Macron dosáhl úspěchů, ale nepodařilo se mu vytvořit onu Francii budoucnosti.
Martin Bohne píše pro ARD o francouzském prezidentu Emmanuelu Macronovi. Lidé ho stále vnímají jako někoho, kdo je odtržený od starostí běžných lidí a v konfliktu se „žlutými vestami“ působí bezmocně. Hrát na čas by byla riskantní strategie.
Ještě před rokem a půl byl Macron oslavován jako někdo, kdo přináší naději. Odvaha, Evropa, ochrana klimatu a reformy – to vše bylo v programu, se kterým vyhrál. Silné znamení proti rostoucímu populismu, myslí si Bohne.
Ale kouzlo je pryč. Dnes je Macron ještě méně populární než jeho neoblíbení předchůdci. Mnoho Francouzů v něm vidí zástupce nafoukané elity, prezidenta bohatých. Jim jako prvním snížil daně, ale obyčejným lidem z regionů, kteří jsou odkázáni jen na svůj vůz, zdražil benzín.
Macron dosáhl úspěchů, ale nepodařilo se mu vytvořit onu Francií budoucnosti, která zavede energetickou reformu jako Německo, inovace, pobídky pro investory a obecně zmenší stát. Přehlédl, myslí si Bohne, že miliony Francouzů spíše než z konce světa mají strach z konce měsíce, kdy už jim nestačí peníze.
Ať už oprávněně či ne, miliony Francouzů vnímají svůj život jako zápas o přežití. A tento hněv se pak přetavuje v nová sociální hnutí – dnešním rozpoznávacím znamením jsou žluté vesty.
Je to spontánní hnutí, neorganizují ho strany ani odbory, nestojí vlevo ani vpravo, organizuje se přes sociální sítě. Požadavky jsou maximální, vágní, často naivní a vzájemně si odporují. To, co je spojuje, je nenávist k Macronovi a vztek na „ty nahoře“, kteří se o svou existenci bát nemusejí. Vztek je silný a přemění se v násilí, jen aby se protestu dostalo pozornosti.
Macron chce, aby on byl tím prvním prezidentem, který dodrží svou reformní agendu, ale proti tomuto vzepětí je bezmocný. K explozi násilí v Paříži toho zatím moc neřekl, premiér má za úkol hovořit s opozicí a zástupci žlutých vest. Ale o čem, ptá se Bohne. Vždyť ty žluté vesty chtějí Macronovu hlavu, nějaké ústupky v jeho politice jim nebudou stačit.
Nebo půjde francouzský prezident dál svou reformní cestou a bude doufat, že mlčící většina bude mít jednoho dne násilí, protestů a blokád plné zuby. To by ale byl hodně odvážný kalkul i vzhledem k explozivní a nevypočitatelné náladě v zemi, myslí si Bohne. Macron je ve slepé uličce a Francie jde zase vstříc nejistým časům. Pro Evropu to rozhodně není dobrá zpráva.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.