Pokles cen akcii a dluhopisů je odpovědí na euroskeptiky z populistických stran, které mají zpochybňovat členství Itálie v eurozóně.
Ceny italských vládních dluhopisů i akcií začaly klesat poté, co se dva klíčoví představitelé Ligy, kteří jsou euroskeptici, dostali do klíčových parlamentních komisí, které se zabývají ekonomickou politikou, píší britské noviny Financial Times (tištěné vydání z 22/06/2018).
Výnos z dvouletých vládních dluhopisů vzrostl na 0,912 bodů, zatímco ty desetileté na 2,721. Investoři jsou otřeseni tím, že se k moci dostaly euroskeptické populistické strany. Tyto strany zpochybňují členství Itálie v eurozóně, tvrdí článek FT.
Největší zásah na burze dostaly Fiat a UniCredit. Tyto kroky odrážejí míru politického rizika, které analytici vidí i pro další měsíce. Někteří přímo uvádějí, že bezesporu to nejhorší z italské krize ještě nepřišlo.
Očekává se, že tržní tlak na Itálii se obnoví v září, kdy vláda představí návrh rozpočtu na rok 2019. Pokud prý italská vláda nezmírní návrhy výdajů, pak budou jistě ratingové agentury rychle reagovat.
V Itálii to bylo v posledních týdnech ohledně cen dluhopisů a akcií jako na horské dráze.
Může být, že se trh usadí na „novém normálu“, který bude započítávat i prémii na politické riziko, což bude u krátkodobého italského dluhu asi 0,8 procentního bodu.
Často sledovaným indikátorem u investorů je rozdíl (spread) mezi výnosy z desetiletých italských a německých dluhopisů. Je to i určité měřítko politického rizika eurozóny. Nejprve tento spread šel na 300 bazických bodů, ale pak klesl na 215-220, což je více než předkrizová úroveň, která činila asi 130 bazických bodů.
Toto rozšiřování spreadu je vnímáno jako „velice závažná věc“.
Je potřeba si uvědomit, že nárůst 100 bazických bodů ve spreadu znamená 2 mld. euro pro náklady na obsluhu dluhu, které má nést italské ministerstvo financí. Ale znamená to také navýšení nákladů na úvěrů pro firmy a domácnosti.
Nejistota ohledně členství Itálie v eurozóně vytváří podmínky pro velkou zranitelnost. A za takovýchto podmínek, i malé události (jako je předsednictví parlamentních komisí) může dát do pohybu celou řetězovou reakci a vést až k extrémním důsledkům jako je ztráta přístupu na trh.