Hned tři případy za jeden týden vyvolávají vážné obavy o stav kvalitní žurnalistiky. Jak chápat případ Babčenko a dvě další kauzy z minulého týdne?
Tři novinové příběhy během jednoho týdne ukázaly, jak málo jsou respektovány některé základní principy, které utváří žurnalismus s dobrou reputací, napsal profesor žurnalistiky na University of Cardiff Richard Sambrook. A pro ty, kdo věří v to, že důvěryhodné zprávy a informace spolu se silnými institucemi mají pro demokracii význam, je to důvod k obavám. Pro stále rostoucí počet lidí, kteří se k médiím staví cynicky, byly tyto tři události dalším důkazem o mediálním elitismu a korupci.
Prvním případem je kauza z Velké Británie. Podle informací Jamese Cusicka na OpenDemocracy noviny London Evening Standard prodávaly pozitivním zprávy společnostem (například Uberu a Google), které ale neměly charakter standardní reklamy. Noviny měly publikovat pozitivní články za úplatu. Pokud je to pravda, znamená to, že noviny prodaly svoji nezávislost korporacím. Mimochodem, deník vede bývalý ministr financí George Osborne. Jak má čtenář důvěřovat obsahu novin, které nerozlišují nezávislou práci a marketing?
London Evening Standard obvinění vehementně popírá a tvrdí, že vždy jednal jen v souladu s legitimními sponzorskými smlouvami. Pokud padne zeď mezi publikačními a komerčními operacemi, je to konec důvěryhodnosti takového média, připomíná Sambrook. Je tu možnost, že se mýlí článek v OpenDemocracy, píše dále, což se nicméně v danou chvíli nedá nijak zjistit.
Předstíraná smrt
A pokud mluvíme o „fake news“ je tu pak další nezvyklý případ ruského novináře, který této týden vstal z mrtvých. Arkadij Babčenko měl být údajně zavražděn, aby se náhle objevil mezi živými. Babčenko předstíral s pomocí ukrajinské tajné služby svojí smrt. Údajně se mělo jednat o způsob, jak dopadnout gang jeho vrahů, nicméně i k tomu v daný moment chybí důkazy.
Jako taktika je to dárek pro ruskou stranu, která bude tvrdit „nevěřte Ukrajincům nebo Babčenkovi“. Jednalo se o cynické využití smrti stovek novinářů, které jsou každoročně zabiti při odhalování zločinů nebo korupce. Příště, až bude někdo zabit, bude znít jako první – „Fake news, pamatujete na Babčenka.“
Pro budoucnost byla podle autorova mínění zpochybněna důvěryhodnost informací ukrajinské vlády či Babčenka jako novináře.
Vedle toho tento případ mnoha lidem potvrdí jejich představy, že vlády a novináři pracují ruku v ruce. Tento případ je prostě další ukázkou politizace médii.
Je “novinář” prostě každý?
A zde jsme u třetího případu tohoto týdne. 29. května byl zatčen Tommy Robinson, bývalý lídr Anglické ligy na obranu. Důvodem je pohrdání soudem. Robinson totiž na sociální síti Facebook zveřejnil záběry ze soudního líčení, které se týkalo případu znásilnění a konfrontoval tak muslimské obviněné. Jeho zastánci tvrdí, že se jednalo o novinařinu, ale soud je jiného názoru. Robinson ohrozil průběh jednání a vyjádřil pohrdání soudem. Tohoto incidentu se Robinson dopustil už po druhé a poprvé, v roce 2017, byl jen varován.
Debata na sociálních sítích ukázala, jak málo lidé rozumí smyslu pojmu pohrdání soudem. Bylo ale rovněž vidět to, že někteří amatéři si nárokují titul „novináře“ a že někteří rychle sahají ke slovům jako svoboda slova – a přitom ignorují právní a sociální odpovědnost, která se s ním pojí.
Jistěže se našla skupina lidí, která v případu viděla spiknutí mezi soudem a mainstreamem, které mělo umlčet hlas potrestaného.
Co tyto tři případy sdělují? Všechny tři jsou odlišné, ale celkově ukazují podle autorova hodnocení na rozvolňování vazeb mezi byznysem, vládou a částmi společnosti, což vede k oslabení kvalitní žurnalistiky. Lze tvrdit to, co si budou myslet mnozí, že si za to média mohou prostě sama – tím, jak přinesla do oběhu cynický bulvár nebo odposlechy telefonů. To ale zakrývá fakt, že se od sebe jednotlivá média stále velmi liší. Jinak pracují Financial Times a jinak zase The Sun.
Najít odpovědi na tuto korozi důvěry je velmi složité – klíčem je větší průhlednost a odpovědnost médii. Tak, aby veřejnost rozuměla tomu, proč si konkrétní médium zaslouží její důvěru. Dalším úkolem je větší mediální gramotnost, a to vzhledem k stále složitější situaci v mediálním světě. A konečně si také politici, aktivisté a byznys musí uvědomit, že zpochybňovat mediální standardy není v konečné fázi ani v jejich zájmu.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.