Ostrov svobody se chystá na přijetí nové ústavy, která zavede v rámci už probíhajících reforem soukromé vlastnictví. Už nyní se změny týkají oblasti bydlení.
Jako jedna z mála státních ekonomik na světě, se Kuba po roce 1959 vydala v případě bydlení na zvláštní sociální a ekonomickou cestu. Nicméně v červenci místní parlament projednal návrh ústavy, která uznává roli tržních mechanismů, včetně uvolnění trhu se soukromým majetkem pro bydlení. O zavádění tržních principů na Kubě napsaly pro The Conversation Isobel Anderson a Regina Serpa z University of Stirling.
Tato hospodářská změna navazuje na starší modernizační plány z roku 2011, které už umožnily Kubáncům nakupovat si bydlení – cílem bylo zvýšit roční růst HDP a zlepšit zahraniční investice.
Po roce 2010 se statisíce Kubánců začali být samostatně výdělečně činnými, často ve spojení s turismem a službami v něm. Kuba uvítala po oteplení vztahu s USA po roce 2014 (prezident Obama se pokusil o normalizaci vztahů, což ale Trumpova administrativa zvrátila) celkem více než 5 milionů turistů.
Cílem reforem má být, píší autorky dále, především udržitelnost socialistické politiky na Kubě. Vedle soukromého majetku se také vytváří nová generace podnikatelů.
Podle komentátorů ale tyto kroky neznamenají zavedení zcela svobodného a otevřeného trhu, protože Kuba striktně reguluje samostatnou výdělečnou činnost. Ovšem zavedení soukromého vlastnictví rozšiřuje možnosti.
Bydlení bylo na Kubě po roce 1959 znárodněno. Nyní se předpokládá, že má cenu přes 100 miliard dolarů. Vláda sice neudává ceny bydlení, ale na Kubě vznikají nové realitní kanceláře – v dělnické čtvrti si je dnes možné koupit byt za 15 tisíc dolarů. Ovšem nákup majetku cizinci je na Kubě stále nelegální a postupovat prostřednictvím prostředníků rizikové.
Současné reformy nicméně posílily obavy z toho, že zahraniční investoři vnesou na trh spekulace a postupně Kubánce vyšachují z tržní hry. Podle existujících zpráv k tomu už nelegálně dochází, a to ze strany kubánských Američanů.
Vznikající trh s nemovitostmi, ten legální i ten nezákonný, nyní povede k novému jevu. Tím je koncentrace těch s největší nákupní silou v atraktivních částech měst. Pro chudší, kteří mají dobré bydlení, se jeho prodej stane způsobem, jak získat finanční zdroje pro krytí základních potřeb. A naopak „noví bohatí“ budou nyní schopni získat kvalitní bydlení v oblastech podle jejich výběru.
Na Kubě ale stále panuje krize v bydlení, nedostatek bytů a domů a omezené programy pro bydlení, i když kubánské úřady se snažily situaci řešit, například dotacemi pro nejchudší nebo také snížením minimálních požadavků pro nové regulované bydlení. Jak autorky píší, nové bydlení často vyřazuje starší modely participačního zlepšování místních sousedství.
Nově vznikající obchod s nemovitostmi na Kubě je ale stále výsledkem domácích investic. S průměrnou mzdou v hodnotě 35 dolarů za měsíc se mnoho Kubánců musí spoléhat na šedou ekonomiku, která umožňuje si vydělat bokem. Kubánci mohou ubytovávat ve svých domech návštěvníky (většinou cizince), kteří za jednu noc platí obvykle tolik, co si Kubánci vydělají normálně za měsíc.
Od roku 2015 více než 22 tisíc pokojů k dispozici na platformě Airbnb a vydělává asi 40 milionů dolarů. Společnosti se podařilo přesvědčit americký Kongres, že tyto pobyty v soukromých domech a bytech spadají do kolonky „Podpora kubánskému lidu“.
Klíčovým problémem pro Airbnb je ale nedostatek internetového připojení na Kubě, které je hlavně k dispozici v turistických hotelech a na některých pracovištích. Nový prezident Miguel Diaz-Canel nyní plánuje program pro mobilní internet, což by mělo dát přístup asi 5 milionům uživatelů a posílit ekonomiku.
Čína je pro Kubu lekcí a možností, jak dále modernizovat svoje reformy, píše dále článek. V roce 2005 ekonomové předpovídali, že v Číně vznikne po zavedení tržních mechanismů do bydlení bublina. Nicméně Čína svůj trh se soukromým majetkem silně monitoruje a kontroluje. To vede k prevenci „přehřátí“. S ohledem na to, že Kuba se už v Číně inspirovala ve svých reformách, má možnost přijmout také metody regulace trhu a držet pod kontrolou spekulaci.
Díky přístupu Kuby po roce 1959, který zavedl „sociální vlastnění bydlení“, má Kuba dnes problém se stavem bydlení, do kterého nesměřovalo dost investic. Státní zásahy, míní autorky, mohou zůstat důležitým nástrojem sociální politiky, zatímco určitá míra tržních mechanismů se může ukázat jako pozitivní. Kuba se díky svému modelu vyhnula nerovnostech v bydlení, jak tomu je v neoliberálních ekonomikách.
Ostrov potřebuje podstatné zlepšení své ekonomiky a/nebo ukončení americké hospodářské blokády. Nová ústava by mohla pomoci v podpoře podnikatelského sektoru, hned vedle toho státního. Oblast bydlení potřebuje investice do zlepšení celkových podmínek, což by bylo nepochybně politicky populární.
Nová ústava bude ještě projednávána parlamentem a musí být pak přijata v lidovém hlasování. Zahraniční investoři to sledují a lobbují, ale nakonec rozhodne lid.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce