Návrat ke zvyšování úrokových sazeb v souvislosti s růstem mezd není dobrý nápad.
Reagovat na růst mezd zvýšením úrokových sazeb není vhodné, varují Financial Times.
Světlo na konci tunelu pro pracovníky v eurozóně – konečně vidí oživení i na své peněžence. Růst mezd dosáhl 2 %, což je nejvíce od roku 2012, a takovýto vývoj by měl být vítán, zdůrazňují britské noviny.
Růst mezd je mizerný už celou dekádu nejen v eurozóně, ale i ve všech vyspělých zemích. Jedním z nejhorších příkladů je Velká Británie (už před Brexitem), kde je průměrná reálná mzda dokonce nižší, než byla před deseti lety. Jak uvádí aktuální zpráva OECD, hůř na tom je už jen Řecko a Mexiko.
Ani ti nejlepší – Francie, Německo a Kanada – nejsou dost dobří. Momentální nárůst mezd v eurozóně znamená, že výplatní pásky jen stěží drží krok s inflací, která je poháněna vyššími cenami ropy.
Přesto je naděje na nárůst mezd i v budoucnosti, pracovníci už nejsou ve stínu politiky škrtů a začínají si říkat o vyšší mzdy, míní optimisticky Financial Times.
Pak ovšem jsou tu brblalové, kteří už začínají s tím, že když rostou mzdy, měla by se i měnová politika vrátit „k normálu“, tedy začít zvyšovat úrokové sazby a snižovat svou bilanci. To by byla chyba. I když mzdy rostou, jejich růst má do normálního vývoje daleko. Po krizi totiž platí, jak uvádí i OECD, že mzdy začínají znovu růst jen velice pomalu, i když je zaměstnanost na stejné úrovni.
Znamená to, že lze těžko očekávat, že by vyšší růst mezd nějak významně tlačil na růst cen. Zkrátka mzdová inflace se nutně nepřelije do cenové inflace. Mzdy mohou růst víc, když bude růst produktivity práce vyšší, nebo když se produkt přerozdělí více ve prospěch práce než kapitálu. Obojí by bylo vítané, tvrdí FT.
Důvodů k pomalé produktivitě je mnoho a nejsou zcela jasné. Něco ale přece jen víme, například jak vlády v minulém období zařízly investice, a ty nyní oživují jen velice pomalu. Dobrá zpráva je, že firmy znovu investují. To by mohlo povzbudit ten dobrý cyklus, kdy se poptávka živí sama a kdy roste i kapacita ekonomiky.
Je ale také třeba obnovit podíl pracovníků na produktu a na růstu. Před krizí šla stále vyšší část národního produktu na zisky. Nejznámější příklad je německá politika, která stlačila mzdy a jejich podíl na produktu a nese tak velkou vinu za vznik bubliny na periferii eurozóny.
Pracovníkům v eurozóně se už dlouho nedaří dobře. Částečně kvůli globálním vlivům, částečně kvůli chybám v konstrukci eurozóny. I když se růst mezd udrží, bude to dobré leda tak k tomu, aby se vykompenzoval minulý propad.
Snažit se růst mezd zastavit kvůli chiméře přehřátí ekonomiky je hrubá chyba, uzavírá britský list svůj článek.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.