UNASUR, Unie jihoamerických států, zažívá těžké dny. Organizaci rozdělují nové ideologické příkopy v regionu, a to v té nejnevhodnější době, kdy čelí mimo jiné sílící migraci a organizovanému zločinu se společným jmenovatelem – Venezuelou.
Západní média nijak zvlášť nezaujala skutečnost, že Argentina, Brazílie, Chile, Kolumbie, Paraguay a Peru informovaly Unii jihoamerických států (UNASUR), že suspendují svoje členství v organizaci na jeden rok. Rozhodnutí může mít hluboké dopady pro Jižní Ameriku, píše pro Americas Quaterly odborník na mezinárodní vztahy Sean Burges.
Latinskoamerické země sahají k takovému kroku jen výjimečně. Tím spíš, když se jednalo o suspendování členství v organizaci, která měla posílit mezinárodní význam těchto zemí. Rozhodnutí tak ukazuje na nebezpečné ideologické rozdělení kontinentu v době, kdy je třeba se vyrovnat se zhroucením Venezuely a s požehnaným ignorováním Washingtonu.
UNASUR byl obvykle chápán jako nástroj ekonomické integrace, který ale neměl směřovat tam, kam Evropská unie. Dopravní a infrastrukturní spojení mezi členskými zeměmi tu není tak rozsáhlé, aby pojmulo velké objemy obchodu. Vedle toho je na kontinentu malá ekonomická komplementarita. Jenže ekonomika nikdy nebyla hlavním cílem seskupení.
UNASUR, dítě růžové vlny
Organizace měla svoje kořeny v politice, a to v zahraniční politice brazilského prezidenta Lula da Silvy. Jeho myšlenkou bylo, aby země Latinské Ameriky hledaly řešení problému doma, na domácím poli a nemusely s problémy chodit do Washingtonu nebo do Evropy. V polovině prvního desetiletí 21. století nebylo těžké takový nápad prodat. I země, které si nebyly tak jisté anti-imperialistickým laděním spolku, jako Chile, Kolumbie a Peru, se spokojily s tím, že UNASUR pomáhal krotit radikální levicové bolívarské tendence.
Zřejmě tím největším přínosem organizace byla jednání summitů na prezidentské a ministerské úrovni. Tato setkání dala regionu institucializovanou podobu dialogu, vyměňování informací a umožnila posilování důvěry. Umožňovalo to lepší spolupráci a odstranění problémů před tím, než se z nich staly krize.
Ano, region má i další organizace, kde se jeho lídři scházejí – Summit Amerik, Organizaci amerických států, Ibero-americký summit či CELAC, Společenství latinskoamerických a karibských zemí. Jenže ani jedna tato platforma nemá natolik jasné a kontinentální zaměření jako UNASUR. Rovněž nenabízejí tak frekventovanou možnost jednání, jako to dělal UNASUR.
Varovný signál
V takovém kontextu je suspendování členství šesti členských zemí varovným signálem. Ten ukazuje, že dochází k oslabení mechanismů dosažení konsensu, který byl klíčovou součástí práce UNASUR. Jako stále více ideologicky rozdělující se ukazuje problém Venezuely, kde vznikají ostré rozdíly mezi bolívaristy a centristy s větším důrazem na trh.
Zprávy z posledního summitu v Limě to potvrzovaly. Bolívaristické země jako je Bolívie a Nikaragua stály za Madurou a kritizovaly vyloučení Venezuely, Ekvádor se ocitl na více centristické pozici. Bolívarský blok se snažil o to, aby summit nevydal žádné vyjádření k situaci ve Venezuele a vzájemný dialog nakonec zkolaboval.
Jak autor připomíná, všech šest zemí se potýká s venezuelskou krizí v podobně nárůstu migrace a chápe ji také jako bezpečnostní problém. Venezuela se totiž stala místem, kde operují rozsáhlé sítě nadnárodního organizovaného zločinu.
Většina problémů jednotlivých zemí UNASURu má transnacionální podobu a neomezují je národní hranice. Možnost kolapsu této organizace, který události v dubnu naznačují, by tak byl odstraněním možnosti společného řešení a jednání o problémech či koordinaci.
V organizaci se tak upevňuje levicově-pravicové rozdělení regionu, které může jakoukoliv regionální spolupráci zkomplikovat. Přičemž společná akce by byla zapotřebí nejen kvůli venezuelské krizi, ale i kvůli nadcházejícím složitým volbám v Bolívii, Brazílii, Ekvádoru, Guyaně a v Surinamu.
Oslabení UNASURu přichází v nepravý čas. Historicky to byly USA, kdo koordinoval regionální akce, později Brazílie. Navzdory tomu, co si představují v Argentině nebo v Chile, region nemá nikoho, kdo by tyto dvě země nahradil. Obě tyto země jsou nyní mimo hru, zatímco UNASURu hrozí kolaps, což ponechává region bez kolektivního mechanismu, jak řešit regionální krize.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.