Jen 3 % hlasů. Tolik dostali tři kandidáti, které je možné vidět jako pravicové a liberální politiky. Proč je tomu tak, když ruští analytici hovoří o 15 až 20 % volebního potenciálu pro liberální strany v Rusku?
O situaci liberálů v Rusku po prezidentských volbách píše komentář internetového deníku Gazeta.ru.
V Rusku existuje hypotéza, že liberální elektorát tvoří nějakých 15 až 20 % voličů. Jenže liberálním kandidátům ve volbách se takovou hypotézu nedaří potvrdit. Už skoro 15 let v ruském parlamentě chybějí jakékoliv pravicové strany. Tehdy propadlo Jabloko a Svaz pravých sil. Od té doby ruští liberálové vykazují ve volbách poměrně velmi slabou podporu, která je na hony daleko od toho, co si myslí ruští političtí analytici ohledně oněch 15 až 20 %.
Prezidentské volby nyní ukázaly velmi nízké procento hlasů pro kandidáty, které lze považovat za pravicové, i pro ty, kdo se definují jako liberálové. Za klasickou ruskou pravicovou političkou lze považovat Ksenii Sobčakovou, dceru známého demokratického politika 90. let (a Putinova mentora – pozn. redakce), bohatou a úspěšnou ženu, která podporuje evropský rozvoj země. V případě Grigorije Javlinského není situace až tak jasná. Jabloko bezpochyby podporuje liberální hodnoty, jako je svoboda slova nebo obrana demokracie, ale v sociální oblasti je to spíše sociálně-demokratické strana. Tedy, Jabloko je strana spíše levicová a i Javlinskij sám ve své rétorice oslovoval často chudé a ponížené.
Boris Titov byl třetí z „liberální“ řady kandidátů na prezidenta, podobá se pravičákovi tím, že je to byznysmen, obránce práv podnikatelů, ale s jedním důležitým detailem: sám Titov odmítá, že by byl liberál a jeho program Strategie růstu se opravdu odklání od pravicových receptů. Místy hodně.
Nicméně všichni tito kandidáti byli vždy více či méně považováni za liberály nebo pravičáky. Jejich hlavním rysem byl důraz na ekonomiku – u Sobčakové byl menší, ale u Javlinského i Titova výrazný. Prosazovali zmenšení vlivu státu na ekonomiku a hlásali pro Rusko evropskou volbu, jak politicky, tak také hodnotově, rovněž pak v ekonomice.
Všichni tito tři kandidáti se tak jeví jako podmíneční liberálové a všichni tři dohromady získali ve volbách 3 % z oněch analytiky slibovaných 20 %.
Proč liberálové v Rusku nezískávají podporu?
Jejich výsledky byly nevýrazné i ve velkých městech, dokonce v metropolích, které se tradičně počítají mezi bašty pravicových zapadniků. Proč je to tak? Je myšlenka „liberála“ v Rusku překonána?
Nikoliv. Nicméně jsou zde problémy různých typů politiků pravicového ražení. Na prvním místě – samotné slovo získalo v očích velké části ruských voličů negativní kontext, a to dokonce mezi potenciálními pravičáky.
Dále, na místě druhém, pravicový volič v Rusku je nestálý a je naladěn proti současné vládě. Pokud ale vidí, že šance na vítězství či alespoň slušný volební výsledek jsou malé, neztrácí volbou čas.
Na třetím místě – výběr vlastních kandidátů je mírně řečeno kontroverzní. Například Ksenia Sobčaková se líbí všem, ale jen málokdo si dovede představit moderátorku televizní show Dům-2 jako prezidentku. Grigorij Javlinskij je často ve svých vystoupeních nudný, i když argumentačně mnohé převyšuje. Názory těchto kandidátů na zahraniční politiku, která je důležitým bodem voleb, se přímo rozcházely s většinou ruského elektorátu. Například žádost Sobčakové, která se obrátila na ukrajinské úřady, aby jí povolily předvolební agitaci na Krymu, byla nepochopitelná nejen pro ruské patrioty, ale i pro ukrajinskou stranu.
V případě Borise Titova sehrálo roli, že je veřejnosti málo známý, a vedl velmi slabou kampaň. Proto také skončil na třetím místě od konce.
Konečně se často zapomíná na to, že značná část pravicového elektorátu hlasuje pro Vladimira Putina. Putin má objektivně dost vlastností, které ho mohou definovat jako pravicového politika, on sám sebe označil v jednom rozhovoru jako „skutečného liberála“. Jeho politika je v mnoha ohledech víc pravicová, než hesla jeho konkurentů. Navíc, ruská vláda usilovně pracuje na tom, aby do svých aktivit integrovala také činorodé a evropsky laděné občany, jak to ukázal například konkurz Lídři Ruska, organizovaný s podporou a účastí prezidentovy administrativy.
Bojkot voleb liberály oslabil
A pak je tu ještě jeden aspekt, míní dále komentář, agitace příznivců Alexeje Navalného ohledně bojkotování voleb. Jistě, bojkot nebyl efektivní, protože dějiny neznají příklad voličské stávky. Nicméně došlo k tomu, že frustrovaný pravicový volič k volbám v důsledku agitace nepřišel. A, jak je dostatečně známo, nejde vyhrát, když k volbám nepřijdou voliči.
Znamená to, že liberalismus je v Rusku mrtev? Jistě, že ne. Oněch 15 až 20 % vzdělaných, „rozzlobených“ občanů, podnikatelů a představitelů střední třídy nikam nezmizelo. Jistě, že je do nekonečna dráždí politici, kteří se snaží mluvit jejich jménem a jistě, že se jim nelíbí, když za ně mluví lidé, kteří znají život v zemi jenom z televizního vysílání. Tato skupina voličů také bezpochyby potřebuje svoje reprezentanty v politice.
Možná, že jmenovaní kandidáti nevyhovují vkusu těchto voličů, ale otázka jejich politického angažmá je důležitá. Je jasné, že i v dalším politickém cyklu zbude pro liberální kandidáty velmi málo šancí vyhrát post v Kremlu. Je ale reálná možnost vybudit konkurenci při podzimních volbách starosty Moskvy. Ksenia Sobčaková a Dmitrij Gudkov už za tím účelem oznámili vznik strany. A pak už by se mohlo povést najít společnou řeč s voliči pro volby do Dumy v roce 2021.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.