Současné namíření zbraní na Turecko je v rozporu s americkou tradicí a povede k nekonečnému cyklu devalvace a protekcionismu.
Obchodní války se možná mění v něco mnohem horšího: finanční války, píše deník Wall Street Journal (vydání 16/08/2018). Turecko má měnovou krizi a Trump jen přilil olej do ohně, když zdvojnásobil cla na hliník a ocel. Jeho motiv přitom není jasný, píší WSJ, protože to může být jak nástroj ke kompenzaci slabší měny, turecké liry, nebo další nátlak na propuštění amerického pastora.
Turecko si ovšem za své problémy může hlavně samo, tvrdí WSJ, velký deficit běžného účtu a k tomu dluhy v dolarech, ale i politizace centrální banky. Nicméně Turecko ukazuje, že USA i jiné země mohou začít používat mezinárodní finance k destabilizaci globální ekonomiky.
Obchodní války sice nejsou dobré pro růst, ale málokdy vedou k recesi, či k významnému poklesu. Ale důkazů na destabilizaci přes finance je dost, varují WSJ.
Kořeny takových krizí spočívají v tom, že soukromý sektor selže – půjčuje se moc rizikovým zemím, nebo zájemcům o vlastní bydlení. Katalyzátorem bývá ale vládní rozhodnutí, třeba navýšení úrokových sazeb v USA vedlo k latinsko-americké dluhové krizi v 80. letech.
Stačí se podívat na americké dlouhodobé úrokové míry, které takto fungovaly. Když ale USA bolest uvalují záměrně, pak je to pro geostrategické účely a obvykle postupují se spojenci, tvrdí WSJ. Jako příklad slouží Írán a Severní Korea, které byly odříznuty od dolarového systému.
Ale namíření zbraní na Turecko je v rozporu s americkou tradicí, varuje WSJ. Je pravda, že vztahy Turecka se Západem se zhoršují již řadu let, ale turecké akce nejsou takové, aby vyvolaly tento typ reakce z USA. Použití cel na slábnoucí měnu, jako u Číny, může finanční chaos jen zhoršit.
Americký dolar je silný, protože americká ekonomika roste, kapitál do ní přitéká, rostou úrokové sazby, což ale povede ke zhoršení amerického obchodního deficitu. Turecká lira padá, protože kapitál odtéká, úrokové sazby jsou moc nízké a turecký obchodní deficit se musí snížit. Trump se očividně snaží najít nějakou zkratku tohoto přizpůsobovacího procesu. Ale tím, že ohrozí tureckou a čínsku ekonomiku, pak jen měny budou dále oslabovat vůči dolaru. To je pak nekonečný cyklus protekcionismu a devalvace.
Globální propad nevypadá pravděpodobně, ostatní trhy nevypadají jako Turecko, globální banky jsou chráněny před zahraničními defaulty. Ale to, že USA jsou ochotny v krizi ještě přihodit polínko, to je nový faktor pro investory.
Velikost amerického trhu je pro Trumpa výhodou v jakémkoliv obchodním sporu. A dolarový systém a síla amerického dluhopisového trhu je zase obrovskou výhodou ve finančním konfliktu. Každá země, která se zbaví amerických dluhopisů, včetně Číny, poškodí víc sebe než USA.
Ale kdyby se vztahy měly dále zhoršit, varuje WSJ, pak by taková taktika byla představitelná. Ve finančních válkách i v těch obchodních musí vítěz „zaplatit“. Když udeří krize v rozvíjejících se zemích, pak budou od USA kupovat méně. Obchodní válka je donutí hledat jiné odběratele i dodavatele, finanční válka je donutí hledat alternativy k dolaru. V obou případech bude výsledkem méně propojený svět a zmenšený americký vliv.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.