Jak obyvatelé Venezuely utíkají před krizí, násilím a inflací, narůstá nervozita a xenofobie v hostitelských zemích.
Venezuelci utíkají ze země, zatímco jiné latinskoamerické země zavírají dveře, píše list The Economist (vydání 25/08/18). Brazilské město Pacaraima představuje jeden ze vstupních bodů z Venezuely do Brazílie pro tisíce Venezuelanů, kteří prchají před hladem, násilím a hyperinflací. Většina z nich pak pokračuje asi 220 km dál do hlavního města provincie Boa Vista, kde se snaží přežít. Asi dva tisíce těch nejchudších zůstalo ale v Pacairamě, kde žijí ve stanech na ulicích a představují tlak na městské zdroje – a také zkoušku tolerance místních.
Když několik mužů, kteří vypadali jako migranti, přepadlo místního obchodníka, vedlo to hned druhý den k antiimigračnímu pochodu městem. Došlo na násilí a na vyhnání více než 1000 Venezuelanů do džungle, jejich stany byly zničeny. Prezident země sem pak poslal asi 60 vojáků, aby obnovili pořádek.
Venezuelský exodus je největší pohyb lidí v současných dějinách Latinské Ameriky. Od ekonomických problémů Venezuely v roce 2014 opustilo zemi asi 2,3 milionu lidí, kteří šli především do sousedních zemí. Latinskoamerické vlády ale nechali lidi přicházet, levicové vlády regionu během začátku 21. století uvolnily migrační zákony. A následující vlády v této politice pokračovaly.
Zhoršení krize ve Venezuele vede k většímu odlivu lidí ze země. Ve srovnání s dřívější dobou se nyní jedná častěji o chudé příchozí, a ne o střední třídu. A tato migrace vedla některé země k posílení omezení pro migraci a jsou zde obavy, že vlády v Latinské Americe budou mít brzy stejně silné obavy z migrace jako Evropa.
Ekvádor oznámil 16. srpna, že bude vracet ty Venezuelany, kteří nebudou mít cestovní pas. Většina z jich směřuje do Peru, které jich přijímá 5000 denně. Požadavek pasu od soboty platí i pro Peru. Vedle toho nebude vydávat pracovní povolení pro venezuelské občany, kteří přijdou do Peru po říjnu. Mnozí Venezuelané nemají cestovní pasy, protože jejich vydání může trvat i dva roky. Úřady nemají dost papíru a čelí problémem se softwarem. Přeskočit čekací frontu na pas stojí 1000 dolarů v úplatcích.
Ovšem nejsou to jen Venezuelané, kterých se týkají podobné problémy. V Kostarice jde o Nikaragujce, kteří sem přicházejí ve snaze utéct před Ortegovým režimem. Od dubna do července do Kostariky přišlo 23 tisíc lidí, kteří dostali azyl. Ovšem v srpnu došlo v hlavním městě Kostariky k protestům proti nikaragujským migrantům, které skončily násilím.
Chile je magnetem pro migranty díky silné ekonomice. Minulý rok vyrostlo číslo zaregistrovaných migrantů pětkrát na 750 tisíc lidí a asi 300 tisíc tu žije nelegálně. V roce 2017 do Chile přišlo 100 tisíc lidí z Venezuely a 100 tisíc lidí z Haiti. Podle výzkumu veřejného mínění chce 2/3 Chilanů omezit migraci, na což prezident Sebastian Piñera odpověděl zpřísněním migrační politiky. Pro Haiťany byla zavedena víza a pro Venezuelce víza „demokratické odpovědnosti“, která jim umožní v Chile pracovat.
Nejvíce tolerantní je Kolumbie, kam míří nejvíce Venezuelanů, je jich zde asi 900 tisíc. Odcházející prezident Santos v srpnu zreguloval asi 442 tisíc nedokumentovaných Venezuelanů – na další dva roky dostanou zdarma možnost studia a práce i pracovní povolení. Jedná se o projev vděčnosti Venezuele, která před tím pomohla 700 tisícům Kolumbijců během půlstoletí trvající války s FARC.
Aktivisté a také někteří politici se snažili nechat dveře otevřené. Ekvádorský ombudsman nazval požadavek na cestovní pasy za „krutý“ a podal stížnost k nejvyššímu soudu; vláda už sdělila, že požadavek se nebude týkat dětí, které mají s sebou rodiče s pasy. Vysoký komisař OSN pro uprchlíky už v březnu řekl, že velká část Venezuelanů představuje uprchlíky a požádal, aby jim vlády sousedních zemí vydali humanitární víza a povolení k práci. Pomohla by také finanční pomoc od bohatších zemí, například od USA.
Ekvádor už požádal o schůzku latinskoamerických lídrů na září, která by se tématu měla věnovat. Jenže diplomacie, uzavírá The Economist, může jen těžko uvolnit napětí v zemích, kam Venezuelané míří. V případě brazilského městečka Roraima nyní situaci kontrolují dočasně vojáci. Vládní program na přemístění migrantů se ukázal jako neefektivní – postaral se jen o 800 lidí. Brazilským problémem je „institucionalizovaná xenofobie“ a navíc říjnové volby situaci ještě zhoršují.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.