Vyjednávání dohody NAFTA stagnuje. Ukazuje se, že je to taktika, která zřejmě podporuje Trumpovy agresivní pro-investiční plány.
USA, Kanada a Mexiko už jsou v sedmém kole, v němž se znovu vyjednává dohoda NAFTA. A objevuje se otázka: proč už to Trump neukončil? O posunech ve vyjednávání dohody napsal vlivný web POLITICO.
Prezident se svou nenávistí k dohodě NAFTA netajil, během kampaně uvedl, že je „to nejhorší dohoda v historii.“ V dubnu minulého roku ji skoro zničil, ale na poslední chvíli ho prý přemluvil kanadský premiér a mexický prezident. Vyjednávání se vlečou – deadline už prošla, bez pokroku, Trump hrozil odchodem. A v lednu v Montrealu avizovali kanadští zástupci, že jsou si jistí, že Trump USA z dohody stáhne.
I hlavní prezidentův vyjednavač přiznal, že jednání postupuje jen velmi pomalu. Pro Wall Street Journal prezident uvedl, že před mexickými červencovými volbami se těžko nová dohoda vyjedná. A zdůraznil, že „není spěch.“ Je tedy možné, že jednání se povlečou až do roku 2019. Je možné, že Trump je pod tlakem republikánů, kteří jsou pro obchod. Stáhnout zemi z NAFTA by ve straně nebylo přijato pozitivně a také by to rozhodilo finanční trhy.
Nejistota kolem dohody je dobrá pro byznys
Je zde i další možný výklad. Ukazuje se totiž, že nejistota ohledně budoucího osudu NAFTA Trumpovi nahrává. Může to být systémová – američtí obchodní partneři by řekli, že predátorská – strategie jak dostat investice do USA.
Byznysmeni to potvrzují. Dokud nebude jasné, jaká nová pravidla bude NAFTA mít, jdou na jistotu. A budou investovat spíše v USA, než v Kanadě či Mexiku. Kdyby se pravidla změnila, pak budou mít jistotu, že nebudou mimo ten největší trh.
Příkladem je rozhodnutí firmy Fiat Chrysler přesunout výrobu části vozidel z Mexika do Michiganu, tím se v USA vytvoří asi 2500 pracovních míst. Kdyby se pravidla změnila, na vozidla vyrobená v Mexiku by mohlo být v USA uvaleno 25 % dovozní clo. Když se produkce přesune do Michiganu, tak to nehrozí.
Obchodní nejistota nemusí být jediný motiv, proč přesunout investice. Ale administrativa připravuje pro investory i cukrátka.
Je tu daňový zákon, který snižuje daň pro korporace z 35 na 21 % – a USA se rázem přemístily z postavení země s nejvyšší mezní sazbou pro korporace mezi země se sazbou nejnižší. A jsou tu i další pobídky, které by mohly znamenat vyšší atraktivitu USA pro zpracovatelské závody. Administrativa jde také cestou agresivní deregulace, například v oblasti čisté energie, ale třeba i plateb za přesčasy či bezpečnost pracovního místa.
Silný nebo slabí dolar?
Snad nejvýraznější je prvek politiky dolaru. S příležitostnými odchylkami USA prosazovaly politiku silného dolaru. Silný dolar byl vnímán jako prvek mezinárodní finanční stability, jako brzdič inflace. Ale v Davosu ministr financí Mnuchin jasně řekl, že tato politika je opouštěna. Slabý dolar je prý pro USA dobrý, co se týče obchodu…. Další způsob jak učinit z USA lokalitu atraktivní pro investice.
Všechno to je soubor agresivních pro-investičních politik. Vzkaz pro byznys je jasný: na jedné straně rizika a nebezpečí investování mimo USA a na druhé velké pobídky pro investování v USA.
Trump tyto záměry dával najevo od začátku. I během své volební kampaně řekl, že obchodní politiky mají sloužit jedinému cíli – učinit z Ameriky to nejlepší místo na světě pro zahájení podnikání, pro najímání pracovníků a otevření továren.
I politicky je nejistota pro Trumpa příznivá. Když se z NAFTA stáhne, naštve republikány i trhy. Ale když dosáhne dohody, pak i v Kongresu se z kritika musí stát přívrženec nového uspořádání. Demokraté budou bezesporu nové ujednání považovat za neadekvátní. Dlouhé vyjednávání, během něhož bude tvrdit, že dál bojuje za lepší dohodu, vypadá zdaleka nejlépe.
Rizika odvety
Tato strategie ovšem riskuje odvetu. Už nyní USA čelí záplavě stížnosti kvůli agresivnímu použití antidumpingových pravidel, aby mohly uvalit nová cla na dovozy. Americká administrativa by tak mohla podkopat svou vlastní snahu. Ministerstvo obchodu přišlo s návrhy nových plošných cel na ocel a hliník a na pomoc si vzalo obskurní zákon z roku 1962, aby mohlo tvrdit, že dovozy poškozují průmyslovou základnu USA a ohrožují tím národní bezpečnost. Ale ocel je zásadní pro výrobce aut, i hliník je stále populárnější. Nová omezení zvýší pro domácí výrobce náklady, které mohou být vyšší, než to, co jako úlevu nabídla Trumpova administrativa. K těm, co by ztráceli, by mohli patřit i výrobci stavebních zařízení (Caterpillar), loďaři či ropný průmysl.
Ale ani protahovaná vyjednávání nemohou jít donekonečna. V určitém bodě buď prezident politicky a ekonomicky zaplatí za stažení země z NAFTA, nebo akceptuje kompromisní dohodu, kterou bude muset prodat, pokud bude usilovat o znovuzvolení. Ani jeden výběr se Trumpovi líbit nebude.
Prozatím je ovšem Trump ve hře. Očekávejte, že ji bude hrát tak dlouho, jak jen bude moci.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.