Gruzínci využívají bezvízového režimu s EU a odcházejí ze země. Část jich žádá o azyl, další část je v EU nelegálně a věnuje se mimo jiné kriminálním aktivitám. Hlavní příčinou je hospodářská situace v Gruzii.
Euforie ohledně bezvízového cestovního režimu občanů Gruzie se může lehce zvrátit v hlubokou politickou depresi, píše komentář ruského deníku Rosbalt. Gruzínci totiž směřují do EU a vrhají se do „civilizovaného světa“ v takovém počtu a s takovými plány, že vzniká otázka, zda by tento most neměl být uzavřen. Brusel si ostatně v rámci bezvízového styku s Gruzií vymínil, že tento režim může být v případě problémů zrušen.
Bezvízový styk Gruzie a EU má spíše symbolický charakter. Je omezený na 180 dní v roce, které jsou rozděleny do dvou částí, a nedává občanům Gruzie právo získat v EU práci. Do Schengenského prostoru je vstup omezený tím, že občané musejí mít dostatečné finanční prostředky, zaplacenou zpáteční cestu a rezervaci v hotelu či pozvání. Musejí se prokázat sumou 50 euro na den, bez ohledu na náklady za ubytování a zdravotní pojištění.
“Historická událost”
Když země v březnu minulého roku dostala bezvízový režim, její vláda to nazvala „historickou událostí“ a slavila spolu s národem. Oslavy lidu jsou celkem pochopitelné: v zemi je totální nezaměstnanost, drahota a také chudoba. Proto se značná část Gruzínců vydávala do EU, kde požadovala azyl či hledala nějakou práci.
Hlavní zájem přitom gruzínští imigranti mají o Německo. Podle oficiálních údajů zde od září 2017 do ledna 2018 požádalo o azyl celkem 2300 lidí, přičemž je možné sledovat vzrůstající tendenci. V lednu už o azyl žádalo 745 Gruzínců. Není pak jasné, kolik dalších lidí v Německu zůstalo bez povolení, nelegálně. Asi se nejedná o malé číslo, když Německo začalo mluvit o možnosti bezvízový styk zastavit.
Nejde jenom o nárůst počtu žadatelů o azyl. Jde také o kriminální aktivity Gruzínců v Německu i dalších zemích Evropské unie.
Během platnosti bezvízového režimu EU – Gruzie do EU vycestovalo kolem 230 tisíc Gruzínců. Samozřejmě, že většina z nich v Evropě ani nekradla, ani nezůstala nelegálně. Nicméně fakta jsou fakta. Za minulý rok se počet žadatelů o azyl z Gruzie zvýšil o 35 %, to je oficiální číslo. Neoficiální dokonce mluví o 50 %. Evropské úřady jsou toho mínění, že tu nejsou oprávněné důvody pro poskytování azylu, nemožnost vyjít finančně se jako důvod nepočítá. Například jen v roce 2017 Švédsko odmítlo kolem jednoho tisíce gruzínských žadatelů. Mluvilo se o tom, že největší šance mají Gruzínci na Islandu, takže tam začali jezdit – ale i Reykjavík upozornil, že to nebude tolerovat. Přesto Gruzíni dál odjíždějí do EU, dokonce i do těch nejchudších zemí Unie.
Vládá hledá řešení
Co s tím a kdo za to může? To jsou pro současnou gruzínskou vládu, která bezvízový režim prohlašovala za jeden z hlavních úspěchů své politiky v roce 2017, hlavní otázky. Pokud dojde k uzavření Schengenu, budou se Gruzínci cítit podvedení a zklamaní. Už nyní se podle výzkumů snižuje počet lidí, kteří podporují vstup do EU a do NATO. EU je také kritizována za to, že přináší „zvrácenou evropskou morálku“, která je proti pravoslaví a křesťanské mravnosti vůbec.
Ovšemže protizápadní povstání nebo rusofilie, která se může projevovat jen latentně, nyní Gruzii nehrozí. Vláda projednala otázku striktnějších zákonů ohledně narušení bezvízového režimu s EU a slíbila evropským partnerům, že bude více bojovat s kriminalitou. Obecně pak vláda prohlašuje, že bezvízový režim s EU je nutné udržet.
Zároveň s tím se současná gruzínská vláda snaží dobře prodávat „evropskou pohádku“. EU nyní ve své zprávě pochválila pokrok Gruzie v oblasti asociace s EU a zdůraznila právě otázku bezvízového režimu jako jeden z cílů dosažených na cestě sbližování s EU.
Na otázku „kdo za to může“ odpovídá deník Rosbalt, že vinna je právě vláda země, která dovedla národ do stavu, kdy je ochoten brát černou práci v EU nebo tu žádat o azyl. V Gruzii totiž chybí nejen pracovní místa, ale také základní sociální ochrana obyvatelstva. Lidé nemají možnosti se léčit nebo nakrmit vlastní rodinu.
Tím pádem je zastavení procesu migrace nemožné. Nepůjde to ani pokutami za to, že se lidé nevrátí, a ani jinými způsoby, dokud v zemi nebude fungovat ekonomika a nebude mít stabilní střední třídu. Zrušení bezvízového režimu pak poškodí i ty, kdo nezamýšleli v EU žádat o azyl či se tu věnovat kriminálním aktivitám.
Gruzie má dnes asi čtvrtinu obyvatelstva, kterou lze považovat za střední třídu. Té je pak neustále opakováno, že je oprávněnou součástí evropské rodiny. Jenže tato „evropská rodina“ nechce nyní s touto „součástí“ žít pod jednou střechou, uzavírá komentář Andreje Nikolajeva pro deník Rosbalt.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.