Přečetli jsme: Švédský profesor politických věd Bo Rothstein vidí příčiny pro zvolení Donalda Trumpa v tom, jak obyčejní lidé vnímají korupci a kvalitu vládnutí ve vztahu k politickému programu liberální levice, který se zaměřil na problémy menšin. Politika identity na levici a pocit bílé dělnické třídy, že byli necháni na okraji, pak vedly k úspěchu Trumpovy “korupční” rétoriky.
“Možná nejpřekvapivější politický vývoj během poslední dekády je, že rostoucí nerovnost v téměř všech kapitalistických tržních společnost se nepromítla ve více hlasů pro levici. Obzvláště vypovídající je politický úspěch Donalda Trumpa a to, proč ho volila tak velká část americké pracující třídy. V zemi s obrovskou a zvyšující se ekonomickou nerovností, proč by ho měli podporovat lidé, kteří nepochybně z jeho politik ekonomicky ztratí?”, píše pro webové stránky Social Europe Bo Rothstein.
Otázkou podle něj potom je, proč Trumpova anti-establishmentová politiky a program, který byl postavený na snížení daní pro superbohaté a zároveň omezení systému zdravotní péče natolik uspěl?
Rothstein píše, že jednou z odpovědí je téma kvality vlády, kterou podle jeho názoru levice často zanedbává, a to konkrétně to, jak lidé vnímají její kvalitu. Lidé totiž při rozhodování neberou v úvahu jenom konkrétního politika, ale také to, jak jsou spokojení a jak vnímají fungování vládních institucí.
“V několika ročních průzkumech Gallup vykázal, že do roku 2010, mezi 73 až 79 % Američanů souhlasilo s tím, že ‘korupce je rozšířená po celé vládě v této zemi.” Tato ohromující čísla nejsou v žádném případě unikátní, ale existují velké rozdíly mezi zeměmi, od Řecka s 99 % po 26% v Dánsku. Více než deset měsíců před volbami, jejichž výsledkem byl prezident Trump, napsal ředitel Gallupu, Jim Clifton:
‘Pohled, že je ve vládě rozšířená korupce může být symptom odtažení se voličů a rozčílení. Nebo to může být příčina – nevíme to. Ale je velmi možné, že to je velký, tmavý mrak, který visí nad pokrokem této země. A může dokonce i podněcovat vzestup, nepravděpodobného, netradičního vedoucího republikánského kandidáta na prezidenta, Donalda Trumpa.'”
Trumpova korupční rétorika
Rothstein je toho názoru, že tato slova už před rokem ukazovala na to, že jejich autor byl na stopě něčeho důležitého. Dá se velmi dobře zdokumentovat to, jak Trump během svojí volební kampaně obviňoval politickou elitu ve Washingtonu a především svou oponentku Hillary Clintonovou z různých forem velmi vážného zneužití veřejného úřadu. Trump tak obvinil H. Clintonovou například z toho, že “provozovala ministerstvo zahraničí jako svůj osobní hedgeový fond, dělala laskavosti pro represivní režimy a mnoho další, výměnou za peníze. Ona bohatne tím, že vy chudnete.” Nebo jindy, že “Hillary Clintonová je asi nejzkorumpovanější osobou, která se kdy ucházela o funkci prezidenta USA… ona zdokonalila politiku osobního zisku a zlodějny.”
Vedle toho, jak Rothstein dodává, jsou tu výzkumy, které ukazují na to, že důvody pro Trumpovo neočekávané vítězství byla “jeho schopnost získat masivní podporu od historicky silné bašty Demokratů – tedy nízko vzdělané bílé pracující třídy.”
Na druhou stranu bude podle Rothsteina platit, že právě tato skupina bude nejvíce postižená ztrátami z politiky Donalda Trumpa v úřadě. “Mnozí by řekli, že rasa a imigrace určily volby, ale to může být jen část vysvětlení, protože v mnoha oblastech, kde Trump získal většinu hlasů bílé pracující třídy je jen málo imigrantů a žádná významná multi-etnická populace.”, dodává Rothstein.
“Korupce má řadu forem, od té řekněme “drobné” až do “značné.” Proč právě ta poslední rezonovala s velkou části voličů v těchto volbách není těžké vysvětlit. Množství soukromých peněz, které tečou a ovládají politiku po rozhodnutí Amerického nejvyššího soudu v roce 2010 spolu s explozí lobbingu je dostatečnou municí pro ty, kteří chtějí argumentovat, že systém je ‘zmanipulovaný’. Nicméně vzhledem k Trumpovým obrovským obchodním zájmům je zde jen málo, co by mělo hovořit pro něj jako pro vhodného kandidáta k vyčištění tohoto systému.” K tomu je třeba dodat, že jenom 7 % Američanů má osobní zkušenost s požadavkem úplatku od veřejného úředníka. To ukazuje na to, že, jak Rothstein píše, “se musíme podívat jinam, abychom pochopili, proč jeho apel na záležitosti související s korupcí docílil tak efektivně mobilizaci bílé pracující třídy.”
Přestože korupce je poměrně obtížný pojem odborně, výzkumy překvapivě odhalují to, co si pod korupcí představují0 ‘obyčejní lidé”, a to je mnohem více než úplatky. Jsou to, jak Rothstein upozorňuje, různé formy zvýhodňování a protěžování, ve kterém nemusí jít o peníze. Může jít o věci jako je přístup do školy, získání stavebního povolení či veřejné zakázky. V řadě těchto případů lidé cítí, že rozhodnutí nebyla nestranná a nebylo založeno na jasných pravidlech jako je například zásluha.
To, co se počítá je vnímání
“Můj argument je, že vnímání korupce jako protěžování možná způsobilo Trumpa jako prezidenta. Zaprvé, jeden z nejpřekvapivějších údajů, na které jsem narazil, je, že většina bílých Američanů vnímá diskriminaci bílých jako větší problém než diskriminaci černých či Hispánců. A jak já to vidím, nemá to moc co do činění s realitou, ale když se lidé rozhodují, koho volit, pak to, co se počítá, je vnímání.”
Jak už argumentoval Mark Lilla bylo mnoho politik liberální levice ve Spojených státech, a to včetně programu Hillery Clintonové, soustředěno na “politiku identity”. To v praxi znamená politiky, které se zaměřují na menšiny nebo ženy, na pozitivní diskriminace, kvóty pro pracovní místa nebo na vzdělávání. “Místo toho, aby se zaměřili na univerzální programy pro všechny, nebo pro široký segment populace, Demokraté a Clintonová reprezentovali politiku, vnímanou bílou mužskou pracující třídou jako protěžování (“korupci”) menšinových skupin.”
Podle profesora politických věd Bo Rothsteina je také skutečností, že podobné programy, které se zaměřují právě na menšiny často čelí nebo s sebou nesou podezření z nekalých praktik. Naopak, jak dodal, “univerzální, plošné programy, které byly kdysi typickým znakem úspěšných levicových politik tímto problémem obvykle netrpí.”
Byla to tedy podle Rothsteinova názoru právě “politika identity”, která byla vnímaná jako protěžování, co vedlo k úspěchu Trumpovy volební kampaně a její “korupční strategie”. “Mark Lilla”, píše Rothstein na závěr, “to vyjádřil správně, když napsal: ‘V posledních letech se americký liberalismus posunul do svého druhu morální paniky ohledně rasové, genderové a sexuální identity a deformoval poselství liberalismu, a zabránil mu stát se sjednocující silou schopnou vládnout… Jestli chcete v Americe zmiňovat skupiny, tak raději zmiňte všechny. Když to neuděláte, ti, které vynecháte, si toho všimnou a budou se cítit vyloučení.’”