Tragický požár v Keremovu vzbudil v Rusku nejen vlnu emocí, ale také některé velmi kritické komentáře. Jak okolnosti tragédie popsal deník Gazeta?
Redakční komentář ruských novin Gazeta se obšírně věnoval okolnostem tragického požáru v sibiřském Keremovu. (Komentář jsme vybrali jako ukázku, jak téma uchopily ruské noviny i jako určitou diagnózu tamní svobody slova na internetu. Pozn.red.)
Země pokračuje v diskuzích o tragédii v Keremovu, vyjadřuje soustrast, vyhlašuje smutek. Do Keremova přiletěl prezident. „První pocit, když se mluví o počtu mrtvých a mrtvých dětí, je, že se chce ne plakat, ale řvát.“ – tato slova byla, zdá se, prvními lidskými slovy z úst představitele vlády. Lidé na ta slova čekali, čekali na slova útěchy a podpory. Ale čekají také na potrestání viníků tragédie a zároveň nemají důvěru k místní vládě. Dokonce jí nevěří ani počty mrtvých a vytvořili iniciativní skupinu, která bude sama obcházet pitevny a oběti počítat.
Jaké píár?
Na smutečním mítinku v Keremovu došlo, jak píše deník Gazeta, k následující episodě. S nic neříkající řečí se k místním obrátil místogubernátor Keremova Civiljev. Když se po něm slova ujal místní občan Igor Vostrikov a vyjádřil se velmi ostře na adresu místní vlády, která se „k lidem chová jako k dobytku“, Civiljev ho oplátkou napadl, že se snaží udělat si píár na hoři a neštěstí postižených. „Jaké píár? Umřela mi rodina – sestra Alena, žena Jelena a tři moje děti ve věku sedmi, pěti a dvou let!“, vmetl místogubernátorovi Vostrikov.
Během dne se na sociální sítí objevil text od gubernátora Tulejeva, který psal, že nemohl přijet na místo tragédie. Údajně proto, psalo se na sítích, že nechtěl se svojí suitou bránit v práci hasičům. Za to ale Tulejev poděkoval prezidentu Putinovi, že si v rámci plného pracovního kalendáře našel čas a přijel vyjádřit svoji soustrast pozůstalým. „Ještě jednou velké díky. Omlouvám se osobně za to, co se stalo na našem území.“, sdělil Tulejev.
Tato slova, píše komentář, se zdají být vrcholem servilnosti, politického marasmu a cynismu v jednom. Kdysi měl Aman Tulejev, sám horník, blízko k lidem. Dneska je už dlouho těžce nemocný, přesto stojí na setkání s Putinem a drží se přitom za ruku prezidentova zplnomocněnce v sibiřském kraji Menjajlo, protože nestát v této situaci (šlo o minutu ticha před jednáním – poznámka redakce) nešlo. Jak to, že Tulejev není už dávno odvolán z postu a jako politická polo-mrtvola zdůrazňuje neodstranitelnost moci v jednom konkrétním regionu? V posledních volbách v roce 2015 dostal podporu 96,69 % hlasů, ale dnes na keremovském mítinku lidé požadovali jeho odvolání. Ale mnozí z nich pro něj hlasovali, ne?
Nicméně naprosté odcizení byrokratů a neschopnost s mluvit s lidmi společným jazykem je jen jedna z „keremovských lekcí“. Jsou i další. O čem dál lidé hovoří?
Lekce o byznysu
Obchodní centrum Zimní třešeň, které tragicky vyhořelo, neprošlo požární inspekcí, když byly v roce 2016 vyhlášeny „prověrkové prázdniny“ pro malé podniky do 800 milionů rublů obratu a do 100 zaměstnanců. Jakkoliv se to zdá směšné, obchodní centrum se do této kolonky hodí formálně počtem zaměstnanců, ale nikoho nenapadlo prověřit si, jak je to s jeho obratem. A do takového rámce se vejde 90 % center v Rusku.
Jistě. Teď projdou všemi obchodními centry v Rusku tlupy inspektorů, jako v minulých případech podobných tragédií.
Ve skutečnosti tu ale o žádné „prověrkové prázdniny“ nejde. Obchodní centrum Zimní třešeň bylo postaveno v roce 2013 a jednalo se o přestavbu staré továrny. Za jeho výstavbu i za výběr materiálu ručí konkrétní lidé svými podpisy, a tito lidé by měli nést odpovědnost na prvním místě. Dále by se měli zodpovídat také všichni ti, kdo budovu využívali. Například Naděžda Sudděnoková, zvolená do obvodní rady za Jediné Rusko (které v Keremovo inkasuje obrovskou voličskou podporu, jak komentář připomíná), která vlastní velký díl společnosti a centrum spravovala. Jak myslíte, ptá se Gazeta, že řešila otázku jakékoliv inspekce? Většina si myslí, že snadno…
Lekce technologické kultury
Co se týče technologické kultury, může se Rusko připojit k zemím třetího světa, míní Gazeta. Týká se to úrovně nepořádku, nedodržování pravidel a naprosté neschopnosti efektivně řídit složité infrastrukturní objekty. Na jednom z videí z místa tragédie je vidět skupina silných mužů, jak se snaží vyrazit zamčené dveře požárního východu. Na internetu je k nalezení dost modelů požárních dveří, v USA a v Evropě jde o dveře, které se otevírají vždy jedním směrem – ven. Obvykle mají jednu velkou „kliku“, která při zatlačení otevře dva zámky. Podobné dveře je možné vidět v kinech a dalších objektech v Moskvě. Ale takový „div techniky“, jak se aspoň zdá, náš průmysl nedokáže vyrobit. Za to se prý chystáme letět na Mars.
Naše tak zvané požární dveře evidentně splňují sovětské normy. Může je zamknout jakýkoliv kretén, který je líný dohlížet na to, aby se – například – do sálu nedostali lidé bez zaplacení.
Sovětské normy je nutné hodit do koše a přijmout normy Evropské unie, jak to ostatně udělal spojenec Ruska v Eurasijské ekonomické unii, Kazachstán. Naši úředníci se úporně nechtějí vydat tímto směrem a přijít o svoje právo kontrolovat a prověřovat. Asi proto je Eurasijská ekonomická unie spíš mrtvá než živá, dodává dále komentář Gazety.
Jeden z problémů je korupce. Když vám za peníze úředně potvrdí jakýkoliv papír, jak dobře řekl Putin, pak normativní akty a nejrůznější požadavky jsou napsány tak, aby bylo těžké je splnit, ale snadné nachytat při neplnění. Mnohem lepší než vyhlašovat nejrůznější „prázdniny“ by bylo prověřit samotné normativní akty a jejich míru korumpovatelnosti. Nejjednodušší by bylo přijmout standardy Evropské unie, i když je to v dnešní politické situaci nepříjemné.
Lekce společenské zralosti
Na co myslíte, když vaše dítě zamknou v kinosále a vy se jdete kouknout po obchodech? Proč od zlé tetky, která si myslí, že je Kerberos, nepožadujete, aby nebyla svévolně panovačná? Proč necháte různé členy ochranky, srážce a „hodinové tyrany“, aby vám drze upírali vaše občanská práva? A spolu s tím i právo na bezpečí? Proč jsme vlastně země totálně zavřených dveří?, ptá se komentář.
Všude, kde je více dveří ke vchodu a východu – v kinech, obchodních centrech, v metru, na letištích i nádražích – jsou otevřeny jen jedny z nich a lidi se v nich poníženě tlačí. Není to součást naší nikoliv společenské, ale politické kultury? Požadovat otevření všech dveří – v přímém i přeneseném smyslu – znamená starat se o bezpečí svoje a svých dětí.
Lekce pro každého z nás i pro Systém
V kontextu tragédie v Keremově se opět ve společnosti rozhořela debata či „ruský spor“ o to, kdo za to může? Stručně řečeno, může za to Systém nebo každý z nás?
Ti, kdo viní Systém, si myslí, že právě on provokuje lidi ke korupci, která pak v řadách činovníků a místního byznysu vede k těmto tragédiím. Zároveň jiné hlasy říkají: začni u sebe. Nedávej úplatky, postav stavby pořádně, nezamykej požární východ, nevypínej alarm. A jestli tě za něco takového vedení trestá, je třeba se obrátit na prokuraturu, bít zvony na poplach. Odsud se vracíme k bodu jedna: k Systému. Bude prokuratura reagovat? Ochrání vás soud před vyhazovem? Nevloží se do věci skupina místních siloviků, protože jste nehráli podle jejich pravidel hry?
Takže pravdu mají obě strany. Může za to Systém i my všichni, dokončuje komentář. A není tu jiná možnost než měnit Systém i sebe.
Jinak budeme hořet, budeme se dusit smradem zahnívajících skládek, topit se, umírat jinými způsoby na pozadí rozpadající se nebo negramotnými „manažery“ spravované infrastruktury, degradující technologické kultury, totálního ignorování jakýchkoliv pravidel. To je ve skutečnosti to, proč by za tuto tragédii měli nést odpovědnost nejen „výhybkáři“, ale všichni, kdo k ní připravili cestu.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.