Turecko prý dokonce vidí Somálsko jako „bratrský stát“ se zvláštní vazbou. Vojenská účast je spíše symbolická.
Vztahy se Somálskem jsou výstupem posílení politiky Turecka směrem k Africe. Země hledala v krizi nové trhy a také musela vzít v úvahu pokažené vztahy Turecka s jeho hlavním trhem – Evropou.
Vojenské základy, pokud k nim vůbec dojde, budou skutečně symbolické. Turecko není tak bohaté a už bojuje v Sýrii, není tu moc nadšení posílat další jednotky do zahraničí. Turecko prostě nemá globální kapacitu.
Ale arabské kvarteto zůstává opatrné a podezřívavé. Do sporu přilil ohně ministr zahraničí Spojených emirátů, když tweetoval o masakru v Medině za první světové války. To ukázalo, jak citlivá je otázka Osmanské říše. Ti, kteří vyplenili město, to jsou prý Erdoganovi předci.
Turecký prezident na to reagoval, že ministr emirátů je „rozmazlený ropou a rozmazlený penězi.“
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.