USA nemají zdroje, znalosti ani domácí podporu, aby mohly řídit osudy vzdálených zemí, které často nemají „ani potuchy o demokracii“.
Janan Ganesh pro Financial Times míní, že na to, aby USA mohly ovlivnit osudy vzdálených zemí, nemají zdroje.
Když přijde na Sýrii a Afghánistán, v americké Senátu se rychle vytvoří nadstranická většina, aby varovala před „předčasným stažením amerických sil“.
USA jsou v Afghánistánu už 17 let, připomíná Ganesh. To se nedá srovnat ani s oběma světovými válkami, ani s Korejskou válkou. Stažení má svá rizika a vyjednávání s Tálibánem může působit nechutně. Ale označit odchod po 17 letech za „zbrklý“, jako by snad USA byly v zemi měsíc, je naprosto mimo.
Navíc to vysvětluje Trumpovu paranoiu ohledně Washingtonu. Členové vládnoucí třídy totiž mají jedno společné: vytrvalou podporu zahraničních intervencí, která za poslední dekády nepodléhá žádné sebereflexi.
Ovšem elita takto nehřeší pořád, například po vietnamské válce moc velkou ochotu k intervencím nevykazovala. A je záhadou, píše Ganesh, proč je to po Iráku a Libyi jinak. Dokonce i republikáni, kteří jinak podporují všechny Trumpovy šílenosti, jdou jasně proti jeho „přivezte je domů“.
Ministr zahraničí Mike Pompeo při své poslední cestě v Egyptě naznačil de facto trvalý závazek USA vůči Blízkému východu, bojovat proti Íránu. Ganesh připomíná, že ministr obrany James Mattis rezignoval právě v souvislosti s tím, že Trump oznámil stažení vojáků ze Sýrie.
Jenže, klade si rétorickou otázku Ganesh, kde by Trump vzal nějakého toho Kissingera pro 21. století. V jakém think tanku?
Nikdo neříká, že USA mají navždy ztratit zájem o region, či že se nemohou vrátit, když to bude potřeba, zakončuje Ganesh. Prostě je potřeba se podívat, co se v mezidobí stalo a vzít si z toho empirické ponaučení. USA prostě nemají zdroje, znalosti ani domácí podporu, aby mohly řídit osudy vzdálených zemí, které často nemají „ani potuchy o demokracii“. To, že možná nikdy nenastane ta „opravdu správná“ chvíle na odchod, není důvodem zůstávat.
Od doby prezidenta Eisenhowera a jeho projevu z roku 1961 si žádný americký prezident nebyl tak silně vědom existence zahraničně politického establishmentu v zákopech. V Trumpově případě ovšem hrozí, že tuto rozumnou myšlenku, tedy stažení ze Sýrie a jednání v Afghánistánu, zničí a zesměšní sám.
Washington může jen těžko popírat hrůzu ze „stažení se“ či svůj instinktivní intervencionismus. Je možné, že jedním z důvodů těchto trvalých předsudků je hrůza z alternativ. Spojené státy tak ale zažily dvě dekády prosté smyslu, zakončuje Ganesh.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.