Zákon proti fake news a zákon proti urážce státu jsou podle kritiků ve skutečnosti cenzurou.
V Rusku nastupuje cenzura, píše o nových regulacích internetu v Rusku ruský novinář Ivan Preobraženskij na stránkách Deutsche Welle. (Téma v posledních dnech spolu s kontrolou internetu hýbe Ruskem – poznámka red.) Minulý týden přijala ruská Duma vedle zákona proti fake news také druhý zákon, který se týká administrativní odpovědnosti za urážky státních symbolů a institucí. O co jde? O péči o Rusy, nebo fakticky o tvrdou cenzuru?
K tématu doporučujeme pro srovnání i širší kontext následující články, které jsme zveřejnili:
- Evropská unie regulací obsahu internetu ohrožuje svobodu slova a zavádí soukromou cenzuru. Celosvětově
- EU: Boj proti šíření dezinformací na internetu
- Francie uzákonila nové zákony proti „fake news“
- „Fake news“ je prázdný pojem. Proč ho nepoužívat?
- Le Monde Diplomatique: Fake news stvořily „majáky demokracie a žurnalismu“
- Macron na cestě k demokratickému despotismu
Ve srovnání se SSSR a jeho totální kontrolou nad médii na tom dnešní Rusko není tak špatně. I když je to země, která je pro novináře jednou z nejnebezpečnějších na světě, dodává autor. Donedávna platilo, že v Rusku bylo možné psát prakticky o všem, jenom ne o rodině Vladimira Putina. Ve většině případů novinářům, kteří uveřejnili nějaký skandál, nic nehrozilo. V Rusku se totiž, míní Preobraženskij dále, vláda naučila neoficiální média a jejich kritiku prostě ignorovat.
S novými zákony se ale situace mění. Tím, že se prokuratuře dá za úkol, aby určovala, který zveřejněný materiál je pravdivý a který nikoliv, dochází podle autora k zavedení cenzury.
Proč je to cenzura. Jak autor připomíná, cenzura byla v Rusku (tehdy SSSR) zrušena v roce 1990 a současná ústava země garantuje svobodu masových informací, cenzuru zakazuje. Každý občan má mít právo na informace a na jejich šíření.
Obecně přijatá definice cenzury říká, že se jedná o systém dozoru nad obsahem a šířením informací, který umožňuje regulovat jejich šíření. Přesně to dělá nový zákon. Je to proti ústavě? Podle Preobraženského je problém v tom, že Ústavní soud, pokud se na něj někdo obrátí, takovou interpretaci nepotvrdí.
Nový zákon ovšem podle autora dává prokuratuře a Roskomnadzoru (orgán dohledu nad obchodními aktivitami) cenzorské pravomoci. Že je situace lepší než v době SSSR spojuje autor s faktem, že blogerů je dnes mnohem více než „kontrolorů“, takže nelze provádět efektivní cenzurní zásahy jako za SSSR.
Preobraženskij si všímá, že tyto cenzuru zavádějící kroky (pro některé typy médií jde dokonce o problém staršího data) se týkají klasických novin a časopisů, zpravodajských platforem, ale vyhýbají se televizi. Důvodem je podle něj skutečnost, že právě televize je pod kontrolou Kremlu, navzdory oficiálním slovům do ní nepronikne ani myš bez nejvyššího povolení. Takže v důsledku bude nový zákon pracovat především proti internetovým médiím, blogerům a sociálním sítím. „Státní propaganda“ se bude volně šířit, zatímco alternativní kanály informací pro ruské občany budou omezovány.
Preobraženskij také míní, že nové zákony nejsou konkrétní ve formulacích, takže například pojem „urážka státu“ bude záviset na ad hoc výkladu.
Vláda se snaží zakázat v zemi jakoukoliv kritiku a stát se nedotknutelnou, píše v závěru autor. Od nynějška totiž může být kritika v médiích prohlášena za „lživou“, a ti, kteří se s tím nesmíří, si musejí nachystat peníze na pokuty. Ne, není to jako v SSSR, v kapitalistické společnosti se nespokojenci „rozhánějí“ rubly.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.