Má moderní čínský jazyk šanci stát se globálním jazykem a nahradit angličtinu?
Australský lingvista Jeffrey Gil se ve svém komentáři ptá, zda se z čínštiny stane další globální jazyk. Gil uvádí příklad angličtiny, která se stala světovým komunikačním prostředkem díky britskému vzestupu v mezinárodních obchodě v 17. a 18. století a díky industriální revoluci 19. století. Také díky dnešní pozici Spojených států je angličtina nejvíce spojena s tím, jak dnešní svět či mezinárodní systém dneška funguje.
Někteří odborníci jsou toho názoru, že tato situace bude pokračovat i do budoucna. Například John Honey říká, že anglický jazyk bude světovým jazykem následujících 500 let.
Ovšem pohled na dnešní svět ukazuje vzestup Číny, což vede k většímu zájmu o moderní čínský jazyk. Nyní se jej ve světě učí na 100 milionů lidí. Gil ovšem podotýká, že podle něj není jasné, jaká je budoucnost Číny. Může být supervelmocí, velmocí nebo naopak ztratit vliv a dostat se do úpadku. To pak také předurčí, jak bude vypadat globální jazykový řád.
Máme tu tři možnosti. Prvním scénářem je, že angličtina bude i nadále globálním jazykem. Čína čelí problémům, které ji mohou oslabit. Zájem o čínštinu je přitom spojen s mocí Číny, v případě stagnace nebo úpadku zájem o jazyk opadne. Čína je také hrozbou, nebo je vnímána jako hrozba mezinárodního systému, což zase mluví v neprospěch čínštiny. I kdyby se čínštinu měli učit zpravodajci nebo vojenští odborníci, neznamená to, že by se stala atraktivnější než angličtina, který by zůstala globálním jazykem.
Druhou možností je koexistence angličtiny a čínštiny jako globálních jazyků. To by znamenalo, že by se Čína stala mocnou a důležitou zemí, ale nedominovala by světu, náznaky takového vývoje existují. V Africe se čínština stále více učí kvůli pracovním příležitostem, pro africké studenty je lehčí dostat víza do Číny a také studium na čínských univerzitách je levnější. Vedle toho celosvětově roste počet bilingválních škol v angličtině a čínštině.
Poslední možností je v Gilově pojetí nahrazení angličtiny čínštinou. V případě, že by se Čína stala světovou supervelmocí, mohla by stejně jako Spojené státy formovat podobu mezinárodních systémů. Již existuje iniciativa Jednoho pásma, jedné stezky, která spojuje Čínu a svět. Vedle toho klade Čína důraz na svobodný trh, globalizaci, klimatickou změnu či objevování vesmíru – tedy na oblasti, ze kterých se USA stahují. Tady je podobnost s případem angličtiny: ta se stala globálním jazykem i díky tomu, že byla spojena s inovacemi průmyslové revoluce a posléze s vědou a technologiemi v USA.
I v případě, že by Čína zvítězila v soutěži s USA a stala se nejmocnější zemí světa, nebude to bez odporu.
Momentálně, pokračuje Gil, se zdá nepravděpodobné, že by angličtina přestala být světovým jazykem. Ovšem je nutné si připomenout případy z minulosti – ve středověku si mohli lidé těžko představit, že latina jednou nebude jazykem vzdělanosti a vědění, v 18. století by se propad významu francouzštiny jako diplomatického jazyka zdál směšný. Obojí se stalo.
Názor, že čínština se nikdy nemůže stát globálním jazykem, protože je to jazyk používající znaků a ne abecedy, je chybný. Je to omyl, který ignoruje možnosti technologií při učení jazyka a znakového písma i fakt, že čínština byla historicky používána i mimo Čínu – přikládá příliš velkou váhu čistě lingvistickým vlastnostem čínštiny.
Gil míní, že bychom neměli hned tak odmítat možnost, že by se moderní čínština mohla stát globálním jazykem.
(Poznámka redakce: Autor kupodivu nezmiňuje pinyin, v české transkripci pchin-jin, koncept čínské hláskové abecedy vytvořený v padesátých letech, který zachycuje přibližnou výslovnost čínských znaků a slouží k transkripci čínských znaků do latinky, mezinárodně standardizovaný byl v r. 1982. Čínské děti se ve škole s jeho pomocí učí znaky, je logickou součástí výuky čínštiny na všech úrovních, dokonce existují učebnice čínštiny postavené pouze na pchin-jinu, nejsou v nich znaky. Dnes se běžně používá jako rozhraní pro zápis znaků v elektronické komunikaci.)
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.