Dokud budou přetrvávat domácí problémy jako nepotismus a korupce, nebude těžké sabotovat suverenitu těchto zemí.
Nepřítelem, který kráčí východní Evropou a podkopává vlády, útočí na ekonomiku a seje nestabilitu, není Rusko, míní pro POLITICO Thomas de Waal. Největší hrozbou pro země jako Gruzie, Moldavsko a Ukrajina je špatné vládnutí a zneužívání neformální moci.
Tyto země jsou tím oslabeny vůči silnějšími sousedovi, ale vina je na jejich straně. Jistě, že ruská vojenská agrese na Ukrajině, píše de Waal, je pro Ukrajinu hrozbou. Ukázkou toho je incident v Azovském moří, který ale představuje podle autora výjimku, nikoliv pravidlo.
Vývoj v Gruzii (de Waal je na Gruzii odborník) je dobrým příkladem. Americká dvojstranná pomoc ve vojenské oblasti přispěla k uklidnění strachu z ruské vojenské agrese a také zredukovala požadavek členství v NATO. A vztahy s Ruskem se velmi zlepšily od roku 2008. Nyní není největším problémem Gruzie Rusko. Je to politická neférová hra, která nyní ohrožuje nejvýznamnější infrastrukturní projekt posledních let – hlubokovodní přístav v Anaklii. Jeho cílem bylo upevnit pozici země jako dopravní tepny mezi Západem a Východem. Projekt přilákal zahraniční podporu a finance. Jenže jeho budoucnost je nejasná.
Projekt je silně napojen na premiéra země Giorgiho Kvirikašviliho, který rezignoval v minulém roce po neshodách s také bývalým premiérem a spoluzakladatelem strany Gruzínský sen Buzinou Ivanišvilim. Nedávno došlo k vyšetřování praní špinavých peněz bankou ZBC, která měla celý přístavní projekt finančně řídit. A vyšetřování je nejspíš politicky motivováno. Ivanišvili a jeho přátele mají zájem o výstavbu jiného přístavu v Poti.
Vláda oficiálně stojí za projektem Anaklie, protože jde o příliš mnoho. Ale mocenský boj už dal vzniknout nestabilitě a dává prostor pro to, aby outsideři do věci zasahovali. Například pro Rusko je projekt přístavu konkurenčním podnikem, a navíc leží blízko Abcházie, takže to je dost zájemců o to, aby se mu nedařilo. Ani Turecku se projekt nezamlouvá, zatímco Čína ho sice podporuje, ale proslýchá se, že není moc nadšená z jeho manažerské stránky – sama by dala přednost, kdyby měla vlastní takový projekt, který by také řídila.
Ovšem podobné boje nejsou v Gruzii bohužel nic nového. Analytička Ilian Chaidrava popsala už před lety vládu na Západě oblíbeného Michaila Saakašviliho následně: měl denní vládu, která mluvila se západními partnery a pak noční vládu, která se věnovala skutečným rozhodnutím.
Gruzie si sice z hlediska demokratického indexu pohoršila, ale pořád na tom není nejhůř v regionu. Mnohem horší situace ohledně nepotismu a korupce je v Moldavsku a na Ukrajině. Moldavsko je „captured state“, země, kde dohromady fúzuje byznys a politika, kde stát de facto slouží některým mocným jednotlivcům, nikoliv národnímu zájmu. V Moldavsku i na Ukrajině se na jaře konají volby, které přinesou volbu mezi kandidáty s pochybnou minulostí.
De Waal dochází k tomu, že je stále významné se stavět „proti ruské agresi“, zvláště na Ukrajině. Jenže se jedná jen o polovinu celého příběhu. Dokud budou přetrvávat tyto hluboce zakořeněné domácí problémy, tak ostatní sabotéři suverenitytěchto zemí najdou otevřená zadní dvířka.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.