Ilona Švihlíková píše o tom, co bude znamenat zvolení Jaira Bolsonara pro Brazílii, ale také pro světovou politiku, včetně seskupení BRICS.
Latinská Amerika je v České republice jen na okraji zájmu, to si řekněme otevřeně. Mnohem víc se bude rozebírat, kdo dostal vyznamenání, kdo ho nedostal a co měl kdo na sobě. Vývoj v největší zemi Latinské Ameriky má ovšem světové dopady.
Volební vítězství fašisty (ano, v tomto případě je to slovo na místě, Jair Bolsonaro není národní konzervativec jako ti evropští politici, kteří jsou často házeni do jednoho pytle. Jeho příchylnost k násilí jako řešení politických problémů je zcela zřejmá, vyslovovaná otevřeně a dalo by se říci dlouhodobě konzistentní) je katastrofou pro každou zemi.
Opomíjí se nicméně to, že Bolsonaro vyhrál jedině díky tomu, že hlavní kandidát levice – bývalý prezident Luiz Inácio Lula da Silva – byl odsouzen ve vylhaném a zcela zmanipulovaném procesu. Lula da Silva je další z levicových kandidátů, kteří vůbec nejsou připuštěni k volbám, protože představují pro systém příliš velké nebezpečí. Proto se využil monstrproces, aby byl dotyčný zlikvidován (samozřejmě, že si z Latinské Ameriky moc dobře pamatujeme likvidace fyzické. V moderní verzi také mohl mít Lula třeba „nehodu“).
Lula se dostal do vězení, protože brazilské elity se nikdy nesmířily s tím, že by „chudá lůza“ mohla mít nějaká práva jak politická, tak sociální (ono ani jedno bez druhého nedává dost smyslu). Spojení zkorumpované justice a represívních složek se vládě nepodařilo rozetnout, což jako první poznala Dilma Rousseffová. I když si v řadě ekonomických oblastí nepočínala zrovna ideálně, tak její impeachment byl už první známkou toho, že se „čistí“ prostor pro kandidáta, který bude vyhovovat elitám. Prezident Michel Temer to být nemohl – jeho korupční aféry byly na rozdíl od těch Lulových skutečné. Nemluvě o tom, že stav brazilské ekonomiky není dobrý, takže jeho popularita mezi voliči se pohybovala někde kolem nuly.
Povšimněme si nicméně mezinárodního kontextu voleb v Brazílii. Už tím, že byla odstavena Rousseffová se jasně oslabil BRICS – po Jižní Africe se Brazílie začala vracet vehementně do americké zóny vlivu už za vlády Temera. Indie je samozřejmě regionální protiváha Číny, ale idea „velké čtyřky“ (Indie, USA, Austrálie, Japonsko), která bude zadržovat Čínu je takto nefunkční a pro Indii navíc nemá smysl. BRICS se nicméně smršťuje na strategické partnerství medvěda a draka, což se dotýká hlavně Eurasie, ale globální dopad chybí. To je prohra pro geopolitickou alternativu a výhra pro USA na jejich zadním dvorku.
Hodně vypovídá také mediální ohlas. Zprávy ke kampani a situaci v Brazílii jsem sledovala převážně v ekonomickém a anglojazyčném (dopadem globálním) tisku – v novinách jako The Economist, Financial Times (FT) a Wall Street Journal (WSJ). Nutno dodat, že The Economist se vítězství Bolsonara spíše děsil a rozhodně ho nějak masivně nevítal. Ve Financial Times se převážně vyjadřovalo pochopení nad tím, že Brazilci mají „po krk“ té strašné levice a budou volit někoho, kdo to jaksi „napraví.“ Mimochodem noviny FT věnovaly hodně energie tomu, aby Lulu portrétovali jako korupčníka a po zásluze odsouzeného (naštěstí jsou i jiné kanály, kde se člověk může do kauzy více ponořit a zjistit, jak to bylo skutečně). FT sice popisovaly Bolsonara jako takové možná trochu zbrklého hošíka, ale „jejich hošíka.“ (ano, podobnost s jistým Mohamedem bin Salmánem není náhodná).
Největší radost (nikoliv náhodou) projevoval list WSJ. Ne, že by to u novin tohoto zaměření zas tak překvapovalo. Ale uvědomme si, že WSJ je snad ze všech amerických novin (kromě médií à la Fox News) relativně více nakloněný prezidentu Donaldu Trumpovi. Číst Washington Post a další je prostě dostat svou denní dávku nenávisti proti Trumpovi, ale analyticky vzato je to prostě propaganda.
WSJ se nad Bolsonarem radoval. Konečně přijdou ty tržní reformy – ano, Bolsonaro se obklopil lidmi z totálně zdiskreditované chicagské školy (koho to jen připomíná, že?) a míní privatizovat hlava nehlava – americké korporace si už teď mohou mnout ruce. Navíc nenávidí chudé a chce vykácet deštné pralesy, což je pro neoliberály rajská hudba.
Bolsonaro je brazilský generál Pinochet, upgrade 21. století. Znovu ukazuje to, co už dávno víme, ale někteří přitom tak rádi strkají hlavu do písku: pro kapitál platí, že než vláda levice, to radši pořádný fašoun, který „udělá pořádek“ a hlavně prosadí „ty tržní reformy“. Využití násilí v politice se vítá, když to umožní udržet u moci ty, kteří u ní byli vždycky. Brazílie není daleko, tam někde v Latinské Americe. Je všude.