Německý fotbalista si stěžoval na rasismus a diskriminaci lidí s imigračním pozadím. Ta je prokazatelná na německém pracovním trhu.
Odchod fotbalisty Mesuta Özila z německého národního týmu ukázal na selhání v německém systému integrace tureckých a muslimských imigrantů, napsal článek německých novin Handelsblatt. Podle článku panuje v Německu na pracovním trhu diskriminace, i když německé firmy volají po zahraničních pracovnících.
Özil napsal na svém Twitteru, že nebude za Německo už hrát, protože „mám pocit rasismu a neúcty“. Bývalý člen německého národního týmu a vítěz Mistrovství světa v roce 2014 zpochybnil schopnost Německa integrovat svoje imigranty a rozhořel debatu o rasismu.
Případ má politickou dohru. Ministryně spravedlnosti Katerina Barley označila Özilovu zkušenost za „alarmující“. Naopak ministr spravedlnosti za Turecko Abdulhamit Gul německému fotbalistovi gratuloval za jeho „gól proti viru fašismu“.
Mnozí komentátoři ale opakovali to, že se Özil nechal nedávno vyfotit s tureckým prezidentem Erdoganem s tím, že to bylo naivní a napomohlo to k Erdoganově znovuzvolení.
Dnešní ministr zahraničí Heiko Maas, který jako ministr spravedlnosti donutil Facebook odstraňovat hatespeech věc komentoval takto: „Nemyslím, že případ multimiliardáře, který žije a pracuje v Anglii, něco vypovídá o schopnosti Německa integrovat lidi.“ Jenže diskriminace je v Německu faktem. Muslimové a lidé černé barvy pleti mají o 7 % méně pozitivních odpovědí než běloši nebo křesťané, zjistil výzkum.
Ukazuje se také, že imigranti jsou dost znevýhodněni ve vzdělání, na pracovním trhu a v příjmech. Například 12 % imigrantů od 18-24 let nemá žádnou kvalifikaci, zatímco ve skupině domácích jde asi o 4 %. Toto číslo v roce 2011 kleslo, ale zvýšil ho příliv uprchlíků do Německa.
Podle odborníka na migraci z istanbulské Turecko-německé univerzity Murata Erdogana představují Özilova slova otřes pro důvěru tureckých imigrantů k integraci v Německu. Erdogan upozornil na dvě traumata pro tureckou imigrační komunitu v Německu. V roce 1993 šlo o rasistické vraždy v Solingenu a mezi roky 2000-2007 o celkem 10 vražd podzemní neonacistické teroristické buňky v Německu. A nyní fotbalista Özil a jeho obvinění hrozí tím, že vrátí integraci Turků v Německu o mnoho let dozadu.
Jiný odborník Haci Halil Uslucan vidí v Özilově příkladu perfektní příklad trhliny uvnitř identity, kterou si zažívá celá řada Němců tureckého původu. Uslucan říká, že počet tureckých imigrantů, kteří se víc cítí spojení s Tureckem, než s Německem od roku 2010 roste. Nejnovější výzkum říká, že 61 % z nich se cítí silně svázaných s Tureckem a jen 38 % s Německem.
Vazby na Turecko jsou silné také díky turecké politické aktivitě v Německu i pro generace narozených v Německu. Ale diskriminace k tomu přispívá.
Odborníci se nyní bojí dopadů Özilova případu. Ten se během dvou měsíců stal ze zázračného dítěte integrace rebelem, který nebyl v Německu přijat. A tohle by mohlo vyvolat negativní vlnu beznaděje mezi zahraničními pracovníky, kteří mají zaplnit chronický nedostatek lidí v německém průmyslu a zdravotnictví. Jakákoliv forma diskriminace totiž vede ke ztrátám ve výkonnosti a škodí tak ekonomice, řekl k tomu Herbert Brücker z Ústavu pro výzkum zaměstnanosti.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.